Nechoď parkem sama, říká se. S partnerem je ale šance znásilnění vyšší, varuje Lucie Hrdá

Když se oběť domácího nebo sexualizovaného násilí odhodlá a vydá se trestný čin nahlásit, nastupuje na cestu, která může dopadnout všelijak. Čím vším si traumatizovaná oběť, ať už jde o muže či ženu, prochází?

Oznámení trestného činu

„Já bych ráda popsala krok za krokem, ale problém je, že ten postup není standardizovaný. Takže na každém místě republiky, ale i u každého příslušníka policie, se setkáte s jiným přístupem,“ vysvětlila Lucie Hrdá v našem podcastu a dodala, že oběť má právo na to, aby si zvolila, zda ji bude vyslýchat muž nebo žena. Přístup při výslechu by oběti neměl ubližovat a měl by být takový, aby trestním řízením prošla co nejsnáze. „Bohužel se jako oběť nevyhnete opakovaným výslechům, ale dá se to redukovat třeba tím, že vás ve speciální místnosti natočí.“

Zlehčování u výslechu

Oběť pak svou výpověď často musí opakovat ještě několikrát. „Velmi pravděpodobně to budete muset opakovat ještě u soudního znalce, což už ale není výslech, a tam si pohlaví vybrat nemůžete. A potom to možná ještě minimálně jednou budete říkat u soudu. A to, jakým způsobem se k vám policie bude chovat, samozřejmě ovlivní to, jestli z celého procesu na konci vypadnete takoví celí ‚ožvýkaní‘, anebo jestli to zvládnete,“ popsala advokátka.

Přečtěte si také: Lékař poradil, jak pečovat o zuby: Čištění minimálně deset minut a pasta není nutná

Bohužel se podle jejích zkušeností z praxe mnoho obětí v Česku setká se zlehčováním u výslechu. Věty jako ‚opravdu mu [pachateli] chcete zničit život?‘ nebo ‚víte, že může dostat až 12 let, to vážně chcete?‘ nejsou ojedinělé. Oběť pod tlakem situace může reagovat různě, například i tím, že svou výpověď stáhne.

Trestní proces, který ignoruje oběť a točí se kolem pachatele

A nevhodný postup, jehož výsledkem je nízký neadekvátní trest, se může objevit i u soudu. Jako tomu bylo třeba v případu znásilňované dívky Aničky, kdy její otčím od brněnského krajského soudu odešel s podmínkou. „Slýcháme třeba: ‚Tak zas nepřehánějte‘ nebo ‚tak hrozné to nebylo‘ nebo ‚za tohle ho přece nemohu poslat do tepláků, vždyť jste s ním předtím stokrát spala, tak co vám teď vadí…‘“ vyjmenovala advokátka Hrdá příklady, které reálně slýchá během trestních řízení.

„Tady se velmi často – a neříkám všude, já vůbec nechci generalizovat, nechci pomlouvat justici jako celek, ale chci řešit jen to špatné chování – tak tady se ignorují potřeby oběti. Celý trestní proces tak, jak ho máme nastavený, se točí kolem pachatele,“ dodala.

Vždyť se oblékla takhle, tak co čekala?

V neposlední řadě se celé téma sexualizovaného násilí potýká s řadou mýtů v očích veřejnosti. „Můj oblíbený argument je: ‚Tak mu vraz jednu pěstí, když na tebe sahá!‘ To je úplné nepochopení akutní situace, kterou ten člověk v roli oběti zažívá,“ řekla v našem rozhovoru Lucie Hrdá a prozradila děsivou statistiku.

„Jsou pachatelé, kteří někoho jednorázově přepadnou třeba v parku nebo ve vlaku, těch je 10 %. Ale 90 % obětí zná pachatele, který jim ublížil, u sexualizovaného násilí. V 70 % případů je to jejich partner. Takže takové ty řeči: ‚Nechoď parkem sama, můžeš si za to sama…‘ No, ve skutečnosti, když si s sebou vezmete partnera nebo kamaráda, tak je statisticky vyšší šance, že vás někdo znásilní.“

Kolik je reálně falešných obvinění?

V našem rozhovoru, který si můžete pustit v úvodu článku, advokátka Lucie Hrdá také rozebrala mechanismus vytěsnění a skutečnost, že oběť si kvůli němu na podrobnosti činu může vzpomenout až po letech. Především ve vyhrocených diskuzích na sociálních sítích nebo pod články se lidé mnohdy vztekají, že je jednoduché si znásilnění vymyslet. Křivých obvinění je ale dle všech důkazů jen velmi málo.

„Nemáme na to konkrétní statistiky, ale podle hlubšího průzkumu, který dělal Český rozhlas někdy před dvěma lety, tak vyplynulo, že křivých obvinění by mělo být kolem sedmi procent u sexualizovaného násilí. Což odpovídá průměrným světovým statistikám, kdy se jedná o promile ze všech skutků, protože se nahlašuje průměrně jen pět procent znásilnění. Někdy se říká osm procent, někdy pět,“ uvedla advokátka.

Justice potřebuje dostávat facky, aby se probrala

Lucie Hrdá pevně věří, že medializace daných případů pomůže k tomu, že se věci začnou hýbat správným směrem. „Proto jsme založili Bez trestu, protože jsme se inspirovali v jiných zemích, kde se tohle stalo a teprve v okamžiku silné medializace se vytvořil společenský tlak na změnu. Teprve potom to k něčemu vedlo,“ popsala. „U části justice máme velkou podporu a část tvrdí, že Bez trestu vykopává příkopy mezi justicí a lidmi a že způsobujeme nedůvěru. Já si myslím, že třeba v případě Aničky tu nedůvěru spustil soud sám. I tím, jak se potom choval. V podstatě nevysvětloval, a s jakou arogancí vystupoval… já nemůžu říct, jaký soudce to byl, ale řekl mi: ‚Justice ty facky potřebuje, aby se probrala.‘ A teprve v okamžiku, kdy se věci začaly medializovat, tak se něco děje.“

Pomůže specializace a vzdělávání soudců

„Plánuje se specializace, vzdělávání soudců, najednou máme v běhu, že dítě do 12 let věku nebude dávat ‚souhlas‘ se sexuálním stykem, ale že to bude vždycky znásilnění. Je tu změna definice znásilnění… to jsou všechno věci, které by tu nebyly bez toho, aniž by se upozorňovalo na to, že je něco špatně,“ uzavřela Lucie Hrdá.

Celý rozhovor s Lucií Hrdou v osmém dílu našeho podcastu ON TOPIC najdete v úvodu tohoto článku, ale i v podcastových aplikacích, na YouTube a Stream.