Dagmar Pecková: Nároky na operu se mění. Dřív nevadilo, že Carmen váží dvě stě kilo
Slavná mezzosopranistka Dagmar Pecková. Zdroj: Prima ZOOM / Jan Tůma
Slavná mezzosopranistka je proslulá svou proříznutou pusou, ale stejně tak svou obrovskou srdečností a ohnivým temperamentem. Dagmar Pecková je diva, která stála na nejslavnějších pódiích celého světa, a přesto si o sobě nemyslí, že je něco víc. Prošla si tvrdými časy, a nebojí se o nich mluvit. Odkrývá i odvrácenou tvář úspěchu.
- V letošním roce jsi oslavila šedesátiny. Jak se cítíš jako šedesátiletá?
Zní to strašně. Já jsem se tuhle dokonce dočetla, že mám slevu na metro! Ale ještě jsem to nevyužila! (smích) V dnešní době šedesát plus naprosto nic neznamená. Na určité věci už ale nemáš sílu, v těle se dějí změny. S hlasem to nefunguje tak samozřejmě. Dřív jsem jenom otevřela zobák a šlo to samo. Teď jsem dostala nabídku do Státní opery na Sedm smrtelných hříchů – z dílny Weill/Brecht, kde skoro pětadvacet minut čistého času zpívám jenom já. Ještě navíc to je spíš vyšší poloha, do sopránu, ale zase je to natolik dobře napsaný, že nemusím použít hlas nad G2. A je to přesně taková poloha, která mi teď vyhovuje. A hlavně – já jsem nikdy neřekla, že nebudu zpívat.
- A to jsem právě mnohokrát četla, že už jsi zpěv pověsila na hřebík!
Ne, ale lidi to tak zřejmě nějak začali vnímat. Já jsem jen tehdy, ve svých pětapadesáti letech, nechtěla zpívat role jako třeba Carmen, nechtěla jsem zpívat femme fatale. Hlas to už nedá. A působí to celkově trapným dojmem. Když jsem dělala Carmen, bylo mi osmatřicet, a už tenkrát mi tvrdili, že jsem na to stará! A to jsem lítala na jevišti polonahá! Vyprávěl mi jeden zatvrzelý rocker, že když studoval konzervatoř, tak ho jeho učitelka donutila na mě jít. A že jsem mu zhroutila svět a všechny předsudky vůči opeře a operním zpěvačkám. On s něčím takovým vůbec nepočítal!
Dagmar Pecková 2 Zdroj: Jan Tůma / Prima ZOOM
- A proč mají lidé podle tebe vlastně předsudky vůči opeře? Bojí se velkého umění, kterému nebudou rozumět?
Asi jsme si to trochu udělali sami, jak se trošku nadřazeně chováme. Jsme uzavřená skupina, málokoho mezi sebe pustíme. Protože my jsme přece pěvci – nám pánbůh nasral do krku! (smích) Vždyť my za to vůbec nemůžeme! My máme jedinou povinnost – naučit se s tím dobře zacházet a obohacovat lidi kolem, ale na to, abychom obohacovali, musí lidé taky trochu sami chtít.
- Ale pořád je opera jen pro menšinu, ostatní si raději sednou před televizi. Takže je to vlastně trochu elitářství, ne?
Opera bojuje s televizí, s filmem, s YouTube. Dnes už si musíme dávat pozor na to, jak vypadáme. Lidé naše živé představení srovnávají s nahrávkami, a nejen diváci, ale hlavně kritici. To je hodně krutý. Nahrávky jsou pečlivě připravované, a když se něco nepovede, předělá se to. I zvuk orchestru se mění. Vždyť housle už nemají struny ze střev, ale z kovu. Vyluzují daleko víc zvuku. Já mám doma pozounistu, celou dobu své kariéry se honí za hlasitějším a hlasitějším nástrojem. Jak to máme my přezpívat? Jak dlouho jsme pak schopni to vydržet?
- Čili zkracuje se i „pěvecká životnost“?
Pamatuju ještě z dob svých studií, jak zpěvačky vesele zpívaly v šedesáti ty role mladých holek z Traviaty nebo Carmen. Koukat se na to nedalo, ale celkem se to dalo poslouchat, protože nároky byly jiné. Tenkrát bylo jedno, jestli Carmen váží dvě stě kilo.
Celý rozhovor s operní pěvkyní Dagmar Peckovou najdete v časopise Prima ZOOM prosinec 2021 – únor 2022.
Titulní strana časopisu Prima ZOOM Zdroj: Jan Tůma / Prima ZOOM
Autor článku
Gabriela Kolinová
Na webu Prima Ženy působí jako editorka. Dříve pracovala v CNC, kde se jako redaktorka a posléze editorka věnovala ženským a mateřským tématům. Začínala na webu Lidovky.cz coby redaktorka denního zpravodajství a lifestylových témat.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
