Herečka Zuzana Dřízhalová zemřela ve 36 letech. Rok před smrtí si adoptovala dítě
K herečce Zuzaně Dřízhalové, kterou nejvíce proslavila postava Marcely Rubešové ze seriálu TV Prima Rodinná pouta a později Velmi křehké vztahy, byl osud nemilosrdně krutý. Život talentované umělkyně vyhasl předčasně. 27. ledna si připomínáme její nedožité 49. narozeniny.
Třikrát zápasila s rakovinou. Dvakrát ji porazila, pak už ale byla nad její síly, přestože o svůj život statečně bojovala a věřila, že to zvládne i tentokrát. Poprvé jí lékaři diagnostikovali onkologické onemocnění lymfatických uzlin ještě v době studií. Podstoupila operaci, která dobře dopadla. Zákeřná choroba však znovu udeřila o pět let později. I tehdy se díky léčbě a své odhodlanosti nevzdat se, vyléčila. Když se za dalších šest let rakovina vrátila, porazit už ji nedokázala.
Nemohla už ani chodit
Po celou dobu jí byl velkou oporou její manžel Hynek, s kterým prožila patnáct let. Sedm měsíců před smrtí si společně adoptovali chlapečka Jeníčka. „V létě dostala angínu. Vyležela to a za pár dní zase dostala horečku. Nakonec jsme museli jet do nemocnice. Vezl jsem ji na Karlák, Jeníčka vzadu v autě, Zuzka už nemohla skoro chodit. Doufali jsme, že dostane antibiotika a té angíny se zbaví. Pak Zuzce udělali sono a zjistili, že má znovu v břiše uzliny, lymfom se vrátil. Za tři dny se nám totálně změnil život. Třetí den dostala zápal plic a na něj zemřela. My jsme s tím žili. Zuzka říkala: ‚Víš, že tu můžeš zůstat s malým dítětem sám?‘ Tohle mezi námi bylo jasný, dopředu,“ svěřil se po její smrti pro časopis Instinkt vdovec Hynek.
Zemřela mu před očima. Držel ji za ruku
Zuzana podle něj tušila, že se její čas naplnil. „Když jsem ji do nemocnice přivezl, řekla, že se domů asi nevrátí. Vždycky věděla dřív než přístroje, že se nemoc vrací. Řekl jsem jí v té nemocnici: ‚Hele, já teď brečím, ale budu silnější, já to zvládnu, o všechno se postarám.‘ Tentokrát to bylo drastičtější. Uvedli Zuzku do umělého spánku, aby měla sílu bojovat se zánětem. Ale tělo nereagovalo. Dokud byla vzhůru, jezdil jsem za ní do nemocnice. Stačili jsme si říct jen technické věci, ty hezké jsem ji psal v noci v dopisech, ona mi pak napsala esemesku, že to byl hezký dopis. A když ji uspali, psal jsem dál, každý večer, napsal jsem šestnáct dopisů. Šestnáctý den zemřela. Doktoři se ji pokoušeli probudit, abychom si aspoň mohli říct sbohem, ale nešlo to,“ popsal Hynek.
Když umírala, seděl u její postele. „Doktoři mi zavolali, že se to blíží. Byl jsem zrovna s Jeníkem v parku, zavolal au pair, slušně jsem se oblékl a jel za Zuzkou. Zemřela mi před očima. Doktoři mi řekli, že to bude trvat tak čtyři hodiny. Sedl jsem si k ní, vzal jsem ji za ruku a ona pomalu odcházela. Za třicet pět minut zemřela. Bylo to jako ve filmu, přestalo jí bít srdce a na monitoru běžela ta rovná čára. Já jsem ji strašně miloval, kdybych u ní nebyl zrovna v tuhle chvíli, neodpustil bych si to,“ uzavřel vdovec.