Motivace pocitem viny a žádné uplácení. Experti radí, co dělat, když děti zlobí
Co dělat, když se vaše dítě začne chovat špatně? Zdroj: istock.com
Každý rodič má v rámci výchovy svého potomka jeden klíčový úkol – být schopen správně mu ukázat, co je dobře a co špatně. Za co na něj bude pyšný a za co naopak ne. A tím v něm budovat zdravé návyky, které jej budou provázet celým životem. Co ale dělat, když si dítě nevybere správně?
Určitě nám dáte za pravdu, že neexistuje nic jako dítě, které nikdy nezlobí. Nejen dospělí, ale i děti se nejlépe učí tím, že dělají chyby. Nikdo z nás se rovněž nerodí zcela dokonalým, takže je jisté, že i vaše ratolest dříve či později udělá něco špatně. A způsob, jakým na tuto skutečnost zareagujete a jak ji zvládnete, může dlouhodobě ovlivnit to, jestli vaše dítě bude schopné v budoucnu činit lepší rozhodnutí, získá sebevědomí či empatii a bude chytré.
Pojďme se podívat, jaké rady matkám a otcům zlobivých dětí, kteří už někdy bývají na pokraji své trpělivosti a nervů, dávají experti na rodičovství.
Co způsobuje nárůst agrese u dětí v Česku?
1. Soustřeďte se na konkrétní chování dítěte
Autorka knih o empatii a lektorka výchovy dětí k empatii Lynne Azarchi radí zaměřovat se už při chválení na specifické chování, nikoliv na chválení dítěte jako celé osoby. Podle ní je zásadní rozdíl v tom, jestli dítěti řeknete „Ty jsi ale hodný kluk“ nebo „Ty jsi ale hodný, že sis sám uklidil hračky zpět do krabice“. A to samé doporučuje aplikovat, chcete-li své dítě naopak kritizovat.
Díky tomu váš potomek mimo jiné nebude neustále v situaci, kdy je rodičem klasifikován jako „dobrý“ nebo „špatný“. Místo toho bude kritizován za chování, které ale může změnit, aby docílil vašich představ.
Výhoda tohoto přístupu je jasná – pro vývoj dítěte a jeho psychiky je rozhodně lepší, když budete kritizovat jeho chování, a ne vše generalizovat na celou jeho osobnost. Jeden příklad za všechny – určitě chcete raději říct „Vůbec se mi nelíbilo, že jsi bouchl svého bratra. Taková věc se nedělá“ než na podobný incident zareagovat slovy „Ty jsi ale škaredý bratr“. Rozdíl je patrný na první pohled.
2. Používejte pocit viny, ne studu
Profesor psychologie Adam Grant zase doporučuje snažit se při usměrňování zlobivých dětí vyvolat raději menší pocit viny než studu či hanby. Tvrdí, že stud je neúčinná technika se špatnými důsledky. Vina však může být při opatrném použití silným motivačním faktorem.
Pokud vaše dítě například udělá něco špatně, zahanbení mu sděluje, že není dobrý člověk. Pocit viny, který po dítěti vyžaduje, aby se zamyslelo nad tím, jak se konkrétní chování minulo účinkem, je oproti tomu motivací k pozitivnějšímu chování v budoucnu.
„Když děti cítí vinu, mají tendenci prožívat výčitky a lítost, soucítit s osobou, které ublížily, a usilovat o nápravu,“ píše Grant. Poukazuje přitom na studii, v níž batolata dostala hadrovou panenku, které během hry upadla levá noha. Batolata se sklonem ke studu se výzkumníkům vyhýbala a dobrovolně se nepřihlásila k tomu, že panenku rozbila. Batolata se sklonem k pocitu viny se ji naopak snažila opravit.
3. Budujte v dětech pocit sebevědomí
Profesor Grant dále doporučuje, že než se z batolat stanou předškoláci, měli by je rodiče začít aktivně žádat, aby jim pomáhala. Zapojení dětí do každodenních úkolů jim nabízí příležitost mít soucit se sebou samými a dává jim pocit, že mohou druhým nabídnout něco smysluplného. Identitu dítěte můžete posílit tím, že mu budete klást otázky typu: „Rozdělíš se? Postaráš se o to? Postaráš se o něj? Můžeš si 10 minut hrát se svým bratříčkem, abys pomohl mamince?“
Grant zde upozorňuje zejména na věk dítěte a nutnost začít s tímto přístupem včas. Pokud vaše dítě není zvyklé vám pomáhat a vy jej začnete žádat, když mu bude devět, zřejmě moc nepochodíte a může začít docházet ke konfliktům. Začněte proto žádat o pomoc s jednoduchými úkoly už v raném věku.
4. Bavte se s dětmi o emocích
Výborný rodičovský tip má také doktor Markus Paulus, profesor vývojové psychologie, který působí na Univerzitě Ludwiga Maximiliana v německém Mnichově. Doporučuje vést otevřené rozhovory a věnovat se s dětmi aktivitám, které zkoumají emoce. Pokud váš syn křičel na svou sestru, zeptejte se ho, jak se při tom cítil a jak si myslí, že se mohla cítit ona.
Jde o to, abyste děti uvedli do světa emocí, naučili je vnímat své pocity a položili první základy toho, jak by s nimi měly pracovat. V jedné studii vědci například pozorovali rodiče, kteří svým batolatům četli obrázkové knížky, a zjistili, že děti, s nimiž rodiče při čtení diskutovali o emocích plynoucích z příběhů v knížkách, měly následně tendenci se rodičům rychleji a častěji svěřovat.
5. Nikdy své děti neuplácejte
Rodiče mají někdy tendenci vzdát se jakýchkoli snah o napravení špatného chování dítěte a místo toho jej prostě uplatí, aby přestalo zlobit. Hned několik výzkumníků však už před tímto chováním ze strany rodičů varovalo a doporučilo se mu vyhýbat.
Uplácení zlobivého dítěte totiž funguje jen krátkodobě. Správné chování není něčím, co byste si od svých dětí měli kupovat za hračky a jídlo. Místo toho je úkolem rodiče nasměrovat dítě k jeho přirozené chuti konat dobro.
Autor článku
Tomáš Durčák
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
