Šikana je devastující. Potkávám oběti, které si na ni zvykly jako na standard, říká odborník
ON TOPIC: Lektor primární prevence Matyáš Grimmich – Celý díl podcastu o šikaně
Počet případů šikany ve školách vzrostl. Jen v posledních týdnech v Česku a na Slovensku dva z nich skončily fatálně, v obou případech sebevraždou mladého hocha. Matyáš Grimmich vstupuje do škol jako lektor primární prevence a v našem podcastu popsal, jak šikana vzniká, jak se odhaluje a řeší. Prozradil také, na koho se mohou obrátit učitelé, rodiče nebo děti s prosbou o pomoc.
Různé pošťuchování, srandičky či narážky jsou v určité míře součástí každého kolektivu. Kdy už jde ale o šikanu? „Šikanu odlišuje to, že je zaměřená na jedince nebo nějakou skupinu a je v ní nějaký systém. Říká se, že šikana je nemoc skupiny. Je tam oběť, agresor a jsou tam také svědci,“ popsal Matyáš Grimmich z organizace Jules a Jim v našem rozhovoru, který si můžete pustit v úvodu článku. Odpověděl také na důležitou otázku, jak odhalit varovné náznaky šikany.
Šikana na školách v Česku
Počet případů na českých školách bohužel vzrostl. „Letos Česká školní inspekce dodala čísla za poslední tři roky a zjistilo se, že na základních a středních školách zhruba 60 procent z těchto škol řešilo šikanu. Což znamená nárůst asi o 10 procentních bodů. Pro mě osobně jsou to dvě zprávy – jedna je negativní, že té šikany je hodně, ale je tu i pozitivní zpráva, že víc a víc škol umí šikanu rozpoznat,“ vysvětlil odborník a dodal, že díky tomu se pak s šikanou mohou i vypořádat, přestože je to mnohdy složitý proces.
Oběť může rezignovat i uchýlit se k agresi
Jak vypadá oběť šikany a existuje vůbec její přibližný „profil“? „Já jsem vždycky skeptický k tomu, jestli je tam profil. Myslím, že nás to občas překvapí. Často si představujeme, že oběť bude dítě, které bude sedět v koutku a bude rezignované, ale to je jen jedna z reakcí. Někdy se dítě projevuje agresivně, i když je oběť. Pak vidíme dítě, které kolem sebe kope a křičí, ale přesto je to oběť. Vždycky je důležité, aby škola udělala to, čemu se říká šetření šikany, kdy zjistí celý kontext,“ popsal Matyáš Grimmich.
Ve své praxi se někdy setkává s názorem, že si oběť za šikanu může sama, že něčím provokuje. „Je vždycky dobré myslet na to, že se oběť může nějak lišit – může jinak vypadat, mluvit třeba jiným jazykem – ale vždycky je to otázka skupiny. Šikana je skupinová věc. Vždycky je to o podmínkách a vztazích celé skupiny, které nějak dovolily, aby se ta šikana stala.“
Pravidlo oko za oko, zub za zub nepomůže
Rodiče pak dle zkušeností Matyáše Grimmicha šikanu někdy chtějí řešit tak, že dětem poradí: „Braň se!“ „Často se vyskytuje rada rodičů dětem, ať se brání. Takové to oko za oko, zub za zub. Což většinou tu situaci ještě eskaluje, násilí se zvýší a taky to znepřehlední situaci. Když za mnou dítě přijde, tak je dobré ho podpořit v tom, že není normální, aby mi někdo dělal něco, co mi ubližuje. Druhý krok je, že je potřeba to říct škole. Můžu dítě podpořit, aby zašlo za učitelem samo, nebo můžu zajít s ním,“ poradil odborník a dodal, že kromě učitelů je ve škole také důležitá osoba – školní metodik prevence, který je odpovědný za řešení takových situací.
Co zažívají oběti šikany a jak s nimi mluvit?
Velkým problémem je, když dítě mlčí a nepříjemnostem se přizpůsobí. „Šikana je většinou opravdu devastující. A složité je, že někdy nám to oběť neříká. Často se potkávám s dětmi, které mi říkají: Já jsem zvyklý. Protože to zažívají už tak dlouho, že je to pro ně nějaký standard. A pak nám už třeba přestanou říkat, že je to nepříjemné,“ popsal Matyáš Grimmich své zkušenosti.
„Znamení, že dítě zažívá šikanu, když nám to samo neřekne, bývají různá. Zhoršování se ve známkách, zhoršení psychického zdraví, nechce se mu do školy, nemá kamarády nebo s ním ostatní nechtějí spolupracovat… i častá nemocnost může být znamením, že se nachází v roli oběti,“ popsal.
Komunikace je důležitá, ale někdy může být hodně ztížená. Dítě se může bát o šikaně mluvit, nechce například, aby se situace ještě zhoršila. „Je to složité. To, co pomůže, je ptát se nejen na známky, nejen na prospěch a nejen co se děti učí, ale i s kým se kamarádíš, na co se tam těšíš... to mohou být dobré otázky, jak se něco dozvědět,“ poradil odborník a dodal, že je také důležité i dále dítě na celé cestě podporovat a mluvit s ním o tom, co by bylo aktuálně dobré udělat.
Pomůže přesunout agresora nebo oběť na jinou školu?
Matyáš Grimmich také apeluje na pedagogy i rodiče, aby šikanu neřešili jen tím, že dítě přesunou jinam. „Někdy se objeví rychlořešení – pošleme agresora pryč, na jinou školu. Ale to není řešení, pořád je to o té skupině. Když odejde agresor, často se objeví nějaký nový. Návyk, jak se ta skupina chová, je stejný. Jedině to dítě zmizí, což může být nakonec dobře pro něj, ale s tou skupinou je potřeba dál pracovat,“ vysvětlil.
Ani přesunutí oběti podle něj nemusí být vždy správné. „Tam je podle mě ještě zpráva: Tady čelíš nějakému vyčlenění a řešení nakonec je, že tě vyčleníme úplně. Někdy je to potřeba, když oběti hrozí nebezpečí jako fyzická újma. Ale jinak vždy doporučuji školám, když nastane taková situace, věnujte tomu veškerou energii. Možná se toho teď děti tolik nenaučí, ale to by se nenaučily stejně,“ dodal.
Lektor Matyáš Grimmich ve třetím dílu našeho podcastu ON TOPIC mimo jiné promluvil na téma šikany v online prostoru, dále odpověděl, jak se s šikanou pracuje i co hrozí nezletilým agresorům. Celý díl podcastu najdete v úvodu článku, ale i v podcastových aplikacích a na YouTube.
Desatero pro rodiče: Co dělat, když se dozvíte o šikaně?
Linka bezpečí připravila desatero, které vám pomůže se v problematice snadněji zorientovat a proti šikaně bojovat. Najdete ho TADY>>.
Autor článku
Marie Makovská
Autorka se věnuje především tématům zaměřeným na životní styl, je certifikovanou trenérkou a Ing. v oboru Výživa a potraviny. V letech 2020–2022 působila jako šéfredaktorka časopisu Dieta.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
