Kulturistka Věra Mikulcová otevřeně promluvila o životě se ženou. Místo dětí máme psy

Jak jste se dostala ke kulturistice? Prý jste do té doby byla poměrně obézní...

Ke kulturistice jsem se dostala někdy v osmnácti, devatenácti letech. Hrála jsem závodně basketbal a stal se mi úraz kolene a musela jsem jít na dvě operace. Jelikož jsem byla obézní, nakázal mi ošetřující lékař, že jestli chci sportovat, musím zhubnout. Díky tomu jsem začala shazovat kila ve fitku na rotopedu. Jak jsem tak šlapala, koukala jsem kolem a strašně se mi líbilo, jak lidi ve fitku makají, jak zvedají těžké váhy. No, a tak jsem se dostala ke kulturistice, jak se říká: všechno zlé je k něčemu dobré.

Tento sport souvisí s řadou omezení. Můžete prozradit, jak vypadá váš jídelníček?

Jako každý sport, který děláte profesionálně, přináší nějaká ta omezení. Sama za sebe musím říct, že u mě omezení nastává, když jsem v dietní fázi, která trvá zhruba čtyři až pět měsíců. Vše se točí kolem jídla, tréninku. Jsem na sebe dost přísná, takže si hlídám opravdu každé sousto. Jím po hodině, slovo jím asi není na správném místě, spíš hodím do pusy kousek masa a rýže a jdu dál. (smích) Musí se každý den vařit. Díky bohu mi vaří partnerka, za to moc děkuji, ušetří mi to strašně práce a síly. Co se týče jídelníčku, když jsem v dietní fázi, tak je velice jednoduchý – maso, rýže, zelenina, tvaroh, vaječné bílky a protein, samozřejmě v omezeném množství.

Přečtěte si také: Arnold Schwarzenegger ustál nevěru i utajeného syna. Ženy zůstaly jeho slabostí

Kdy jste si naposledy dala nějaké tučné jídlo?

Ani nepamatuji. Moc mě to neláká. Jestli se počítá pizza do tučného jídla, tak to bylo před 13 týdny před dietou. Jinak my doma vše děláme s minimem tuku, jsme už tak zvyklé.

Otevřeně přiznáváte, že bez dopingu se profesionální kariéra závodnic neobejde. Jak jste na tuto zkušenost přišla?

Ano přiznávám, přece nebudu celému národu lhát, bohužel je to tak. A jak všude říkám, do doby, kdy jsem závodila v juniorské kategorii, jsem dosáhla svého naturálního maxima. Jelikož jsem se chtěla posunout dál a dělat kulturistiku profesionálně, bylo nezbytné přidat tyto podpůrné doplňky.

Říká se, že dělat kulturistiku je v podstatě oběť. Nebojíte se toho, jak vaše tělo jednou bude vypadat, až s tím přestanete?

To si nemyslím. Dělat kulturistiku je to nejlepší, co může být. Nikdy se v žádném sportu nenaučíte tolik o výživě, anatomii, o svém těle. Nikdy neuvidíte vaše svaly, jak jsou v den závodů do detailu vyrýsované, a o vůli ani nemluvím.  Musíte mít neskutečnou vůli, sebekázeň, odříkání. Myslím, že lidé, co dělají kulturistiku profesionálně, jsou nadlidi a jsou nedocenění. A jak bude tělo vypadat, když přestanu dělat kulturistiku? Úplně normálně, jen budu o 20 kilo svalů lehčí, ale to si nemyslím. Budu cvičit, dokud to půjde. Takže jen o 10 kilo. (smích)

Žijete s partnerkou Janou. Jak jste se seznámily? Je to vaše první láska?

Ano, žijeme spolu, bylo to štěstí ji potkat, je to neskutečný člověk. Jak moc se o mě stará a pomáhá mi, moc jí za to děkuji. Potkaly jsme se samozřejmě ve fitku v Jihlavě. Pochází z Liberce a do Jihlavy přijela na školu a už tady zůstala se mnou. Ano, je to moje první opravdová láska!

Nechybí vám děti? Nemáte touhu být matkou? Letos v listopadu vám bude dvaačtyřicet let…

Dítě už mám a letos mu bude 20 let. Je to obrovská starost se o něj starat a pořídily jsme si ho po roce, kdy jsem se seznámily. Je to naše fitko Fitness Factory Jihlava. A taky máme dva malinký psíky Tondu a Edu, to jsou naše lásky.

Kdy jste si poprvé uvědomila, že se vám líbí ženy?

Ani přesně nevím, ale byla to asi ta klasická doba, jak je člověk v pubertě a dívá se kolem sebe a hledá si drahou polovičku.

Jak to přijali vaši rodiče?

Moji rodiče to přijali dobře. Nemají s tím problém, proč taky, vždyť si žiji plnohodnotný život a mám se dobře. A kdyby jim scházela vnoučata, mám dva bratry. Takže u nás je všechno v naprosté pohodě.

Jak vychází s Janou?

Jak nemáme moc času, vídáme se jen když je nějaká oslava, nebo svátky. Všichni se sejdeme, pokecáme o všem možném, takže s Janou vychází dobře.

Jak jste zmínila, s Janou v Jihlavě společně provozujete fitness. Jak se vám v podnikání daří?

Baví nás to, staráme se o fitko hodně moc, pořád vymýšlíme různé novinky, modernizujeme, pořizujeme nové stroje. Lidé tohle ocení, a jak já říkám, když nám nechávají peníze, dáváme je zpět do fitka, aby se jim tam líbilo, aby cvičili v krásném příjemném prostředí.

Vypadáte velmi mužně. Nepletou si vás někteří s mužem?

Když děláte kulturistiku nemůžete vypadat jako modelka. Musím říct, že teď, jak jsem více známá, už se mi to tolik nestává. Ale samozřejmě se ještě najdou lidé, kteří neví. Chápu je, jelikož takové svaly nemá kdejaký muž, že? Co si budeme povídat, plno chlapů váží 60 kilo.

Když k takové situaci dojde, že si vás někdo s mužem splete, jak reagujete?

Buď jim to vysvětlím, nebo si z nich dělám srandu, záleží na typu člověka. Beru všechno s humorem.

Setkáváte se s nenávistnými reakcemi?

Osobně ne, když mě člověk pozná, ví, že jsem naprosto v pohodě. Ale pisálkové za monitorem si rádi píšou. Já se jim směju, mám tyhle věci, jak se říká, na salámu. Jsem se sebou moc spokojená, takže tihle lidi mě nějak nezajímají. V podstatě jsou to lidi, co nikdy nic nedokázali a nejsou se sebou spokojení.

Jak nejraději odpočíváte a jaké máte záliby?

Nejraději jsem venku někde pryč na výletě s partnerkou a našimi psíky Tondou a Edou. Ráda jezdím na výlety, podívat se na věci co neznám, do přírody, na zvířata, tam kde je krásně tichoučko. Kde se krásně relaxuje. Příroda je něco krásného.

Jaké jsou vaše sportovní, podnikatelské a soukromé plány?

Plány do budoucna nedělám, teď mám plán se dobře připravit na soutěž New York Pro, která bude 20. května. A potom se uvidí, co bude dál, jestli už odpočinek, nebo ještě nějaká soutěž. Samozřejmě budu dál trénovat a provozovat fitness.