Eliška Balzerová: Na svatebním oznámení jsem měla svou výšku. I kvůli muži
Přátelé jí říkají Elsa. Eliška Balzerová hraje ženy, které se s životem nemazlí. Svým charakterům dokáže kouzelně vdechnout lásku k životu, protože jí sama oplývá. Na jevišti je šťastná, přesto ji karanténa jako zkušenou herečku trochu znejistila.
- Nepadlo vás někdy, co si lidé vyhledávají na internetu ve spojitosti s vaším jménem?
Já na těch sítích moc nelítám, víte. Takže vůbec nevím, že mě někdo vyhledává.
- Vyhledává, ale říkám vám to proto, že mě zaujalo, co lidi zajímá o Elišce Balzerové nejvíce. Překvapivě je to totiž vaše výška.
Moje výška? Prosím vás. Mám jim ulehčit práci? Měřím 172 centimetrů (směje se). Měla jsem to dokonce na svém svatebním oznámení, aby si můj muž nebral zajíce v pytli.
- Měla jste během studia herectví problém se svojí výškou? Protože na tu dobu jste musela být poměrně vysoká.
Ano, měla. Protože jsem udělala zkoušky na konzervatoř na jaře. V únoru se dělají zkoušky talentové, koncem divadelní sezony se dělají zkoušky přijímací. Já je udělala, vzali mě jako malou dívku, bylo mi patnáct let. A během léta jsem vyrostla o osm až deset centimetrů. Takže jsem přišla do prvního ročníku vysoká. Profesor, který mě přijímal, říkal: ‚Ovečko, co s tebou budeme dělat, vždyť ty budeš brát hlavu o reflektory.‘ Měla jsem s tím problém, protože všichni kolegové ve třídě a poté na JAMU byli malí. Kromě jediného. A tím byl samozřejmě Bolek Polívka. Takže s tím jsme zásadně tančili, a hráli jsme spolu dokonce i absolventské představení.
- Když jsme u divadelního představení, momentálně vás čeká premiéra hry Holky jako květ, kde společně s Ivou Pazderkovou a Marikou Šoposkou představujete tři ženy v různých životních obdobích.
Ano, je to jeden rok v životě jedné rodiny. Tam se stane všechno, co se vám v životě může přihodit.
- Dovedla jste si před třiceti lety představit, že budete ve svém věku hrát tak zajímavé ženské niterné příběhy? Dříve tolik her o životních zkušenostech starších žen zkrátka nebyly.
Ano, říkalo se, že nejsou role pro starší herečky. A je pravdou, že v poslední době se roztrhl pytel s výbornými autorkami, třeba Irkami. Hraji úspěšné představení, které se jmenuje Můj báječný rozvod a napsala ho právě irská autorka. Stejně jako Holky jako květ, za kterými stojí Elaine Murphyová, jež dokonce přijede na premiéru. Myslím si, že teď herečky nemají problém s rolemi. Jen stačí mít kolem sebe lidi, kteří jim ty role nabídnou nebo je vyhledají. Ale témat je mnoho a už se o tom začíná mluvit.
- Všichni herci měli za poslední rok vynucenou divadelní pauzu. Vy jste ji strávila s vnoučaty, ale také jste odhalila, že jste během pandemie měla strach nastoupit do divadla znovu.
Teď už mě to malinko pustilo, ale já bych to přirovnala k narození dítěte. Jste tři roky doma, a pak začínáte úplně od nuly. Takový pocit jsem měla, ale už se to začíná zlepšovat.
- Byla jste někdy trémistka?
Já jsem na jevišti zásadně šťastná, takže mě tréma netrápila. Měla jsem vždy pocit nadšení. Jsem milovník zkoušení, hrozně ráda zkouším. Mám ráda dobře a kvalitně nazkoušené představení. Samozřejmě, takové rozechvění ve vás je, ale nemám trému, že bych se bála, že něco neumím.
- Krom toho, že hrajete v divadle, tak sbíráte i ocenění za své filmové role, ačkoliv jsou to povětšinou vedlejší postavy. I tak ale výborné. Nezapomenutelná a jedinečná v českém prostředí byla určitě náruživá Vilma ve snímku Ženy v pokušení. Hledat hranici mezi komikou a možnou trapností muselo být dost náročné. Přemýšlela jste tehdy nad tím?
Samozřejmě, vždycky přemýšlím nad tím, co hraji. Ale měla jsem to jednodušší, protože jsem pro Vilmu měla takový předobraz. Já jsem takovou spolužačku měla i s tím trápením, co trápilo Vilmu. Ona o tom mluvila a já jsem to podle ní zahrála. Se životem se nemazlila a to se mi líbilo. Vždy odcházela s úsměvem na rtech a já si říkala, že to by mohlo být řešení, aby to nebylo až moc smutné.
Sledujte ve středu ve 21:35 pořad Show Jana Krause, kde Eliška Balzerová prozradí více.