Soutěživost Prachařů nezná mezí. Autem tě nepovezu, pojedeš tramvají, padaly výhrůžky
Vůbec poprvé došlo v oblíbené soutěži v čele s kapitány Jakubem Prachařem a Vojtou Kotkem k mezigeneračnímu střetu. Ke kapitánovi červeného týmu se přidal jeho otec David Prachař, ale na opačné straně proti staršímu bratrovi stál František Prachař. Zdravá soutěživost přešla v hádku a hrozilo, že nejmladší Prachař přijde o odvoz domů.
V oblíbené show Máme rádi Česko se soutěžící střídají, kapitáni ale zůstávají stejní. Vojta Kotek a Jakub Prachař mezi sebou pravidelně bojují o každý možný bod a zcela pochopitelně si oba přejí vyhrávat. Tentokrát bylo přání na červené straně možná o to silnější, že byla posílena o Prachaře staršího a u druhého pultu stál naopak Prachař nejmladší.
Atmosféra se dala krájet ve chvíli, kdy Libor Bouček pouštěl ukázky z filmů. V této disciplíně jde o všímavost a rychlost, nicméně David Prachař tak trochu podcenil přípravu a místo toho, aby se věnoval konkrétnímu záběru a detailům, myslel si, že má uhádnout název snímku. A když prohrál, rozzlobil se.
Kotek o ošklivé nehodě: Na motorku už nesedám, mohl jsem skončit na kolečkovém křesle
Vyprávění moderátora přerušil zvuk tlačítka. „Hodil se ten celkový záběr. Jinak loni měl premiéru scenáristický debut Jany Bernáškové, v hlavní roli s ní, jmenovalo se to…“ nedořekl. „My to máme,“ prohlásil David Prachař. Námitky syna Františka v tu chvíli nebyly nic platné a mohl si říct svoje. „Jak přežít svého muže,“ určil název filmu.
Správná odpověď
„Výborně, výborně, výborně,“ zasmál se Vojta Kotek, který v tu chvíli už věděl, jak velká je pravděpodobnost, že body skončí v jeho týmu. „Ano, tak se ten film jmenoval…“ zasmál se Libor Bouček, když nejstaršímu Prachařovi došlo, co udělal. „Jo, aha, vlastně…“ uvědomil si otec kapitána červeného týmu.
„Kolik tam bylo těch holek, že jo? Dvanáct. Dvanáct žen a ona byla třináctá,“ odhadl správně František Prachař, na co se chtěl moderátor zeptat. Ten mu tak body spravedlivě udělil. „A kdo to spočítal?“ začal se divit otec svého přímého oponenta. „Tvůj syn Franta,“ kontroval bílý tým, který tak spustil lavinu.
Otcův vztek
„Ty se máš dívat, co to je za film, a ne počítat herečky. Jde o příběh nebo o nějakou zápletku. Jak můžeš počítat lidi v čekárně? To je prostě… Takhle se díváš na filmy? Katastrofa, já se omlouvám,“ rozčílil se David Prachař. Syn v tom pak zahlédl příležitost ještě trochu píchnout do vosího hnízda.
„Já bych chtěl jenom podotknout, že na tobě už vidím stres tati. Důvod je, že silně prohráváš,“ zasmál se. „Teče nám do bot – a co jako,“ předstíral Prachař, že má takzvaně na párku. „A je mi to líto, protože tady jsi o 40 let dýl než já, ale stejně prohráváš…“ rýpnul si František do toho, že na něj v této disciplíně otcovy síly nestačily.
„Já tě odtud neodvezu autem. Pojedeš tramvají na Václavák, to ti říkám rovnou. Já totiž dneska neprohraju, protože buď budu s Kubíčkem, anebo s tebou, protože ty jsi taky moje dítě,“ dodal David Prachař, pro kterého byla soutěž opravdovou výzvou a zkouškou jeho trpělivosti.