Hvězda seriálu Big Ben o boji s rakovinou a eutanázii: Nechci přežívat na přístrojích
Německá herečka Katerina Jacob popisuje život po rakovině i strach z pravidelných kontrol. Přiznává, že chemoterapii by znovu nepodstoupila a chce mít možnost rozhodnout o vlastním konci.
Katerina Jacob (68), známá zejména jako vyšetřovatelka Sabrina ze seriálu Big Ben, má za sebou léčbu rakoviny prsu ve třetím stadiu. Diagnózu se dozvěděla na začátku roku 2022, následovala chemoterapie a ozařování. Léčba zabrala a nemoc je teď v remisi, definitivně uzavřená ale podle lékařů není. Za vyléčenou ji mohou považovat až po několika letech.
„Rakovina vás nikdy úplně neopustí. Pořád ji máte někde vzadu v hlavě,“ řekla herečka v rozhovoru pro magazín Bunte. Každý půlrok chodí na kontroly a čekání na výsledky popisuje jako velmi náročné. „Nikdy nevíte, co z toho vzejde,“ dodává. Když lékaři déle řeší snímky, hlavou jí okamžitě proběhne, jestli se nemoc nevrátila, i když se nakonec většinou ukáže, že šlo o planý poplach.
Přečtěte si také: Záludné příznaky rakoviny vaječníků, o kterých musíte vědět
Na vyšetření podle svých slov chodí sama. Říká, že s doprovodem je to pro ni ještě náročnější, protože musí řešit i nervozitu ostatních. Rodina by byla raději, kdyby chodila na kontroly častěji, ona se ale snaží držet režim, který jí doporučili lékaři, a zároveň se vrátit k běžnému fungování.
Chemoterapii znovu odmítá
Pokud by se nemoc vrátila, má v jedné věci jasno. Chemoterapii už znovu podstoupit nechce. „Tu už bych znovu neabsolvovala, nesnášela jsem ji dobře,“ říká otevřeně. „Je to moje tělo, moje rozhodnutí.“ Právě zkušenost s léčbou ji přivedla k tomu, že řeší kvalitu života víc než samotnou délku.
Čtěte také: Eutanázie ukončila tragický život mladé Španělky. O právo zemřít svedla boj s církví i otcem
S tím souvisí i její postoj k eutanazii. Neříká, že ji určitě využije, ale chce mít tu možnost. „Ano, chci ji mít. Jestli budu mít odvahu to udělat, nevím,“ přiznává. Má sepsané předběžné zdravotní pokyny a je členkou organizace Deutsche Gesellschaft für Humanes Sterben.
Popisuje i konkrétní situaci, kdy by o odchodu uvažovala. Pokud by byla vážně nemocná, ale bez bolesti, chtěla by si ještě užít čas s rodinou a pak se rozloučit. „Nechci jen přežívat napojená na přístroje,“ říká bez obalu.
Nenechte si ujít: Na smrt šli spolu. Po 50 letech manželství si řekli: Nechceme žít jako zombie
Silná zkušenost z rodiny
Její pohled na dobrovolný odchod ovlivnila zejména její vlastní rodina. Její matka Ellen Schwiers dlouhodobě prosazovala možnost důstojného odchodu, ale zákon jí to tehdy neumožňoval. „Moje matka za to roky bojovala. Zemřela v roce 2019, legalizace přišla o rok později,“ řekla Jacob pro Bunte.
Nechtěla odjet do zahraničí, kde by to možné bylo. Trvala na tom, že chce zůstat doma, mezi svými. „Nechtěla jet do Švýcarska ani do Lucemburska, chtěla zemřít doma v kruhu rodiny,“ popsala Jacob.
Mohlo by se vám líbit: Rakovina prsu: Co všechno zvyšuje riziko jejího vzniku?
Nakonec proto zvolila cestu, která byla legální, ale fyzicky i psychicky náročná. Přestala jíst a nechala svůj život postupně doznít bez lékařské asistence. Právě tahle zkušenost podle její dcery zásadně ovlivnila její vlastní uvažování o tom, kde má člověk právo rozhodnout sám za sebe.
O eutanazii mluví otevřeně, zároveň ale připouští, že ve chvíli, kdy by na takové rozhodnutí skutečně došlo, může být všechno jinak. Sama říká, že jde o mimořádně těžký krok, který za člověka nikdo jiný neudělá. Zároveň dává jasně najevo, že nechce žít za každou cenu a pokud by podle ní život ztratil smysl, chtěla by mít možnost odejít.
Marta Jandová o odstranění vaječníků a prsou: Riziko rakoviny jsem měla vysoké