11. září 2015 04:40
Lucie PrůchováTakto se na pracovním pohovoru raději nechovejte
Vidina pracovního pohovoru jen málokoho naplňuje nezměrnou radostí. Spíše se nás zmocňují obavy, tréma, záchvaty paniky, úzkosti, strachu ze selhání.
Výrazně menší procento se naopak na pohovor těší, má radost, že se předvede, ukáže, že je nejmoudřejší na světě a všechno ví (něco jako brouk Pytlík z oblíbené dětské knížky o Ferdovi Mravencovi) a že oslní. Ani jeden z uvedených přístupů zpravidla nevede ke kýženému cíli. Pokud vám tedy na získání zaměstnání opravdu velice záleží, nevzbuzujte následující dojmy…
Vystrašená chudinka
Každý má strach. I horolezci, hasiči nebo automobiloví závodníci přiznávají, že cítí strach. Mít jisté obavy před začátkem pracovního pohovoru je v naprostém pořádku. Ale všechno má své hranice. Uvědomte si, že tady nejde o život. Budete-li uvolněná, klidná, přátelská, bude-li z vás vyzařovat radost ze života, máte velkou naději na úspěch. Pozor však na zcela opačné jednání. Zapomenete-li se kontrolovat, můžete naráz všechno ztratit. Jakmile budete upírat oči plné strachu do podlahy, začnete koktat a z třesoucích se rukou vám třikrát za sebou vypadne mobilní telefon, personalista zákonitě zpozorní. Neurotici nejsou na pracovním trhu vítaní. Myslete na to.
Děvčátko z pohorské vesnice
Adeptka zaměstnání typu "děvčátko z hor" rovněž nepůsobí právě sebevědomě. Je zjevné, že nemá ponětí o tom, co znamená slovo sebedůvěra. Když je tázána, zda umí pracovat s počítačem, plaše špitne: "Ale prosím vás! Vždyť já tu mašinu neumím ani zapnout." Načež se osmělí a začne vyprávět o tom, jak těžké pro ni bylo najít adresu, na které se právě nachází, a kolikrát se musela ptát hodných kolemjdoucích, než se zde ocitla. Oblečena je do neforemné šedivé haleny s obrovskými květy, na nohy si obula masivní sportovní boty. Pokud bude personalista muž, upřímně se vyděsí. Když se bude jednat o ženu, poleká se rovněž. Zkrátka, milé dámy, tudy cesta nevede.
Dokonalá sexbomba
Pravda, sebevědomí je v módě a zaměstnavatelé jej zpravidla ocení. Na ženu, která si váží sebe samé, dokáže se v pravý čas příjemně usmát, hezky se obléká a hovoří k věci, je radost pohledět. Jenže je třeba mít na mysli, že dávka sebevědomí musí být vyvážená a přiměřená. Jakmile z adeptky zaměstnání sebejistota doslova tryská, svého vysněného cíle pravděpodobně nedosáhne. Přijde-li na pracovní pohovor navýsost sebevědomá modrooká blondýna zdobená nepředstavitelně drahou kabelkou a provázená oblakem značkové vůně, neznamená to, že by měla vyhráno. Jestliže vizáž ještě „vylepší“ k zbláznění vysokými podpatky, procítěným žvýkáním a první větou ve stylu: „Jsem zaručeně nejlepší, a když mě nepřijmete, budete toho do smrti litovat,“ zaměstnavatel dojde k názoru, že by do smrti litoval, kdyby arogantní plavovlásku přijal.
Nesoustředěná hysterka
Máte-li sklon k hysterii a roztržitosti, je nevyhnutelné, abyste se před pracovním pohovorem co nejvíce zklidnila. Jinak se vystavujete nebezpečí, že na schůzku přispěcháte s každou botou jinou, případně se špatně zapnutou blůzou a s (omylem) oranžovými vlasy divoce trčícími na všechny strany. Pak zákonitě dostanete nálepku: Pozor, hysterka. Pokud ještě neopomenete vykřikovat: „Ježíš, kde mám tu třetí tašku? Vidím jen dvě kabelky, tu třetí jsem ztratila nebo co? Byla v ní peněženka!“ a donutíte šokovaného personalistu lézt po koberci a hledat brašnu (po chvíli beztak přijdete na to, že jste ji nechala doma), není to dobrý začátek. Také se nedoporučuje propadat záchvatům hysterického smíchu, kdykoli vám dotyčný položí nějakou otázku. Možná chcete předvést, že je s vámi legrace. Jenomže když se vás zeptají, proč chcete pracovat právě v jejich firmě, a vy dostanete nezvladatelný záchvat smíchu, patrně vysněnou práci nedostanete.
Eva Michorová