Daniela Kolářová o dětství u babičky: Byla to trochu mučírna!
Daniela Kolářová se sice narodila v Chebu, ale když jí byl rok, rodiče se rozvedli a ona s maminkou vyrůstala v Karlových Varech. Na prázdniny jezdila do Prahy za babičkou, která měla zásadní úkol – malou Danielku vykrmit. „Stala se z toho tak trochu mučírna,“ vzpomíná známá herečka v rozhovoru. Jak to ona zvládala se svými dětmi? A jaká je dnes babička? Co svým vnoučatům ráda dopřeje?
- Všichni vás znají jako velkou herečku. Málokdo ale možná ví, že máte výuční list na skutečně zajímavou profesi.
Ano, na střední všeobecně vzdělávací škole jsme chodili povinně na praxi do továrny. Dojížděli jsme do Chodova do veliké továrny a tam jsme se učili základy zámečnictví – práci s pilníkem. Na závěr praxe jsme museli vypilovat kladivo. Tak jsem si vypilovala kladivo. Dostali jsme výuční list s nízkým stupněm zařazení.
- Využila jste někdy tuto dovednost?
Neměla jsem příležitost. Někdy jsem něco upilovat musela, ale nebylo to kladivo.
- Často se o vás píše jako o velké zahrádkářce a pěstitelce. Je to pravda?
Ano. Já se strašně ráda na Příbramsku hrabu v hlíně. Vyčistím si u toho mozek a duši a navíc oproti téhle profesi (herectví, pozn. red.), když něco uděláte, tak to vidíte. Zasejete trávu, ona vyroste. Vidíte výsledek, kdežto tady já si nemám na co hmatatelně sáhnout. Proto mě to na zahradě také těší.
- Především v 70. letech jste byla nejvytíženější československou herečkou, a když se podíváme na vaši filmografii, tak se ukáže, že jste mezi natáčeními dvou největších filmových hitů stihla porodit dva syny. Jak jste vše zvládla skloubit?
Měla jsem štěstí, protože doma u mého muže s nimi žila teta Mařenka, Mádřinka. Byla z Ostravy. A protože Jirkova maminka byla taky herečka, tak se starala o něj a pak byla tak hodná, že se ještě chviličku starala o moje kluky, než začali chodit do školky. Takže do jeslí nemuseli.
- Dala byste jinak syny do jeslí?
No tak… Kdyby to jinak nešlo, tak bych musela.
- Řešila jste vůbec někdy otázku rodina versus práce?
Nepřetržitě.
- Při zpětném pohledu na zatím uplynulý život – měli jste na sebe a společné chvíle dost času?
Ale ano, jak to šlo, o prázdninách to bylo optimální.
- Vaše vnoučata, jedenáctiletá Andulka a osmiletý Vojtíšek, si uvědomují, že jejich babička je skutečně slavná herečka?
Já myslím, že teď už to vědí. Přece jen už to nejsou miminka.
- Tráví u vás vnoučata nějaký čas?
Občas k nám přijedou na víkend a jsme spolu.
- Vy jste jako malá vyrůstala v Karlových Varech a prázdniny jste trávila u babičky v Praze, je to tak?
Já jsem žila skutečně od čtyř let do maturity v Karlových Varech a do Prahy jsem jezdila za babičkou. Babička s dědou měli chatu na Jarově naproti Zbraslavi. Tam jsme měli kamarády, hráli volejbal, koupali se, dělali táboráky.
- Je pravda, že vás babička měla o prázdninách za úkol vykrmit?
Tak to bylo. Bylo to vlastně spojeno se zdravotním stavem mého otce, který prodělal tuberkulózu, a rodina měla strach, aby se mi to taky nepřihodilo. No a protože jsem nebyla buclatá, jak bylo tehdy v módě, tak měla babička tento úkol, vykrmit mě, abych přibrala alespoň dvě kila.
- A přibrala jste?
Stala se z toho tak trochu mučírna, protože na mě měla píšťalku a musela jsem chodit na svačiny, obědvat a zase přijít na svačinu, večeřet. Bylo to tak trochu drastický.
- Vybavíte si ještě, čím přesně vás babička vykrmovala?
Babička byla Slovenka, takže uměla i slovenské speciality. Co ale bylo pro mě hrozně nepříjemné, byla domněnka, že když budete jíst tlustý maso, tím více přiberete. A to já jsem nemohla. Cpala jsem si ho do tváří a chodila vyplivovat.
- Vy také vykrmujete svá vnoučata? Dnes se babičkám vykrmování, především tedy přilepšování sladkostmi, zakazuje.
S nimi je to taky trošičku problém, protože oni nejedí všechno, občas mají také tendence se v tom nimrat. Mě to docela zlobí, ale rozhodně bych je necpala tlustým masem. (Smích) Jsou pěkný, jsou zdravý. Není potřeba z jídla dělat nějakou vědu. Samozřejmě se snažíte jim dávat více ovoce, zeleniny. Občas si sáhnou pro kostku cukru, ale zeptají se.