Dětské pošťuchování vs. šikana: Hranice, kterou rodiče musí poznat

Psycholožka radí, jak připravit děti i rodiče na nový školní rok
Děti se mezi sebou často pošťuchují – a většinou jde jen o krátkodobý konflikt, který brzy vyšumí. Jsou ale chvíle, kdy už nejde o nevinnou hru, ale o šikanu. Jak takovou situaci poznat, kdy zasáhnout a co může udělat rodič, aby dítě vědělo, že na problém není samo?
Šikana je jedním z velkých problémů školní docházky. Není to žádná novinka, více se o ní mluví především proto, že se na duševní problémy dětí dnes klade větší důraz a také proto, že s rozvojem sociálních sítí vznikly nové formy tohoto jevu. Víte, jak postupovat, když se obětí nebo agresorem stane vaše dítě? Pro web Prima Ženy odpovídá psycholožka Mgr. Adriana Nováková z portálu Terapie.cz.
Kde je hranice?
Podle psycholožky Adriany Novákové je definice jednoduchá: pokud jde o záměrné a opakované ubližování, kde hraje roli mocenský nebo silový nepoměr, už mluvíme o šikaně. Nezáleží přitom na tom, zda se odehrává v reálném světě nebo online, jestli je skrytá či veřejná.
Čtěte také: Šikana je devastující. Potkávám oběti, které si na ni zvykly jako na standard, říká odborník
Jak šikanu poznat
Dětské reakce na ubližování se liší podle věku i povahy. Některé děti se začnou stahovat do sebe, vyhýbají se škole nebo kroužkům, přestávají komunikovat. Jiné naopak reagují agresivně – vybíjejí vztek na sourozencích či rodičích. Časté jsou i somatické potíže, například bolesti břicha, hlavy, zvracení či nevysvětlitelné teploty. „Rodič většinou pozná, že je něco jinak – a že to trvá delší dobu,“ popisuje psycholožka. Často si ale dítě pomoc najde i samo, například u učitele nebo školního psychologa.
Jak reagovat jako rodič?
Podle Novákové je nejdůležitější prevence – bezpečný a blízký vztah s dítětem, aby se nebálo přijít s čímkoli. Rodiče by s dětmi měli pravidelně probírat jejich online komunikaci, povídat si o tom, co která zpráva znamená, a učit je rozpoznávat hranice.
Pokud už k šikaně dochází, je vhodné obrátit se co nejrychleji na třídního učitele, případně domluvit setkání s učitelem, školním psychologem a rodičem. Školy mívají propracované postupy – od rozhovorů s obětí a agresory po monitoring a kázeňské postihy.
Důležité je ale také, jak šikanu pojmenujeme. „V momentě, kdy dítěti řeknu, že je obětí šikany, začne o sobě jako o oběti přemýšlet,“ upozorňuje psycholožka. Místo toho doporučuje mluvit s dítětem o jeho silných stránkách a o lidech, na které se může obrátit.
Mohlo by vás zajímat: Šikana v Hodoníně: Útočnice se šla omluvit, matka zbité dívky chce jednat jen přes policii
Když dítě přijde s pláčem...
Rodič by měl v první řadě zachovat klid, potlačit vlastní emoce a dát dítěti najevo, že je na jeho straně. Ocenit důvěru, vyslechnout, zeptat se, jak se cítí a co by si přálo dál. Někdy děti potřebují aktivní zásah, jindy jen obejmutí a podporu, aby měly sílu situaci zvládnout samy. Nikdy však šikanu nepodceňujte a nebagatelizujte. Zranění, která může způsobit na těle i na duši, se léčí celý život.
V úvodním videu se dozvíte, jak připravit děti na nový školní rok.
Co může rodič dělat, aby jeho dítě získalo zdravé sebevědomí, jak ho chválit a čemu se naopak při výchově raději úplně vyhnout? Pusťte si podcast ON TOPIC s psycholožkou Šárkou Mikovou: