Eva Podzimková našla recept na zvládnutí bizarních scén. Prosmáli jsme se jimi, říká
Sedm schodů k moci již v neděli ve 20.15 na Primě
Postava Evy Podzimkové v seriálu, který nechává nahlédnout do zákulisí nejvyšších pater politiky, se jistě zařadí k těm, jež dávají vyniknout jejímu herectví. „Ukázala mi moje limity a to, co jsem ještě schopna zvládnout. Myslím si, že takhle velká, rozsáhlá a pestrá role už mě asi nečeká,“ říká herečka o Anně Malé. V jejím charakteru najdete nejednu skutečnou předlohu.
Osmidílná fiktivní série, v níž Eva Podzimková září v hlavní roli, vypráví příběh ženy, která uměla okouzlit, uměla si jít tvrdě za svým, milovala luxus, vlivné muže a moc.
Seriál Sedm schodů k moci sledujte v neděli ve 20:15 na Primě nebo již nyní na prima+
Fiktivní story dvou hlavních hrdinů Sedm schodů k moci, kterou můžete sledovat v neděli ve 20:15 na Primě, je volně inspirovaná českým politickým prostředím po roce 2000. Sleduje životní cestu a kariérní vzestup venkovské servírky Anny Malé krok za krokem nebo, chcete-li, schůdek po schůdku, a to až do nejvyšších politických pater a ložnice ministra Tomáše Vichra (Jiří Vyorálek).
Jaká je postava Anny Malé ve vašich očích? Je hrdinka, oběť nebo mrcha?
Myslím, že je od každého trochu. V každém případě je ale Anička Malá velmi schopná žena, která se umí otáčet a zorientovat v každém prostředí. Na vesnici, kde začíná, i v prostředí politickém, kde (ne)slavně končí. Po několika zklamáních a životních fackách zjistila, že v některých situacích není na místě brát ohledy na ostatní, ale je důležité kopat sama za sebe. Někdy, pravda, i dost nečistě. Zpočátku se snaží přežít, později je motivovaná touhou po moci. Musím se jí však zastat, když ji hraju. Musím ji obhájit před divákem i sama před sebou, přestože bych na jejím místě jednala pochopitelně úplně jinak.
Kde příběh Aničky v seriálu začíná?
Seznamujeme se s obyčejnou, ovšem schopnou holkou z malého města. Pracuje v hospodě, kterou vede se svou kamarádkou a svým tehdejším přítelem. Stará se o nemocnou maminku, kvůli které musela přerušit studia v Praze. Posléze zjistí, že věci nejsou takové, jaké se zdají být. Vztahy na malém městě se jí rozpadnou a ona zjišťuje, že je nejvyšší čas začít nový život. Snaží se najít práci, kterou po čase získá v parlamentní kantýně. Politici a jiní vlivní lidé se tam chovají úplně jinak než před televizními kamerami a Anna začíná chápat, že ne všechno se rozhoduje oficiálně v parlamentních lavicích. Že klíčová rozhodnutí se dají ovlivnit i z jiných místností.
Myslíte z ložnice?
Ano. A nejen tam.
Pravdou je, že takových scén není v seriálu málo. Jaké je jejich natáčení?
Když je profesionální štáb a pohodový příčetný kolega, tak se to natáčet dá. A když je to napsané ve scénáři, tak se to dokonce natočit musí. My jsme se tím prosmáli, aby se ta absolutně bizarní situace dala vůbec přežít. Ale také je potřeba říct, že s natáčením těchto scén nám pomáhali profesionálové. Naše postavy jsou tak složené ze dvou lidí, moje je většinou jen hlava, tělo od ramen dolů patří dublérce.
Kde jsou hranice, za které herec nenechá kameru nahlédnout?
Každý máme přirozeně nastavené jinak, co kameře ukážeme a jakým způsobem se ještě zvládneme navzájem dotýkat. A mně se na toto změnil pohled od té doby, co jsem matka.
Seriál Sedm schodů k moci jste začala natáčet ve chvíli, kdy vaší dcerce ještě nebyl ani rok. Jak složité bylo skloubit ústřední roli Anny Malé s rolí maminky?
Počítala jsem s tím, že to bude náročné. Věděla jsem, že moje postava figuruje v drtivé většině obrazů, které jsme točili, a bylo potřeba připravit na to nejen sebe, ale i rodinu. Kdybych měla jakoukoli pochybnost, nešla bych do toho. Mám ale štěstí, že se nám narodilo společenské miminko a že jsem v manželovi, své mamince a kamarádce Markétě našla velkou oporu a Lota tu nejlepší péči. Věděla jsem, že tu roli mohu vzít a dceři to neublíží, naopak ji to obohatí o další pevné sociální vazby.
Je během takového natáčení prostor pro legraci?
Je. A je nutné ji tam někdy zakomponovat.
Kdo byl jejím největším zdrojem?
Asi herci. Spíš mí kolegové, o mně je všeobecně známo, že jsem nudná paní. Ale ani štáb nezaostával. Každý přidal trošku.
Byly momenty, u kterých vám do smíchu nebylo?
Ano, byly scény, u kterých mi bylo dokonce do pláče. A to byly vypjaté repliky s Pavlou Gajdošíkovou, v příběhu Aniččinou nejbližší kamarádkou. Nebo s paní Janou Krausovou, maminkou, se kterou má Anna problematický vztah. Bylo tam několik scén, ze kterých mi nebylo dobře. Protože jsme se na sebe napojily, a to už se pak nehrálo, ale doopravdy plakalo.
Dozvěděla jste se díky tomu o tom seriálu něco nového?
Utvrdila jsem se, že kolem některých osob nejspíš stále panuje bahnité prostředí plné kompromisů, výměn, služeb a protislužeb. Tak trochu mi ten seriál poodhalil zákulisí. My jsme ale netočili hraný dokument, známé kauzy se prolínají s drby, jsou tam propojené skrze fabulace a scenáristovu fantazii. I tak ale seriál jisté skutečnosti odkrývá.
Čtěte také: Josef Klíma se nebojí práce na vlastní kůži. Námět na reportáž už sbíral i nahý
Proč by si Sedm schodů k moci neměl nechat divák ujít?
Protože je to konečně něco jiného. Neteče tam krev ani pod skalpelem, ani z mrtvoly, přitom je to poutavější a napínavější. A především proto, že tento seriál dává možnost nahlédnout do zákulisí nejvyšších pater. Takové „úklady a láska“ 21. století.
Autor článku
redakce Prima Ženy
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
