Bořek Slezáček o životě: Občas je potřeba svléct se do naha a pořádně si zarošťačit

Slavíte své 58. narozeniny. Co jste se za dobu svého života naučil? Máte nějaké životní moudro?

Naučil jsem se toho pochopitelně hodně. Ale na druhou stranu, pořád se učím a mám spousty plánů, takže se asi ještě něco pořád učit budu. A žádná moudra určitě předávat nechci, ani nemohu. Vždycky jsem měl značnou nedůvěru k autoritám, až na pár výjimek. Nicméně našim synům se snažím předat fakt, že na ně nikdo nečeká a že pokud něco opravdu chtějí, musejí za tím jít vytrvale a nenechat se odradit. A taky, že peníze sice potřebujeme, ale nesmí nám vládnout. Že svět, kde chudí jsou čím dál chudší a bohatí čím dál bohatší, na ten fakt jednou dojede.

Jak se za dobu změnil Bořek Slezáček?

Lidé se nemění, respektive ne zásadně. Ale mohou se poučit z různých situací, které prožili nebo viděli, a to poučení upraví jejich jednání do budoucna. A já se dívám okolo sebe dost pozorně a taky jsem toho dost zažil, takže jakési poučení přišlo. Mám sklony k netrpělivosti a jisté aroganci vůči druhým. A v tom u sebe zaznamenávám jistý pokrok. Ne, že bych přestal být netrpělivý arogantní blb, ale vím aspoň, že takový jsem, a to mi umožňuje tyhle své temné stránky aspoň nějak kontrolovat. I to je z mého pohledu dost pokrok. A druhý zásadní posun je o tom, že jsem od základu velmi racionální bytost a v posledních letech jsem začal chápat význam a sílu emocí a snažím se je pouštět si je do života a do mého rozhodování v mnohem větší míře.

Mohlo by vás zajímat: Slezáček o boji s alkoholem: Ztratil jsem veškerou sebeúctu. Vzdal hold manželce

Narodil jste se ve znamení Blíženců, o kterých se tvrdí, že mají tak trochu rozdvojenou osobnost, platí to u vás?

Není dvanáct druhů lidí. Já vím, ascendent a tak dále. Nezabývám se tím, kdo je v jakém znamení. Jistě, dítě, které se narodilo v listopadu, zažije v Česku výrazně jiné první měsíce života než to, které se narodí v květnu, ale jinak myslím, že tyhle predispozice jsou pak přemazány tím, co každý z nás prožije. Pokud se někdo potřebuje orientovat podle data narození, neberu mu to. Ale jak už jsem uvedl, jsem naprosto racionální bytost a jakkoliv chápu, že ženy jsou emotivní a mají nejen za to můj neskonalý obdiv, v debatách o Blížencích asi nemohu sloužit. Nepodceňuji sílu a vliv vesmírných objektů, to rozhodně ne, dokonce připouštím, že někteří lidé mají schopnosti překračující racionální chápání, ale svůj osud nehodlám řídit podle toho, co si přečtu v horoskopu.

Jak se udržujete v kondici? Snažíte se držet zdravý životní styl?

Nepiju, nekouřím, neberu drogy. U všech tří položek dodávám „už“. Ještě donedávna jsem denně cvičil, doma s vlastní vahou, jednoručkami a židlí a jezdil na kole. Mám ale poslední dobou tolik práce, že nestíhám. Do určité míry je to ale asi i výmluva, protože stárnu a ztrácím ambici zabývat se figurou nad povinný rámec. Držím se jakž takž u huby v jídle, kde ale bohužel mi do toho hází vidle moje posedlost sladkým. Takže podtrženo sečteno, snažím se, ale nijak zvlášť.

Na jakých projektech aktuálně pracujete? Považujete se za workoholika?

Já se za workoholika nepovažuji, ale moji přátelé mne za něj označují. Nicméně tváří v tvář mé hyperaktivní ženě vypadám jako největší flákač. To, co stihne za den Žaneta, to je nad rámec lidského chápání. Ale k otázce - hraju momentálně asi v sedmi, osmi divadelních inscenacích, točím nějaké televizní a filmové projekty, mám rozepsané dva scénáře, chystám se na druhou knihu a připravuji realizaci mého filmového scénáře, což je vlastně adaptace mé divadelní hry, kterou uvádí ostravské Divadlo Mír.

