
Václav Jelínek z Luneticu usmrtil na dálnici muže. Pak se jel uklidnit na Ibizu
Moderátor a novinář Honza Dědek slaví se svou show 7 pádů velký úspěch. V rozhovoru zavzpomínal na těžké začátky. Rodiče ho třeba podporovali tím, že vykoupili vstupenky do divadla a rozdávali je příbuzným. Dnes už má vyprodáno i bez toho. „Neznám kapelu, která by začínala na stadionu,“ glosuje to s vtipem Dědek, který se nebál odtajnit i své soukromí. Ačkoliv už udělal rozhovor se stovkami hostů, první věta při seznamování mu stále dělá problém.
Co se týče předsevzetí, tak jsem si říkal, že cukr je smrt. A i ten schovaný v zákuscích, takže se vyhýbám smrti. (směje se) To se asi nepodaří, dobře. Co tam máme dál? Předsevzetí si moc nedávám. Řekl jsem si to, co asi každý: Budu se víc hýbat. To člověku vydrží tak do 5. ledna. Je zima, to se nemůžete stejně moc hýbat, že jo.
Kdysi jsem si zkoušel suchý únor, ale pak jsem si dal předloni 24. října 2020 pauzu od alkoholu do konce roku a ta pauza ještě trvá. Takže cukry z alkoholu mám vypuštěný.
Vůbec ne. Já jsem v minulosti zjistil, že každý den lze najít důvod, proč se napít, a teď poslední rok a čtvrt, nebo jak je to dlouho, jsem zatím ten důvod nenašel.
To je pravda! Ono to bylo poměrně dlouhé natáčení. Štěpán byl na jevišti padesát minut, to by se tam samozřejmě nevešlo. Ale nenatáčeli jsme na Silvestra, bylo to předtočené. A myslím, že to bylo takové poklidné. I ostatní lidi ze štábu, kteří to nemají čistě abstinenční jako já, pak zamířili domů, takže se velký mejdan nekonal.
Určitě. Třeba taková Taylor Swift má u mě otevřené dveře vždycky, stejně tak Keanu Reeves, nebo Keira Knightley, ty můžou kdykoliv. (směje se) Pro Taylor Swift mám slabost, přiznávám. Z těch českých už delší dobu říkám, že mým snem je pan Svěrák, který ovšem říká, že tohle není jeho formát. Necítí se v něm dobře. On má rád, když si svůj pověstný humor může takzvaně „vysedět“ nebo ho detailně probrat a zpracovat. Zkrátka nemá rád tyhle rychlé show, kde se střídají hosté. To je můj sen, ale obávám se, že nesplnitelný.
Těch lidí je strašná spousta. Ivan Mládek nechce, Lukáš Vaculík nechce, Jaromír Dulava, Petr Nárožný, Standa Majer nebo i Petr Rychlý mi říkal, že nikam nechce chodit, že ten můj pořad zná, že ho občas sleduje a že se mu to i líbí, ale nechce. Ivan Mládek mi řekl: „Ať se vám daří, ale tenhle formát nechci.“ A pokud vím, Petr Nárožný v žádném takovém pořadu nebyl. Není to nic osobního, zkrátka je to formát, který jim nesedí. Mrzí mě to, ale respektuji to.
Ano. Občas mi z PR dohodí hosta a říkají, že to domluví. Já jim říkám: „To je v pohodě, já mu zavolám,“ ale oni že ne. To je jediná výjimka. Jinak zvu hosty sám.
Ježišmarjá, určitě. Žádný tip neodmítám. Pak si z toho samozřejmě vybírám. Strašně často dostanu tip na velmi zajímavé hosty, kteří nejsou mediálně známí. Jsou to velice zajímavé příběhy. Někdy jsou ty tipy teda trochu mimo, ale určitě budu rád za nápady na zajímavé lidi. Buď mi lidé můžou psát do zpráv na Instagramu, nebo je tam i mailová adresa.
Viola je úplně skvělá, stolečky a tak, ale tam bychom se vůbec nevešli. Viola je pro dva herce, jak já říkám. Kdybyste se podívala do zákulisí, tam je šatna na stojáka, která má metr a půl na metr a půl. Do Violy nedáte kamery a tak. Ale Malostranská beseda je moc fajn, je větší. I tak si lidi stěžují, že nemůžou sehnat lístky. A za takový úspěch jsem rád.
