Eduard Cupák se nebál přiznat, že je homosexuál. Kvůli své orientaci byl vyslýchán StB
Charismatický hlas, bravurně ztvárněné vážné i komické role. To vše zdobilo herce Eduarda Cupáka. Muže, který na stříbrném plátně lámal dámská srdce, přitom ve skutečnosti byl hrdým gayem, jenž se za svou sexuální orientaci nikdy nestyděl.
Už v mládí, kdy zuřila válka, prožil Eduard Cupák hrůzu. Kvůli tisknutí falešných potravinových lístků nacisté zatkli a v roce 1942 popravili jeho otce a babičku. Na světě tak zůstal pouze se svou maminkou, která ho vedla k umění a divadlu. I proto si jako studium vybral brněnskou konzervatoř. V té době už věděl, že se mu líbí muži a na škole se tím nijak netajil.
Pro svoji homosexuální orientaci byl vyslýchán Státní bezpečností. Kárná komise složená z jeho spolužáků, kteří mu záviděli talent i úspěchy, dokonce rozhodla o tom, že musí školu opustit bez možnosti angažmá. Nastoupit měl do továrny těžkého průmyslu v Kuřimi.
On se ale nevzdal a dál si šel za svým snem stát se profesionálním hercem. Odešel do Prahy, kde se tajně zúčastňoval konkurzů do různých filmů. Tam si ho všiml režisér Václav Krška, mimochodem také gay, který si ho navzdory protestům kárné komise i ministra kultury dokázal prosadit a dal mu šanci. I tehdy se Cupák musel vyrovnat s posměšky některých kolegů, kteří mu přezdívali „Paní Kršková“.
Čtěte také: Celoživotní partner a milenec Eduarda Cupáka promluvil: Herec toužil po synovi
Konec života Eduarda Cupáka byl velmi bolestný
Vnitřně se tím užíral, ale snažil se soustředit hlavně na své herecké výkony, což se ukázalo jako ta nejlepší možná odpověď. Hned v prvních rolích zaujal nejen kritiku, ale i diváky a rázem se stal velmi populárním. Také v soukromém životě se mu začalo dařit. V šedesátých letech se seznámil s o čtyři roky mladším technickým úředníkem ČKD Václavem Květem. Ten se stal jeho celoživotním partnerem. Koupili spolu zříceninu starého mlýna u Velkých Popovic, kterou si okamžitě herec zamiloval. Ruinu na své náklady zrekonstruoval během dvou let a až do smrti se jejímu zvelebování s láskou a maximální péčí věnoval.
Konec života byl však pro něj stejně bolestný jako jeho začátek. Doplatil na svůj největší zlozvyk – kouření. Každý den „udělal“ dvě krabičky denně. Poslední roky trpěl plicními problémy, které se stupňovaly. Hrát už nemohl, pracovat mohl už jen v dabingu. V roce 1994 pár dní před Vánoci zkolaboval a jeho stav byl kritický. Při životě ho držely jen umělé plíce. Kvůli zdravotním problémům se nemohl starat ani o svůj mlýn, který nakonec byl nucen prodat. Dožil se pouhých čtyřiašedesáti let.
Matěj Stropnický ukázal bydlení na zámku v Osečanech, který s partnerem zrekonstruovali: