Manžel mě podvedl přímo na svatbě. S mojí svědkyní. Odpustila jsem jen jednomu z nich
„Dnes se tomu už směji, přeci jen od té divoké noci uplynulo více než pět let. Tehdy jsem ale měla srdce rozštípané na tisíce kousků,“ píše čtenářka. O příběh plný nevěry a zklamání se s redakcí webu Prima Ženy podělila paní Zuzana.
S Petrem jsem randila od vysoké školy. Studoval práva a i pro moje náročné rodiče byl vysněnou partií. Byl to takový ten kluk, na kterém se špatně hledaly chyby. Jen neuměl pít. Když jsme šli třeba na ples, dávali jsme pozor, aby si nedal druhého panáka. Prvního vždy zvládl, ale druhý ho uměl zcela přepnout. Časem jsem zjistila, že si po takových nocích opravdu nic nepamatuje.
Ivanu jsem znala od střední školy, byly jsme takové ty kamarádky na život a na smrt. Probíraly jsme spolu úplně všechno. Kluky, peníze, problémy i tajné sny, prostě všechno. Bylo jasné, že na svatbě mi bude svědčit právě Ivana. Také moje nejlepší kamarádka mi Petra schvalovala a jednou mi řekla, že kdyby nám to snad nevyšlo, klidně si ho nechá. Tehdy jsme se tomu obě smály.
Alkoholu bylo hodně. Bohužel
Část mé rodiny pochází z Moravy. Oba strýčkové na svatbu dotáhli plno alkoholu. Strýček Karel míval vyhlášenou slivovici, strejda Lojza zase patřil k lidem, kteří život zasvětili vinařství. Na naší svatbě nechyběla zábava, smích a litry alkoholu. Bylo jasné, že tuto noc Petra hlídat nebudu.
Přišlo mi, že manžel se skvěle baví, sršel vtipy, tančil, dokonce vtipkoval i s mojí mamkou, která je dost studený čumák. Někdy před půlnocí jsem už přestala Petra řešit úplně, bylo jasné, že ráno bude mít totální okno.
Já tančila, skvěle se bavila a bylo mi jasné, že svatební noc spíše strávím nad záchodovou mísou než v ložnici. Ale lásku jsme plánovali na celý život, takže některé techtle i mechtle se přeci mohou nechat na další noci. Jak jsem se dostala do postele, netuším. Ani nevím, kolik bylo hodin. Petra jsem neřešila, měla co dělat sama se sebou.
Ráno na zahradě
Vzbudila jsem se v deset ráno. Někteří svatební hosté už si dávali kávičku na naší zahradě, kde byla připravená snídaně. Panovala unavená, ale spokojená nálada. Svatba se vydařila. Problém byl, že na zahradě chyběl Petr. V mojí posteli jsem ho ráno nenašla. Když druhý den chybí ženich, je to něco, čeho si ostatní hosté všimnou.
Petra jsme našli poměrně rychle. Spal v zahradním domečku za sekačkou na balíku slámy. Byl nahý a přikrytý polonahou Ivanou. Ten zahradní domeček otevřel můj táta. On byl jediný, kdo ten výjev viděl. Já začala plakat a utekla do pokoje. Nikdo se nesmál, jen všichni koukali jak opaření. Nálada se během vteřiny změnila v těžkou depresi. Nevěděla jsem, co mám dělat, jen bylo jasné, že Petra ani Ivanu už nechci nikdy vidět.
Rozvod hned po svatbě?
Kamarádka se mi omluvila. Asi stokrát. Samozřejmě se omlouvala, že byla sťatá jako blázen, že jí ani nedošlo, že do toho zahradního domku se zavírá s mým mužem. Rozvod jsem řešit nechtěla, bylo mi zle a nechtěla jsem den po svatbě hned řešit rozvodové papíry. Za tři týdny jsem navíc zjistila, že jsem těhotná...
K rozvodu nikdy nedošlo. Papírově jsme pořád manželé, ale Petr žije ve vedlejším městě. Nežije s Ivanou, myslím, že od svatby se spolu nikdy neviděli. Petrovi jsem odpustila, prostě se ožral jako hovado a všechno zkazil. Ale jako otec funguje skvěle, posílá dost peněz, pořád se omlouvá a pořád mi říká, že by rád vrátil čas. Já mu odpustila, ale domů ho už nechci...
S Ivanou to mám obráceně. Shodou okolností jsme začaly dělat ve stejné firmě. Bavíme se každý den nad pracovními projekty. Nikdy jsem jí ale neodpustila. Dvakrát jsem s ní byla na obědě, jednou jsme zkusily jít na víno. Tam na sebe koukaly a mlčely. Necítím k ní nenávist, plno věcí umím pochopit, ale když se na mě v práci usměje, pořád se mi dělá špatně od žaludku.
Sexuoložka Laura Janáčková o nevěře a cizoložství: