15. listopadu 2021 05:50
Herec z Hvězd nad hlavou si prošel peklem: Z chřipky se vyklubala vážná nemoc srdce
Hvězdy nad hlavou (12) - upoutávka
Podruhé se narodil. Jaromíra Dulavu nedávno postihly vážné zdravotní problémy, kvůli kterým skončil až na operačním sále. O co se jednalo a jak je na tom charismatický herec nyní?
Původně to vypadalo na banální chřipku. Herce Jaromíra Dulavu, kterého nyní můžeme vídat v seriálu FTV Prima Hvězdy nad hlavou, trápila dušnost, špatně se mu dýchalo a občas pálilo na hrudi. Jak se ale ukázalo, původem všeho byla nemocná srdeční stěna. Mezi projevy této choroby patří i srdeční zástava, která může skončit i náhlou smrtí. Jaromír se naštěstí do rukou lékařů dostal včas. V pražském IKEMu absolvoval operaci, kterou vedl přední český kardiochirurg profesor Jan Pirk, a dobře to dopadlo. Po několika měsících se herec mohl ke své milované profesi opět vrátit.
Herectví přišlo tak nějak samo
Jaromír Dulava, který vyrůstal pod Beskydami ve slezské vesničce Hnojník poblíž Frýdku-Místku, vystudoval brněnskou konzervatoř. Už během studia účinkoval v prestižním Divadle Husa na provázku. „Svůj život jsem nikdy moc neřídil. Bral jsem ho přirozeně tak, jak přicházel. Dětství jsem měl celkem příjemné. Měli jsme dům s obrovskou zahradou. Mám dva bratry, hodně jsme bruslili, v létě hráli fotbal, společně chodili do školy, do hor, které byly, co by kamenem dohodil, do Sokola a také různých kroužků. Chodil jsem do houslí, dělal ochotnické divadlo a spoustu dalších aktivit. Zkrátka jak to tak bývá, aby rodiče věděli, že se děti neflákají,“ svěřil se v ojedinělém rozhovoru s publicistou Vladimírem Hulcem.
Že se stal hercem, bylo spíše dílem náhody. Dnes už by ale neměnil a svoji profesi miluje. „Jezdil jsem do dramatického kroužku do Frýdku-Místku, k paní učitelce Evě Hrozkové, což byla docela úspěšná pedagožka. Chodila k ní třeba Ivana Chýlková, Míša Dolinová a další dnes profesionální herci. A ta mi řekla, ať to zkusím do Brna na konzervatoř. Bylo mi čtrnáct a kam půjdu, mi bylo úplně jedno. Konzervatoř se mi zdála jako cesta nejmenšího odporu. Navíc tam nebyla matematika. Ne že bych z ní měl špatné známky, ale příjemná mi zrovna nebyla. Zkoušky jsem pak udělal, na odvolání mě vzali a to rozhodlo o celém mém životě. Svým způsobem jsem se ve čtrnácti odsoudil k samotě. Odstěhoval jsem se od rodičů, nejprve do domova mládeže, potom do podnájmu,“ přiblížil svoji životní cestu.
Divadlo bytostně potřebuje
V roce 1990 zamířil do Prahy, kde se stal členem Činoherního klubu, kde působí dodnes. „Je to zvláštní a pro mě teď velmi osobní, ale najednou si uvědomuju, že divadlo je pro mě bytostnou potřebou. Vždycky jsem to bral tak, že je to příjemná práce, která mě baví, a najednou se role, které hraju, začínají neuvěřitelně křížit s tím, co cítím a co se ve mně děje. Zdá se mi, jako by se můj osud začínal řídit mými rolemi,“ popsal herec. „Začínám mít rád lidské slabosti nebo je alespoň chápat, nebojím se být upřímný k sobě i ostatním. Docházejí mně i věty ze starších inscenací. Nejsem fatalista, spíš o mně platí to, co říkával Jirka Pecha v Eskymo Welzlovi: Štěstí je krásná věc, enem se mu musí trochu pomáhat,“ uzavřel Jaromír Dulava, který loni oslavil šedesáté narozeniny.
Jaromíra Dulavu sledujte jako plukovníka každé pondělí ve 20:15 na Primě v seriálu Hvězdy nad hlavou.