Rozhovor s farmářem Petrem Bušákem
„Vztahu se člověk musí taky trochu věnovat, řídit ho z kombajnu není to pravý ořechový,“ říká sympatický farmář.
Svobodný, štíhlý a vysoký Petr Bušák z Roztok u Jilemnice vypadá na svých 36 let a fyzickou dřinu, kterou denně vykonává, mladě a zachovale. Právě sklízí jablka a těší se, co mu pořad přinese. Z nedostatku času a příležitostí se rozhodl hledat ženu prostřednictvím televizní obrazovky.
Neopouští ho humor, dokáže trefně pojmenovat situaci, umí si udělat legraci sám ze sebe. Petr je rodinný typ a katolík. Vybírat si bude mezi dvacetiletou studentkou pedagogiky Gábinou a třicátnicí Janou, která pracuje jako úřednice.
Pocházíte z větší rodiny. Kdo vás denně obklopuje?
Mám čtyři sourozence. Dva bratři jsou už z domu, jeden je u Hradce, druhý bydlí tady kousek. Mám ještě dvě sestry, které mi tady vypomáhají, a rodiče.
Bydlíte všichni dohromady?
Pět kilometrů odtud jsme dostali statek v restituci, tak jsou rodiče spíš tam. Je to ale hrozná dřina a stavení není v dobrém stavu.
Vždycky jste pracoval v zemědělství?
Ne, deset let jsem čekal. Statek nám vrátili až v roce 1999, do té doby jsem pracoval jako zeměměřič. I když jsem vystudovaný zemědělec, tohle byla rekvalifikace, kterou mi nabídli na úřadu práce.
Čemu se hlavně věnujete, co tady chováte?
Tady na horách mám velký sad, proto musí být dobytek pevně ustájený v chlévě. Chovám krávy na mléko. Musejí být zavřené i proto, že nedaleko je dráha, kam mi nesmějí utéct. To by skončilo pěkným masakrem támhle v tom tunelu. V údolí pěstuju obilí.
Jak vás to uživí?
Na horách jsou vyšší dotace a samozřejmě není každý rok stejný – zaleží na počasí. Protože na horách se toho moc vypěstovat nedá a je potřeba udržovat krajinu, tak se podporují alespoň louky. Dost peněz ale spolknou investice do techniky, teď bych třeba potřeboval nový traktor – dosluhuje.
Máte přímo ekochov?
Ne, do toho jsem nešel, protože to je samá kontrola. Jablka se občas musejí postříkat, takže to by neprošlo. Přesto se snažím chemii používat co nejméně i z toho důvodu, že ovoce mám hodně pro vlastní spotřebu. A obilí bez postřiku pěstovat nejde, to je pak samej bodlák.
Představme si, že už na to nejste sám a najdete ženu, která to s vámi bude sdílet. Plánujete zůstat tady, nebo si to s rodiči vyměnit a začít hospodařit v údolí?
Asi bych zůstal tady a přejížděl tam, kde by to bylo třeba. Přivedl bych ji mezi nás. Tam to ani není pořádně zařízený, jsou tam vytrhané podlahy a naprosto zdemolovaný objekt po předchozích nájemnících. To mě hlavně čeká, úprava těch domů a objektů.
Třeba by si to ráda zařídila podle svého, aby měla vlastní začátek…
No práce je tam opravdu hodně. Nejprve jsme se snažili, aby neteklo do obilí, pak do sena a pak teprve, aby neteklo na mě. Některé střechy už spadly, protože tam vyřezali nosné trámy. Kdyby nám to vrátili ve dvaadevadesátém, tak se toho dalo zachránit podstatně víc.
A teď něco z intimnější minulosti. Jste svobodný a nejste rozvedený. Už jste s někým žil?
Ne, vážný vztah jsem ještě nikdy neměl.
A kdy jste měl naposled rande?
Asi před půl rokem jsem zkoušel nějakou sbalit na plese, pak už ale nebyla příležitost. Vztahu se člověk musí taky trochu věnovat, řídit ho z kombajnu není to pravý ořechový.
Bral byste i dívku z města, kdyby vám byla sympatická?
Nevím, každopádně bych se nerad brzy rozváděl. Město vytváří nároky na kulturu a dovolenou. Bez dovolený se to dá na vsi přežít, navíc vás v hospodářství musí někdo zastoupit. Já mám změnu prostředí hned – přejdu na jiný statek. (smích)
Co je u potenciální nevěsty pro vás nejdůležitější?
Víte co? Hlavně aby byla hodná. Protože být s nějakou čarodějnicí, to by tady bylo utrpení. Stačí ta dřina…
V čem byste se vy musel změnit, kdybyste se oženil?
Jsem dost nepořádnej…
Dvě sestry, maminka a pilná žena, to by možná šlo. A jak je to s prací pro ni tady v Roztokách?
No bylo by to hezký, kdyby o mě někdo pečoval. Nejlepší by bylo, kdyby měla nějaké řemeslo, aby nemusela denně dojíždět a mohla pracovat třeba z domova.
Doufáte, že najdete praktikující katoličku? Předpokládám, že chcete rodinu.
Bylo by to určitě lepší, některé věci by byly jasné a dopředu dané. Netrvám na tom ortodoxně, ale bylo by to lepší a míň komplikované. Právě i s tou rodinnou výchovou.
Tak přejeme hodně štěstí při výběru té pravé…