Jana (41): Kamarádka mě přemluvila na kurz focení. Změnilo mi to život
Ještě před pár lety seděla Jana každý den v kanceláři, dnes se živí fotografováním a dělá práci, která jí dává smysl i radost. Ilustrační foto. Zdroj: ImageSource, Profimedia.cz, Marcel Weber
Dlouhé roky jsem seděla v kanceláři a každý den měla pocit, že můj život běží na autopilota. Stačil ale jeden víkendový kurz focení, na který mě přemluvila kamarádka, a všechno se změnilo. Dnes pracuji jako fotografka a konečně dělám práci, která mě naplňuje.
V administrativě jsem strávila skoro patnáct let a ze začátku mi to vyhovovalo. Měla jsem stálou práci, normální pracovní dobu a nemusela jsem si nosit starosti domů. Jenže poslední roky jsem si čím dál častěji všímala, že si to chodím do práce jen „odsedět“ a nic navíc mi nepřináší.
Manželovi i kamarádkám jsem si často stěžovala, že bych chtěla dělat něco, kde po mně zůstane víc než založený dokument nebo vyplněná tabulka. Pokaždé jsem ale skončila u stejné věty: „To se lehce řekne, ale ve čtyřiceti už člověk neriskuje.“ Ve skutečnosti jsem se ale bála. Ne toho, že bych nezvládla změnu, ale že bych zjistila, že na nic nového už nestačím.
Jednoho dne už se ale moje kamarádka naštvala a poslala mi odkaz na víkendový kurz focení. Věděla, že mě fotografie vždycky bavila a všechny kolem jsem obtěžovala tím, že jsem chtěla mít všechno zdokumentované a založené v albu. Na podobné kurzy jsem ale neměla čas. Měla jsem rodinu, musela se starat o domácnost a nemohla jsem jen tak odjet na celý víkend pryč.
Laura (16) se svěřila: Jsem těhotná a rodiče mě nutí jít na potrat. Já si ale chci dítě nechat
Nakonec mě k tomu ale doslova dotlačila a já se na něj přihlásila. Dodnes si pamatuju, jak jsem po příjezdu na kurz měla pocit, že tam vůbec nepatřím. Ostatní byli mnohem mladší, měli mnohem lepší vybavení a mluvili o fotografii způsobem, kterému jsem sotva rozuměla. Ráda jsem fotila, ale o úpravě fotek, hlídání si světla nebo úhlu jsem věděla kulové.
Pak jsme ale vyrazili fotit ven a já si najednou uvědomila, jak moc mě to baví. Poprvé po dlouhé době jsem na několik hodin úplně vypnula a ani jsem si nehlídala čas. Soustředila jsem se jen na svět kolem sebe. Hledala jsem správné světlo, zajímavé detaily a okamžiky, které by mi jindy unikly. Když lektor na konci dne pochválil několik mých snímků, cítila jsem radost, jakou jsem už dlouho nezažila.
Domů jsem přijela úplně nadšená
Z kurzu jsem přijela celá nadšená a plná euforie. Asi to na mě bylo hodně znát, protože se manžel plácnul přes kapsu a jako překvapení mi pořídil lepší foťák. Začala jsem fotografovat pořád. Nejdřív jen kamarády, jejich děti nebo rodinné oslavy. Každou volnou chvíli jsem věnovala učení. Četla jsem články, sledovala videa, zkoušela nové techniky a hlavně fotila. Čím víc jsem se zlepšovala, tím víc mě to bavilo.
Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.
Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz
První placenou zakázku jsem dostala na doporučení právě oné kamarádky, která mě donutila jít na fotografický kurz. Dodnes si pamatuju, jak nervózní jsem byla. Měla jsem strach, že něco pokazím, že lidé nebudou spokojení nebo že výsledné fotografie nebudou dost dobré. Když mi ale po akci přišla zpráva plná nadšení a poděkování, uvědomila jsem si, že možná dokážu víc, než jsem si celé roky myslela.
Zakázek postupně přibývalo. Nejprve po víkendech, potom i během pracovního týdne a já měla najednou problém dohromady stíhat svou normální práci a koníček, ze kterého už se ale stávalo něco mnohem víc. Těšila jsem se na každou další akci, na kterou jsem byla pozvaná. Milovala jsem zachycovat všechny důležité momenty lidí, ať už šlo o svatby, narozeniny, oslavy miminek nebo obyčejné rodinné chvíle.
Anna (32) napsala: Jsem závislá na nakupování a všude mám dluhy. Partner nic netuší
Rozhodnutí opustit jistou práci, ve které jsem byla tolik let, nebylo jednoduché. Dlouho jsem o tom mluvila nejen s manželem, ale i s dětmi, které mě hrozně podporovaly. Trvalo mi ještě několik týdnů, než jsem se odhodlala podat výpověď. Strach sice nezmizel, ale moje odhodlání a radost z něčeho nového byly silnější.
Dneska mám období, kdy fotím skoro každý víkend. Nejčastěji svatby, ale baví mě i rodinné focení. Pořád mě trochu dojímá, když mi někdo napíše, že si díky mým fotkám bude ten den pamatovat i za dvacet let. Tehdy si uvědomím, že moje práce má smysl.
Kamarádce za to dodnes děkuju. Nejen za to, že mě na kurz donutila se přihlásit, ale hlavně za to, že mě donutila přestat hledat důvody, proč něco nejde. Sama bych ten krok nejspíš ještě dlouho odkládala.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Nebezpečí mezi dětmi: AI aplikace vytvářejí falešné nahé fotky, které používají vyděrači:
Autor článku
Tamara Fränzlová
Tamara Fränzlová je redaktorka webu Prima ženy. Její doménou jsou celebrity.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
