Proč neroste? Příčinou zpomaleného růstu dítěte může být i vážná nemoc

„Otázka poruch růstu je často podobná rébusu o slepici a vejci, tedy co je příčinou a co následkem. Může je totiž způsobovat vcelku jakékoliv vleklé chronické onemocnění tělního systému a zpomalený růst může být prvním projevem tohoto onemocnění, které jinak není patrné. Proto je důležité tyto případy zachycovat v co největší míře, protože onemocnění, která poruchy růstu způsobují, znamenají často větší riziko než malý vzrůst,“ říká prof. MUDr. Jan Lebl, CSc., přednosta Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol.

Typickým případem, kdy dítě přestane růst kvůli jiné nemoci, je podle lékaře například choroba zažívacího traktu typu Crohnova nemoc nebo některé nemoci ledvin. Pokud se podaří vyřešit příčinu, růst se často vrátí do normálu. Není-li příčinou zpomaleného růstu nějaké skryté onemocnění, následuje z pravidla endokrinologické vyšetření dítěte.

Není hormon jako hormon

Drtivá většina poruch růstu je takzvaně idiopatická, tedy bez zjevného důvodu. „Ve vybraných případech může být možností léčby podávání růstového hormonu. Je to vyzkoušená a většinou účinná terapie, která se používá již od 80. let minulého století. Starší ročníky si možná ještě pamatují, že dříve nebylo nic neobvyklého potkat člověka s hluboce podprůměrným vzrůstem. Dnes už je to díky včasnému záchytu a léčbě spíše rarita,“ vysvětluje profesor Lebl.

I přes minimální vedlejší účinky panuje o terapii stále řada mýtů. „U mnohých rodičů vyvolává samotné slovo hormon odmítavou reakci, bojí se vedlejších účinků a negativní reakce dítěte. Přitom většinou stačí vysvětlit rozdíly mezi jednotlivými hormony a jejich pozitivní úlohu v těle. Růstový hormon je látkou tělu vlastní, jeho dávkování odpovídá přirozené produkci, zvláště když jím nahrazujeme jeho deficit. Častou obavou je také zvýšené riziko rakovinného bujení, nicméně i tento efekt již vyvrátila řada vědeckých studií,“ říká prof. MUDr. Zdeněk Šumník, Ph.D., z Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol.

„Pokud je dítěti pět let a i s menším vzrůstem má šťastné dětství, tak mu zdánlivě nic neschází a je občas obtížné rodičům argumentovat, proč jej začít léčit. V sedmnácti letech však může být vnímání problému malého vzrůstu dost jiné. Malý vzrůst děti nežádoucím způsobem odlišuje a zvlášť u dospívajících chlapců může vést k pocitům méněcennosti nebo k jiným psychickým potížím,“ dodává. I proto podle profesora Šumníka děti léčbu obvykle poctivě dodržují, a to i ve složitějších pubertálních letech.

Jediná věc, která může být ze začátku trochu nepříjemná, je forma podávání růstového hormonu. Jedinou účinnou cestou jsou totiž injekce, vždy každý večer před spaním a nejlépe do přední strany stehen. Jak ale uklidňují lékaři, není třeba se ničeho bát, aplikace injekcí téměř nebolí a děti ji velmi brzy berou jako přirozenou součást každodenních rituálů, stejně jako třeba čištění zubů.

Důležitý je kvalitní spánek a pohyb

Přirozenou produkci růstového hormonu lze ovlivnit i bez speciální léčby. Protože se vyplavuje do krve především v noci, je velmi důležitý dostatek kvalitního a ničím nerušeného spánku. Pomáhá také intenzivní cvičení, ideální jsou intervalové sporty, například sprinty v pravidelných intervalech. Produkci růstového hormonu naopak brzdí cukry, důležité je tedy omezit v jídelníčku dítěte cukry a sladkosti a naopak přidat kvalitní bílkoviny, jako je libové maso, ryby nebo bílky.

O kolik má dítě vyrůst za jeden rok?

Faktorů, které ovlivňují růst dítěte, je celá řada. Záleží samozřejmě na genetice, průběhu a výživě v době těhotenství i během kojení, důležité je i prostředí, ve kterém dítě vyrůstá a jistou roli hraje i psychika dítěte. Pokud to vezmeme obecně, během prvního roku života vyroste dítě zhruba o 25 cm, během dalšího může vyrůst o dalších 13 cm a ve dvou letech děti obvykle dosahují 50 % předpokládané výšky v dospělosti. Tříleté a čtyřleté děti vyrostou průměrně o 7 až 10 cm za rok. Předškoláci a školáci přibližně o 5 cm za rok. Během puberty rychlost růstu opět stoupá, a to průměrně o 9 cm u dívek a 12 cm u chlapců za rok.

Růst u dívek končí většinou v 15 letech, u chlapců mezi 17. a 18. rokem. Než však začnou rodiče houfně vytahovat metr a šikovat své děti do ordinací pediatrů, doporučují odborníci nejdříve ověřit reálný stav. I zdánlivě pomalý růst může být v normě, pokud je stabilní. Výšku dítěte by měl průběžně zaznamenávat praktický lékař při pravidelných kontrolách a pokud věk dítěte neodpovídá průměrné výšce, je potřeba začít dítě sledovat a případně ho včas poslat ke specialistovi. „Rodiče si mohou růst dětí ověřit i v takzvaném percentilovém grafu, který určuje tempo růstu v závislosti na věku a pohlaví dítěte,“ doplňuje profesor Lebl.