Hřibům zvoní umíráček, královnou lesů je nyní léčivá liška
Září se přehouplo do poslední třetiny a nízké noční teploty přestávají svědčit hřibovitým houbám. Dá se říct, že hřiby z lesů pomalu mizí, ale houbaři nemusí zoufat, začínají se hojně objevovat lišky. Tyto nádherné houby si opravdu říkají o velkou pozornost.
Liška obecná (Cantharellus cibarius) i její blízká příbuzná liška bledá (Cantharellus pallens) patří mezi nejoblíbenější houby, na které může houbař v lese narazit. Houbaři zejména oceňují, že tyto houby téměř nikdy nenapadá hmyz.
Lišky můžete nalézt od června do listopadu, a to v listnatých i jehličnatých lesích. Nejvíce rostou ve smrčinách a u borovic, se kterými tvoří mykorhizu. Bývají ukryté v borůvčí, mechu, na mýtinách, ale i v trávě. Výhodou je, že rostou v početných skupinách, při dobrých podmínkách jich na jedné lokalitě mohou být tisíce.
Liška je opravdovým pokladem v kuchyni. Gurmáni ocení liškovou omáčku na smetanovém základě, houba je skvělá také pod maso, vynikající je i ve sladkokyselém nálevu. Nedoporučuje se ji mrazit, protože zhořkne.
Lišky umí léčit
To nejzajímavější na liškách ale není jejich barva, nýbrž léčivé účinky. Tyto sympatické houby jsou bohaté na draslík i na vitamín D.
Liška obecná potlačuje přemnožení některých škodlivých bakterií a poslední výzkumy upozorňují i na obsah serotoninu, což je látka snižující deprese. Podle informací, které mimo jiné na svých webových stránkách publikoval Český rozhlas, je tedy pravděpodobné, že lišky zlepšují náladu - nejen jejich sběr, ale hlavně konzumace.
Za zmínku jistě stojí, že v České republice podle knihy Poznáváme houby od legendy české mykologie Miroslava Smotlachy a jeho kolegů rostou další druhy lišek, které jsou velmi chutné. Jedná se o lišku ametystovou (Cantharellus amethysteus), lišku Friesovu (Cantharellus friesii) a lišku nálevkovitou (Craterellus tubaeformis).