Co lze vyčíst z dětské kresby? I skrytá přání nebo obavy

Začátky dětského výtvarného projevu přicházejí už okolo 18. měsíce, respektive hned, jakmile dítě udrží pastelku v ruce. Zpočátku jde pouze o kostrbaté čáry, ale výtvarníkům v plenkách přináší nová „superschopnost“ zanechat na papíře či stěně trvalou stopu stejné uspokojení, jako velkým malířům jejich dokonalá plátna. Nakonec stejně jako skuteční výtvarní umělci prezentují svůj kritický pohled na svět, tak i dítě vizualizuje svůj imaginární svět, vlastní myšlenky, pochybnosti a radost. Dětská kresba má však základní vývojové etapy, takže než se pustíte do analýzy malůvek, je dobré vědět, co můžete od ratolestí v daném věku očekávat.

Co a kdy by mělo dítě zvládnout

Dětští psychologové rozlišují tři základní etapy dětské kresby: stadium čmárání, předschematické stadium a schematické stadium. Ve stadiu čmárání, které trvá přibližně od 2 do 4 let, ještě obrázky nejsou realistické a kreslení je jen jakousi motorickou hrou. Někdy však dítě vytvoří cosi, čemu se říká tzv. náhodný realismus. To znamená, že na obrázku, který se původně jevil jako čmáranice, můžete pozorovat konkrétní tvary a objekty. Zkuste se v takovém případě malíře rovnou zeptat, co namaloval. Asi po 3–4 letech, kdy se začíná objevovat spolupráce oka a ruky, se velké nepřerušované čáry začínají spojovat a vytvářejí uzavřené tvary. Jde o důležitý milník, protože schopnost kreslit uzavřené tvary umožňuje dítěti zobrazovat předměty a postavy, které okolo sebe vidí, a brzy i vytvářet písmena abecedy. Snaha zachytit svět kolem sebe je typická pro předschematické stadium, které trvá od 4 do 7 let. Z kruhů a kostek se rázem stávají sluníčka, jednoduché tvary, postavy, autíčka a domy. Samozřejmě – bez realistických detailů. Ty přicházejí až ve schematickém stadiu okolo 7. roku. Když nakreslí dítě například moře a pláž, jsou tam i ptáci, mořské hvězdy, lidé v plavkách si na pláži hrají s míčem a dítě dokáže k obrázku obvykle říct i příběh.

Co můžou prozradit barvy

Všichni hledáme v kresbách dětí určité skryté významy, ale dejte si pozor, abyste to zbytečně nepřeanalyzovali. Někdy jsou kresby prostě jen kresby. Uvedené stereotypy navíc vycházejí ze všeobecných pozorování od psychologů, a tak je třeba je vnímat vždy v širším kontextu reality dítěte. Něco vám napoví už samotné čáry. Jestli jsou tenké, lehce naznačené a dítě je gumuje a překresluje, případně jestli používá pravítko, naznačuje to nejistotu a nízké sebevědomí. Hrubé linie, které mohou místy papír přetrhnout, můžou svědčit naopak o problémech s agresivitou.

Co se týká barevných preferencí, pro děti v předškolním věku je typické, že citové působení barev často převažuje nad jejich reálným významem. Právě proto děti kreslí modrou trávu, zelenou oblohu nebo červené stromy. Ale neznamená to, že když dítě nakreslí černou oblohu, musí být hned depresivní nebo zlostné. Citové vnímání barev se u dětí v předškolním věku totiž rychle mění, a tak může dítě vzápětí nakreslit celý obrázek žlutou, která je považována za barvu radosti. Zbystřit byste ale měli tedy, jakmile u dítěte vypozorujete oblíbené, respektive neoblíbené barvy. Z výzkumů totiž vyplývá, že při kresbě tváří a postav k nim děti často vyjadřují postoj právě použitím oblíbené nebo neoblíbené barvy, což může v případě známé postavy hodně napovědět. Ale pozor, děti dokážou stabilně ohodnotit barvy podle oblíbenosti přibližně od 4 let.

Kresby postav můžou odhalit vztah dítěte k rodině

První kresba člověka se vyvíjí z čmáranic. Okolo 3 až 5 let kreslí dítě tzv. hlavonožce, tedy hlavu s končetinami znázorněnými čárami – bez krku a trupu. K hlavonožci postupně přibývají detaily v tváři včetně vlasů. Okolo 5–6 let se už objevuje trup znázorněný dalším kruhem, na který dítě časem přidává i knoflíky a další detaily. Při interpretaci postav napoví dost už jejich samotná velikost. Velké postavy naznačují dominantní osobnosti; a jestli jsou navíc bez krku a s asymetrickými končetinami, dítě může být impulzivní. Obrovské postavy kreslí i nejisté děti, ale s malými hlavami a bez rukou. Nejisté děti jsou zvyklé kreslit naopak krátké nebo malé postavy s rukama při těle a bez úst či nosu.

Samostatnou kategorií jsou kresby rodiny, z kterých je možné vyčíst, ke komu má dítě nejblíže a jaké role jednotliví příslušníci představují. Dítě na obrázku například často drží matku za ruku, protože k ní má nejblíž, a otec bývá jako dominantní prvek v rodině nakreslený jako největší postava. Jestli ale dítě nakreslí sourozence, který je několikanásobně větší než ono samotné, může se cítit utlačované. Obzvlášť v těch případech, kdy sourozenec není zásadně starší.

Všímejte si, jak vaše dítě drží pastelku

Když se začnete zajímat o kresby vašich dětí, všímejte si i toho, jak sedí a drží pastelku. Nohy mají být na zemi ohnuté v pravém úhlu a jakmile dítě nedrží pastelky zavřené v dlani, je vhodné trénovat i správný úchop. Ten má vliv nejen na kvalitu kresby a později i na rychlost a úhlednost písma, ale významně ovlivňuje i soustředění. Proto je třeba dbát na správný úchop obzvlášť u předškoláků, kterým můžou nesprávné návyky osvojené při kreslení zbytečně zkomplikovat první krůčky ve škole. Velkou pomocí v rozvoji správného úchopu jsou ergonomicky tvarované pastelky, jež jsou anatomicky přizpůsobené dětské ruce. Ideální volbou jsou trojhranné pastelky s vyřezanými neklouzavými prohlubněmi, které dítě intuitivně navádí k správnému úchopu, a tak zabezpečují uvolněné držení pastelky. Nespornou výhodou může být i dostupnost ve variantách pro praváky a pro leváky.

Na závěr nezapomeňte, že při interpretaci dětských malůvek není nic jednoduššího, než se malého Moneta na jeho imprese zeptat. Jestli totiž nakreslí například postavu se zavřenýma očima, nemusí to hned svědčit o introvertním typu osobnosti. Postava podle vašeho dítěte možná prostě jen spí.