Předělávat partnera nemá smysl, říká psycholog. Člověk se nezmění jen tak z lásky
I výtky jsou někdy ve vztahu potřeba, ale nemělo by to sklouznout k neustálému hledání chyb. (Ilustrační snímek) Zdroj: Zero Creatives / ImageSource / Profimedia
Snaha „předělat“ druhého k obrazu svému je jedním z nejčastějších důvodů vztahových konfliktů. Mnohdy se až moc soustředíme na to, co ve vztahu nefunguje a utíká nám pravá podstata – a především fakt, že bychom měli začít nejdříve u sebe.
Chtít po komkoliv, aby se změnil, nedává podle zkušeného psychologa Borise Štepanoviče smysl. „Často se s tím setkávám i v terapii, kdy klienti, většinou ženy, chtějí, abych jim pomohl změnit jejich partnery, nebo alespoň nějak je donutil, aby ‚pochopili‘, co se jim partnerky marně snaží sdělit,“ vysvětluje a dodává: „Jediné, co můžeme udělat, je pracovat na sobě.“
Mgr. Boris Štepanovič vystudoval psychologii a vede svou soukromou psychologickou praxi zaměřenou na individuální terapii dospělých klientů v Praze, částečně působil také v psychologické ambulanci v Liberci. V minulosti pracoval ve sféře výzkumu spotřebitelů a marketingové komunikaci. Díky této zkušenosti dokáže ve své praxi i v mediálních výstupech propojovat hluboké porozumění individuální lidské psychice s širšími fenomény dnešního konzumního světa a vlivem médií na naše chování.
Změnu povahových rysů nebo životního stylu si nevynutíte
Nejdůležitější je porozumět, proč nám něco vadí a naučit se své pocity popsat. Teprve poté je možné pracovat společně na změně. Jak ale psycholog upozorňuje, vždy je tu riziko, že druhá strana k tomu nebude svolná nebo toho nebude schopna.
Přečtěte si také: Jak moc škodí absence sexu? Rozhoduje důvod. Hrozbou jsou komnaty ozvěny na internetu
„Samozřejmě je možné použít různé donucovací prostředky, které jsou obvykle neférové. Mezi takovou klasiku patří citové vydírání. Dalším prostředkem může být odepírání sexu nebo extrémní utrácení finančních prostředků. Někdo se umí ze strachu ze ztráty přizpůsobit. Ale stejně v něm narůstá hněv a ten se může vybíjet jinak. Takže tyto donucovací praktiky skutečně nedoporučuji,“ varuje Boris Štepanovič.
Je skutečně dobré vzdát se myšlenky, že se někdo z lásky k nám změní. Pamatujme si, že úkolem partnera není naplňovat naše představy a očekávání.
Porozumění ze strany partnera si často blokujeme sami
Cestu k vzájemnému porozumění ve vztahu si podle psychologa často blokujeme sami. Spolehlivě k tomu poslouží jakékoli shazování partnera, stavění se do pozice „rodiče“ nebo naopak do pozice věčné oběti.
„Často se stává, že nám vadí něco, co vlastně zrcadlí naše vnitřní nedostatky nebo strachy. U sebe je schováváme, nemáme rádi, ale když jsou viditelné a projeveny u partnera, tak máme najednou odvahu se do nich ‚pustit‘ a provokují nás,“ vysvětluje.
Hledáme chyby a zapomínáme na ocenění
I výtky jsou někdy ve vztahu potřeba, ale nemělo by to sklouznout k neustálému hledání chyb. „Vždy je lepší neútočit a neobviňovat, ale mluvit o svých pocitech a tom, co sami prožíváme. Jenom tak si zajistíme, že partner se nezačne bránit a celá diskuse tak nepřeroste v konflikt. Cesta to může být někdy složitá, protože naše výtka může otevřít diskusi, vyjednávání; musíme být připraveni na odmítnutí a tak dále,“ radí Boris Štepanovič.
Upozorňuje také, že ve vztahu velmi často zapomínáme partnera ocenit. „Mnohdy se více soustředíme na to, co nefunguje, co je potřeba zlepšit a změnit a utíká nám to, že mnohé ve vztahu funguje a stojí za to.“
Plané lichotky neplatí
Ocenění by mělo být reálné, žádné prázdné lichotky. „Pro to, abychom měli kapacitu partnera náležitě ocenit, je dobré mít zpracované negativní pocity, které vůči němu můžeme mít. Mám na mysli různé nedořešené situace, které nás v minulosti zranily a byly ponechány bez vyjasnění. Pak bude možné naladit vlastní vnímání na partnerovy projevy, které stojí za ocenění,“ říká odborník a dodává: „Nezapomínejme ani na umění ocenit se a pochválit sám, a nebýt tolik závislý na ocenění od okolí.“
Nechoď parkem sama, říká se. S partnerem je ale šance znásilnění vyšší, varuje Lucie Hrdá: