Nešťastný vdovec Josef Abrhám prozradil, jak léčí svou bolest
Herec Josef Abrhám ví, že po smrti milované ženy Libuše Šafránkové už nikdy nic nebude jako dřív. Odchod jeho spřízněné duše, se kterou prožil nádherných pětačtyřicet let, s ním velmi otřásl. Jak se svým žalem bojuje? Vyrovnává se s ním po svém a velmi svérázným způsobem.
Počet rozhovorů, které během života Josef Abrhám médiím poskytl, by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Když už se ale rozpovídal, býval velmi otevřený a upřímný. Nečinilo mu sebemenší problém odpovědět i na citlivé dotazy týkající se stárnutí nebo smrti. Naposledy o nich promluvil před osmi lety.
Rezignace Josefa Abrháma jako psychická záchrana
Tenkrát mu čtyřiasedmdesát a nacházel se ve skvělé kondici. V kontextu s tím, co po smrti manželky Libuše Šafránkové nyní prožívá, z jeho slov běhá mráz po zádech. „Když je mi psychicky opravdu zle, úplně nejhůře, když už to nejde dál, tak osvobozující je rezignace. Musíte se zachránit sám, usilovat o ni i s nasazením života, jinak vás ta negace zahubí. Není to cynismus, je to obrana a posila. Díky rezignaci naberete síly a nahodí se zpátky ten řemen,“ přiblížil Josef Abrhám. „Snažím se poslouchat své tělo, které se vám může i pomstít. V těle máte takzvaný Staphylococus aureus, když ho máte moc umřete, když ho nemáte, také umřete. Je tam v rovnováze a číhá. Jak je tělo oslabené, tak se negace probudí ve všem,“ nabídl svůj pohled na věc.
Jak dále popsal, obavy se smrti nemá. Přirovnal ji ke stavu, kdy člověk spí. „Těch osm hodin, co v noci spíme, se dostáváme do jiné formy existence. Já nevím, kde je ten pravý život. Možná, že je právě v tom snu, těch osm hodin, kdy o sobě nevíte a tělo si mezitím dělá pořádek. Klidně se ale může stát, že už se ráno nemusíte probudit. Někdy bych byl za to i docela rád. Zůstat navěky v některém snu. To by nebyl špatný odchod,“ zamyslel se herec, kterého můžete vidět například v komedii Vrchní, prchni!
Josef Abrhám vidí stáří jako pozitivum
Na stáří se snažil najít i pozitiva. „Člověk je víceméně pořád stejný. Zpětně si ale samozřejmě uvědomuji, kolik hrozivých chyb a naivních blbostí jsem udělal. Od puberty i před pubertou. Jaké názory k nesnesení jsem měl. Nyní už je člověk nad věcí, má jisté zkušenosti, které předtím neměl. Poučil se... To je výhoda. Prožil jsem toho tolik. V mém případě je můj ročník výroby už bohužel vražedný,“ poznamenal herec, který prozradil, jak nejraději tráví volný čas. „Jsem schopný u klavíru prosedět klidně i celý den. Strašně mě to baví a naplňuje. Myšlenkami se čím dál častěji také vracím ke svým předkům. Můj děda byl evangelický farář a spisovatel, druhý děda cihlář, který měl s Baťou podnik. Velmi schopný chlap. Genetické vybavení naší rodiny bylo velmi rozmanité,“ svěřil se Josef Abrhám.
LIBUŠE ŠAFRÁNKOVÁ BYLA S JOSEFEM ABRHÁMEM NA SVÁ VNOUČATA HRDÁ. SBÍRAJÍ JEDNU CENU ZA DRUHOU