Jo, musím říct, že už je ten pořad splacený (směje se). Ono to bylo trochu jinak. Rodiče kupovali vstupenky, které pak rozdávali svým známým a přátelům bezplatně, takže nás podporovali tímto způsobem. Ten sál bylo potřeba vykoupit. Chvíli to trvalo než se to rozeběhlo a lidi se s tím seznámili a začali chodit. Tak to je. Začátky jsou krušný. Neznám kapelu, která by začínala na stadionu.
Honza Dědek s přítelkyní Terezou.
Je to tak. Loni v únoru jsem šel po smíchovské straně náplavky, bylo to v covidovém období. Venčil jsem psa a zastavil jsem se před barem u takových stolečků, kde mají i barely, ve kterých hoří oheň a můžete si na nich opéct buřta… Můj pes si začal hrát s jejím psem, a tak jsme si začali povídat. Seznámili nás vlastně ti psi. Já nejsem moc seznamovací typ. Potřebuju vždycky s někým seznámit, potřebuju někoho, kdo za mě řekne tu první větu.
Zafungovali skvěle, musím říct. Já vlastně nevím, jak má znít ta první věta, takže jsem moc rád, že to ti psi vyřešili za nás. Začali na sebe skákat, až jsme se báli, aby si něco neudělali, tak jsme je okřikovali a pak jsme se začali bavit o psech a už to šlo. Dostal jsem i kontakt na psího psychologa…
Pak jsme si vyměnili čísla a já jsem napsal SMS zprávu. Můj pes se jmenuje Karla a její pes Vanilka. Takže jsem napsal: „Karla se ptá, jestli půjde Vanilka ven.“ A odpověď přišla: „Ano, Vanilka říká, že by s Karlou šla ven.“
Ale to je náhoda! Já jsem nevalentýnovská generace. Za nás se slavilo maximálně MDŽ a Den dětí. A mezi tím možná někde nějaký 1. máj. Až když jsme začali pátrat, od kdy spolu jsme, tak jsme podle SMS zpráv dohledali, že to bylo na Valentýna. Opravdu to bylo 14. února, což dnes už díky mediální masáži vím, že je Valentýn.
Je to super, protože nás média nenechají na pokoji. Kdybychom se seznámili 8. června, bude se mi to pamatovat výrazně hůř.
Měla povědomí, ale ona nemá televizi. Říkala, že si to v tu chvíli neuvědomila. Věděla, že takový pořad je, ale tím, že neměla doma neustále puštěnou televizi a v ní nějaké upoutávky, tak asi úplně netušila.
Ona bydlí u mě a televizi tady máme, ale já nejsem schopný se na sebe dívat. Tím pádem do toho nenutím ji. Nebo takhle: Pořad 7 pádů Honzy Dědka doma neběží.
Já myslím, že pro ty psy je to skvělý. Dobře, teď je home office, ale dřív jsem nechával doma psa samotného, tak teď je lepší, že jsou dva, nebo dvě. Naštěstí spolu nic nedemolují.
Ne, obráceně. Vanilka je černá, Karla bílá. Vezměte si, že když máte vanilku ještě v lusku, je tmavá. Ale Vanilku jsem nepojmenovával já. Moje Karla je z útulku a jmenovala se Snowie, jako že je od sněhu, bílý pes. Ale já si říkal, že na ni na Karláku nebudu řvát Snowie. A jelikož se mi líbil ve filmu Vesničko má středisková pes pana doktora Karl von Bahnhof, říkal jsem si, že to bude Karla z Karláku. A Vanilka je ze Smíchova, teda původně ze slovenské romské osady. Taky z útulku. Oni tam dělají nájezdy na romské osady a sbírají tam psy, kteří nežijí v úplně ideálních podmínkách – a takový osud má právě Vanilka.
Už se těšíme na jaro a na výlety. Až vezmeme ty naše psy a půjdeme s nimi na dlouhý výlet.
Show 7 pádů Honzy Dědka sledujte v úterý ve 22:05 na Primě.
Dnes byste mohli dobře psát beletrii nebo publicistiku. Je docela dobře možné, že jste o nějakém literárním oboru uvažovali. Proč váháte? Nikdy není pozdě. Najděte si čas na napsání příběhu. Pokud máte negativní postoj k věcem, které děláte, jak chcete něco udělat?
Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost ⑱
Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.