Jak se domluvit s puberťákem: Nekřičte, mluvte s ním a občas mu dejte pokoj
Vztek, křik, pláč, nadávky, bouchání dveří a nekonečné čekání, kdy váš potomek přijde domů. Je tohle i váš život? Možná být nemusí.
Nadechněte se a vzpomeňte si na své dospívání. Copak vy jste byli jiní, když vám vaši rodiče neustále něco zakazovali nebo vás do něčeho nutili? Nebyli. Jiní ale můžete být teď. Stačí, když to zkusíte s tím puberťákem, kterého máte doma, trochu jinak.
Mluvte o důležitých věcech
Promluvte si se svými dětmi o důležitých věcech ještě dřív, než u nich naplno propukne puberta. Pak totiž hrozí, že už o nich vůbec nebudou chtít slyšet a přijde jim trapné je s vámi rozebírat.
Můžete si být jistí, že čím víc budete doma mluvit o sexu (drogách, alkoholu, kouření a podobných věcech), tím víc si bude váš teenager jistý a tím spíše se dokáže zodpovědně rozhodnout, až to bude potřeba.
Naslouchejte jim a nechte je rozhodovat
Pokud se váš teenager bude cítit doma jako ve vězení, je téměř jisté, že se bude snažit uprchnout. Když vylepíte seznam pravidel na ledničku a nedáte dítěti sebemenší prostor na to, aby se vyjádřilo k tomu, co si o některých pravidlech myslí, jen stěží docílíte toho, že pravidla bude dodržovat. Pokud se ale na vytváření pravidel budete podílet všichni společně a dohodnete se na nějakém rozumném kompromisu (např. posunete večerní návrat domů o hodinu), je daleko větší šance, že se v noci konečně v klidu vyspíte.
Nechte své děti, aby se podílely na rozhodování, které se týká rodinných záležitostí. Zeptejte se jich, kam by chtěly jet v létě na dovolenou. Od syna si nechce poradit s koupí mobilního telefonu, od dcery např. s výběrem oblečení. Dejte svým dětem pocit, že jsou důležité a že jejich názoru si vážíte a vždycky si ho rádi vyslechnete. Jednoduše řečeno: pokud budete se svými dětmi jednat jako s rozumnými dospělými, je daleko větší šance, že se tak také budou chovat.
Nechte je chybovat
Jistě si ještě pamatujete, jak si vaše dítě vzalo do rukou obřího plyšáka a snažilo se ho nacpat do malé igelitové tašky s tím, že ho v ní ponese na procházku. Od první vteřiny vám bylo jasné, že plyšák se do tašky nevejde, ale přesto jste nezasáhli a nechali jste dítě, ať na to přijde samo. Tak tohle pravidlo platí pořád. Děti, ale i teenagery, musíte nechat, aby dělali své vlastní chyby a poučili se z nich. Je třeba jim důvěřovat a spoléhat na to, že jste je dobře vychovali.
Pokud se budete snažit své děti od něčeho odradit křikem, vyhrožováním nebo např. tvrdými tresty, patrně tím dosáhnete pouze toho, že ještě mnohem spíš udělají právě to, co jste nechtěli. Je potřeba si uvědomit, že křičet, řvát a říkat jim, jak vás zklamali, může být naprosto na místě, ale je to neefektivní.
Když dítě uvidí, že na něj při každém sebemenším průšvihu křičíte, jen těžko za vámi přijde pro radu, až bude mít opravdový problém. A kdyby vaše dítě chytlo pohlavní nemoc, hrozilo mu vyloučení ze školy nebo mělo problém s kouřením, chtěli byste přece, aby pro pomoc přišlo právě k vám, nebo ne?
Jděte příkladem
Jen těžko prosadíte u dětí něco, co sami nedodržujete, takže pokud chcete, aby váš potomek nekouřil, nedělejte to ani vy. Pokud chcete, aby dodržoval pravidla, na kterých jste se společně dohodli, dodržujte je také. Nezakazujte mu party s kamarády, kterou jste mu už jednou povolili, neměňte pravidla podle své nálady nebo podle toho, jak se vám zrovna chce. V neposlední řadě se dohodněte se svým partnerem, co dítěti povolíte a co naopak ne. Buďte v názorech jednotní.
Poslední rada na závěr: Dejte teenagerům pokoj
Asi každý teenager si myslí, že jeho rodiče jsou trapní. Pokud tedy vidíte, že cokoliv, co říkáte, se míjí účinkem a jen vyvolává podivné škleby na tváři vašeho potomka, stáhněte se do ústraní a prostě počkejte, až bude mít lepší náladu. Někdy je zkrátka lepší prostě nemluvit, než se spolu snažit za každou cenu domluvit.
Aleš Kalina
Aleš Kalina považuje za své poslání říkat lidem, jak to udělat, aby se už konečně cítili dobře. Má 25 let zkušeností v oblasti koučinku. Je hlavním koučem a školitelem společnosti MindSoft s.r.o. a autorem metody Emočních rovnic, která nám pomáhá pochopit, proč se v daných situacích cítíme právě tak, jak se cítíme, a poněvadž se nejčastěji rozhodujeme na základě svých emocí, pomáhá nám pochopit i důvody rozhodování. Vydal dvě knihy – Emoční rovnice a Partnerský manuál – a několik motivačních CD.
Než se začal naplno věnovat koučinku, byl členem top managementu mezinárodních korporací (Microsoft, Telenor ČR, EDS, Sodexho Pass ČR). V roce 2007 byl zapsán do knihy Who is Who. Více informací na jdete na www.aleskalina.cz.