Rozhovor s Břetislavem Suchardou
Farmář hledá ženu - Břetislav Sucharda 1
„Zemědělci jsou hrozně divní lidi,“ tvrdí malý velký muž, farmář Břetislav Sucharda.
Koňák ze zámeckého statku Dolní Rožinka na Vysočině má třináct koní a za sebou dvě nevydařená manželství. S první manželkou má syna a sedmadvacetiletou dceru, s níž úzce spolupracuje. Z druhého svazku, který vydržel devět let, se narodila dnes osmnáctiletá dcera.
Ta „zavinila“, že se Břéťa zbláznil do koní. Aby měla po rozvodu rodičů důvod jezdit za tatínkem na venkov, koupil jí poníka. Nic o chovu nevěděl, ale postupně koním a životu na farmě propadl. Dnes vede ukázkovou jízdárnu, jeho koně pomáhají při hipoterapii v sociálním ústavu v Křižanově, věnuje se dětem a stále něco buduje.
Ve výřečném Břetislavovi, který miloval divadlo a hudbu, zůstalo kus komedianta. Rád se poslouchá, okolí je pro něj publikum. Potřebuje vůbec nějakou ženu, nebo si vystačí s kamarádkou?
Proč ani jeden z vašich vztahů nevydržel?
Předně – nikdy ten rozvod nebyl tragédie, i když by to tak mohlo vypadat. Já mám širokou rodinu. Hodně širokou. Hlavní příčina byla ve mně. Jsem silná osobnost a moje ženy také. Inklinoval jsem vždycky k životu trampskému a posledních jedenáct let jsem zase obklopen zvířaty, partnerky potřebovaly žít ve městě, tak se to rozcházelo.
Město potřebovaly kvůli práci, nebo spíš kvůli sobě?
Obojí hrálo roli. Byly zvyklé na městský způsob života. Ale asi tak: moje dcera se před šesti týdny vdala. Kvůli svatbě jsme se bez problémů sešli s její matkou, nevlastní sestrou i mojí druhou ženou a její rodinou a měli jsme si všichni o čem povídat. Copak tohle je nějaký průšvih a tragédie? Chvíli jsme šli životem spolu, pak se naše cesty rozešly, ale děti nás spojují stále, zajímám se o ně, tvoříme takovou širší dvougenerační rodinu, a tím to hasne. Díky Farmářovi jsem se nad tím více zamýšlel, protože jsem musel několika zájemkyním vysvětlovat svoji situaci a říct jim, že rozvod nemusí být konec života ani rodiny.
Konec dobrý, všechno dobré. Přesto, vzal jste si z toho nějaké ponaučení?
Ano, jsem opatrný. Třeba moje druhá žena si hrozně přála žít na venkově, ale absolutně to pro ni nebylo. Takže dnes už jsem dost starý na to, abych poznal, že se někdo na venkov nehodí, i když si to přeje. Tohle téma se mým životem táhne jako červená nit. Vybíral jsem takové pisatelky, u nichž jsem tušil aspoň základní předpoklady k existenci na farmě. Na druhou stranu si neumím vedle sebe představit partnerku, která je třeba vyučená šička a nevidí dál než na špičku své jehly. Všechny ty ženy, které sem přijdou, budou mít ale stejně jeden základní problém: neuživí se tady. Zde není práce a spolupráce se mnou, to je stoprocentní zadělávka na průšvih.
Proč?
Protože v šest hodin vstávám, v sedm začíná šrumec a při téhle práci demokracie končí u mého rozhodnutí. To funguje s dětmi, kolegy, které zaměstnávám, dvě ženy tady pracují, z toho jedna slepá dívka, která sama odchovala jedno krásné hříbátko. Zkuste na ni nežárlit! A situace je ještě mnohem složitější, než jak to teď zní. Dnes už vím, za čím jdu. Pokud budu po svých předcích, mám na to ještě třicet let.
Rozhodl jste se hledat ženu prostřednictví obrazovky. Myslíte, že s tímhle přístupem má některá vůbec šanci?
Mně se tahle reality show líbí hlavně proto, že lidé ani nevědí, jak žijí farmáři, i když jsou třeba blízko nich. Já, kolegové a přátelé oceňujeme – na rozdíl od jiných reality show – tenhle aspekt pořadu.
Pravda, je to trošku taková sociologická sonda, zajímavá někdy i pro štáb, jak jsem si všimla.
Zemědělci jsou strašně divní lidi. Když jim onemocní tele nebo spadne do potoka, jsou ochotní nasadit vlastní život, aby ho zachránili. Pak ho ale po čase klidně pošlou na jatka, až bude mít tu správnou váhu. A pak budou mít nový telata a zase pro ně budou dřít od rána do večera a tak pořád dokola, a přitom nejde jenom o peníze.
Vyrůstal jste na venkově?
Ne, jsem Brňák jako poleno. Byl jsem ale zahradník a pracoval jsem na zahradnické škole a byl ve styku se studenty.
Takže ta příroda a mladí lidé, to tam bylo odjakživa, i když jste původem z města.
Ano, ale na venkov jsem odešel kvůli druhé ženě, která po tom toužila, jak už jsem říkal.
To jsou ale paradoxy, pane Sucharda, chce se říci s klasikem…
A bylo to velké rozhodnutí i ztráty: opustil jsem školu, opustil jsem divadlo. Teď mám místo toho koně. Léta jsem ale žil kulturou. Starší dcera, která je tady se mnou, je po mně, šéfuje skupině středověkého tance, zpívá a hraje na dudy.
Zpět do současnosti: umíte si vedle sebe představit ženu, nebo by vám vlastně překážela?
Mít skutečnou partnerku by mi určitě víc dávalo, než bralo. A kdyby byla submisivnější než ty předchozí, asi by to i líp šlapalo. Jsou to ale plané řeči, protože pokud to tam nezazvoní, marná lásky snaha. Teď se ale možná něco rýsuje…
Jak už tak život tropí hlouposti a nejdřív pořád nic a pak houšť, starý lišák Břéťa někoho potkal právě v době, kdy se chystal na první hromadné rande farmářů a pisatelek. Jak to ale začalo a co se vlastně stalo, uvidíte v závěru pořadu Farmář hledá ženu.
Autor článku
Ondra Těšínský
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
