Když píšu, potím se jako prase, přiznala spisovatelka Beata Parkanová
Spisovatelka, režisérka a scenáristka Beata Parkanová (37) se v pořadu 7 pádů Honzy Dědka rozpovídala o tom, jaké musí mít podmínky k práci a co souvisí s jejím tvůrčím procesem. Přiznala rovněž, proč se jí na natáčení vůbec nechtělo a kdo ji nakonec přiměl k tomu, aby vyšla z domu a dostavila se.
Třebíčská rodačka Beata Parkanová se v dětství hodně stěhovala. Vyrůstala ve Velkém Meziříčí, pak se s rodinou přemístila do Jihlavy a nakonec odešla do Prahy. Tam absolvovala katedru scenáristiky a dramaturgie na FAMU. Od roku 2005 je její jméno známé díky knižní prvotině Moje vtipný peklo. Kromě spisovatelky je také scenáristkou a režisérkou.
Zajímavé tvůrčí procesy
Každý umělec si pro svou práci potřebuje navodit vyhovující atmosféru a občas se i tak trochu uzavřít do vlastního světa. Když chce být Beata Parkanová produktivní, zůstane v pyžamu, uvaří si kávu, nasadí si špunty do uší a klidně 5 hodin píše jako zběsilá. Až poté se od počítače vzdálí, aby se umyla a pyžamo hodila do prádelního koše, protože znovu už si ho po tomto procesu vzít nemůže.
„Když píšu, potím se jako prase. To ze mě leje, nemůžu to pyžamo mít na druhý den. Mám čtyři pyžama, co mám ráda. Nesmí mě tlačit tkanička od kalhot do břicha, to nesnáším. Chci, aby tam byl elastan, protože když píšu, jím a méně se hýbu – a nechci mít pocit, že to je znát. To si s pyžamy vyjasníme už na začátku,“ řekla Honzovi Dědkovi.
Kritéria pro to, aby se scenáristka, spisovatelka a režisérka cítila při práci pohodlně, jsou náročná. Naštěstí si je vytváří sama a podle toho nakupuje oblečení, ve kterém čas u klávesnice tráví. „Materiál má vliv na tvorbu. Když mě pyžamo začne šponovat, inspirace je pryč. Jak mě něco škrtí, cítím se málo jako umělkyně a hodně jako nervózní žena,“ zasmála se.
Během svých dnů se cítí jako napuchlý mýval
Pravděpodobně jen málokterá žena se během svých dnů vyloženě raduje ze života a má náladu na dobrodružství. Pro scenáristku filmu Andílek na nervy bylo složité vůbec přijít na natáčení pořadu 7 pádů Honzy Dědka, protože ji zrovna ten den přijela navštívit takzvaná teta z Červené Lhoty.
„Mám dnes první den menstruace – a to je takový den, kdy jste nateklej a nerad někam chodíte. Tak mi kluci z produkce psali povzbuzující zprávy o tom, a jak jsem skvělá. A já jim napsala, že si přijdu jak obrovskej napuchlej mýval a to poslední, co chci, je vylejzat mezi lidi. A oni mi napsali: Přechyluj, mývalice. A vyslali mě sem,“ přiznala Beata Parkanová, že k natáčení byla tak trochu přinucena.
Beata Parkanová jako trapitelka mužů
Na natáčení filmů a seriálů je ve štábu velká část mužů, kteří obstarávají i fyzicky náročné práce. Jako režisérka je může Beata Parkanová dirigovat a nezastírá, že toho využívá a užívá si to. Nedá jim totiž nic zadarmo.
„Když pracuju s muži na place, dokládám, že jsem trápící typ, když chci na place po 80 lidech, z nichž je 72 mužů, aby mě pochopili. A dokonce někdy používám termín – a to už vím, že je hodně ošklivé – aby se na mě nacítili. Měla jsem těžké dětství, kompenzuju si to na nich,“ dodala.