Náš vztah se syny bych v současnosti nazval bankomatem. Pořád po mně chtějí prachy...

Momentálně se mimo jiné věnujete také svému podcastu Med a peří, ve kterém se zaměřujete na různá témata. Jak vůbec vznikl nápad na podcast a proč tento název?

S nápadem na podcast přišel můj kamarád David Shorf, se kterým se přátelím už čtyřicet let. Název jsme si vypůjčili z jedné gay party v Tel Avivu, kde se účastníci pod vlivem všech možných látek obalili medem a pak peřím, což tam zjevně všem přišlo jako fantastický nápad. Nám taky. Název sebou nic nenese, nemá žádný význam, ale dobře se pamatuje. V podcastu pokračujeme veřejně v tom, co už čtyřicet let beztak děláme. Povídáme si o všem možném.

Čtěte také: Lásky Aleny Šeredové: Od Bořka Slezáčka přes slavného brankáře až po dědice automobilky

Jedna epizoda nese název „Co je to rodina?“ – co znamená rodina pro vás?

Těžko odpovědět, aby to neznělo jako klišé. Rodina je pro mne zázemí a motivace. A důvěra. Jsem samotářský typ a Žaneta a kluci jsou fakticky jediní lidé, které si pustím k tělu.

O své partnerce Žanetě mluvíte jako o někom, kdo vám pomohl najít světlo v těžkých chvílích. Vzpomenete si na vaše první setkání? Čím vás jako člověk oslovila?

Žaneta je střed mého vesmíru. Celý svůj život jsem vybudoval okolo ní. Bez ní bych seděl někde v nádražní hospodě. První rande si pamatuju. Přišla na něj v bílých kalhotách, což se záhy ukázalo jako velká chyba. Čím mne oslovila jako člověk? Toho je hodně. Je ale především nesmírně laskavá, veselá, má smysl pro humor a je extrémně pracovitá. Navíc se mi vždycky strašně líbila.

Co je podle vás ta hlavní esence šťastného a dlouhotrvajícího vztahu?

Upřímnost, sex, respekt, schopnost dělat kompromisy. Je to od kusu. Důležité je spolu mluvit a snažit se urvat si alespoň nějaký čas pro sebe, nerezignovat. Děti jsou zásadní překážka pro funkční vztah. Je potřeba je občas zamknout ve sklepě, svléct se do naha a pořádně si „zarošťačit“. To je asi ten nejlepší recept.

Máte spolu dva syny – Kolju a Andreje. Starší nedávno nastoupil na střední školu. Jaký spolu máte vztah?

Náš vztah bych v současnosti nazval bankomatem. Pořád po mně chtějí prachy.

Jak se stavíte k výchově, kdo z vás dvou je doma ten „hodnější“?

Vzhledem k tomu, že doma trávím minimum času kvůli práci, jsem určitě ten hodnější já. Obecně platí, že jsem to byl já, kdo nastavil výchovu extrémně liberálně. Žanetka byla pro přísnější přístup, ale nakonec se přirozeně prosadil ten můj se všemi výhodami i nevýhodami. Jsme tady pro naše děti. Kluci to vědí.

Vy jste už několikrát v minulosti otevřeně hovořil o svých problémech s alkoholem. Aktuálně se před ním snažíte varovat ostatní. V čem je podle vás alkohol nebezpečný a kdy by měl člověk zpozornět? Ono jde ale v první řadě především o to, aby si člověk přiznal, že má vůbec nějaký problém. Je to tak?

Samozřejmě. Pokud pijete a máte s tím problém, jediná cesta ke změně, k nápravě, je nelhat sám sobě. Musíte si přiznat, že jste alkoholik a odpovědět si na otázku, zda s tím chcete něco dělat. Protože pokud ne, nic a nikdo na světě vás k tomu nedonutí.

Dokázal byste závěrem poskytnout nějakou radu ostatním lidem, kteří si třeba prochází něčím podobným? Co vám pomohlo přestat a znovu se vrátit do života?

Neexistuje univerzální rada a neexistuje jednoduché řešení. Důležité je, jak už jsem řekl, podívat se pravdě do očí a nelhat si. Jedna zásadní rada tady ale vlastně je: Nikdy není pozdě změnit svůj život.

Bořek Slezáček a David Shorf v Show Jana Krause: