Příběh Dariny: Přišla jsem o milovaného muže, ale o svátcích dostala to nejkrásnější
Darina už má zase důvod k úsměvu. Zdroj: iStock
Darina už má zase důvod k úsměvu. Zdroj: iStock
Když se zničehonic dozvíte, že vaše láska vydechla naposledy, nikdo ani netuší, jak moc toto zjištění bolí. Najednou máte ránu v srdci tak hlubokou, až se bojíte, že už snad nikdy opravdu šťastni nebudete.
Z minuty na minutu se může změnit úplně všechno
S Petrem jsme žili život jako z pohádky. Bohužel ale byla příliš krátká. Nikdy nezapomenu na den, kdy mi u domovních dveří zazvonila policie, aby mi oznámili, že Petr měl autonehodu a že následkům zranění podlehl. Nechtěla jsem tomu věřit, čekala jsem, že se jedná o skrytou kameru nebo snad o nějaký nepovedený žert manželových kamarádů, kterých měl mezi policajty spoustu. Kdeže legrace, to byl holý fakt.
Nevěděla jsem, co mám dělat, jak teď ten život bez něj zvládnu? Srdce mi krvácelo smutkem a mysl mi našeptávala – už nikdy ho neuvidíš, proč jsi mu jeho služební cestu nezatrhla, už tě nikdy nepohladí jeho ruce, už nikdy na tebe nepromluví tak, jako to uměl jenom on. Byla jsem na dně a kdyby nebylo rodiny, nebyla bych schopna zařídit vůbec nic, natožpak tak „nezapomenutelný“ pohřeb, na kterém se podíleli všichni kolem. A když si to teď zpětně uvědomuji, tak měl opravdu úroveň.
Bez tebe to nezvládnu
Nemohla jsem jíst, nemohla jsem spát, jediné, co mi šlo tak nějak samo, byly právě slzy, které si razily cestu ven. Moje srdce prostě ronilo slzy krokodýlí a já měla pocit, že všechno kolem nějak přestalo mít smysl. I když moc dobře jsem věděla, že kdybych to vzdala a zanevřela na život, tak to by Petr rozhodně nechtěl.
Měsíc utekl a já sice vypadala trochu líp, ale stále jsem se trápila, vzpomínala a úlekem se probouzela z nádherných snů, ve kterých byl Petr zase se mnou. Bohužel procitnutí zase bylo bolestné, jakmile mi došlo, že mou lásku můžu vidět a líbat jenom ve snech.
Vánoční přípravy byly v plném proudu, naši kolem mě našlapovali po špičkách a celý ten čas při mně věrně stáli. S tím, že jsem shodila několik kil, se dalo počítat, ale opakované nevolnosti mi na náladě nepřidaly. Ve výsledku jsem za ně byla ráda, protože jsem v tu chvíli neměla energii ani myšlenky na bolestné představy, že už budu navždy sama. Vlastně jsem díky nim prospala mnohdy celé dny. Bylo mi špatně, byla jsem unavená a moje duše na tom byla úplně stejně.
Osude, díky za ten nejkrásnější dárek! A byl opravdu z lásky
Ze stresu mi nedorazila menstruace a moje máti se začala potutelně usmívat. Mně to ale pořád nějak nedocházelo. Bylo mi to jasné až ve chvíli, kdy mi donesla těhotenský test, který nakonec opravdu vyšel pozitivní. Schválně jsem si udělala i tři další a den nato si zaběhla na gynekologii, kde mi doktor vypsal těhotenskou průkazku. Myslela jsem, že se snad zblázním štěstím.
Po roce tady byly opět svátky a představte si to, že já jsem konečně už neplakala, ale děkovala jsem životu, že mi daroval to nejcennější. Dítě muže, kterého jsem milovala z celého srdce. Už nikdy nebude naše láska jenom přelud nebo pouhá vzpomínka.
Malá Klárka má dnes tři roky a je mému Petrovi tak podobná! Má jeho oči, jeho vlnité vlásky, a když na ni koukám, tak mám pocit, že je tady Petr zase se mnou. Myslela jsem si, že po tom všem už nikdy nebudu šťastná, ale díky moji malé cácorce se to zase podařilo. Otevřela jsem si kavárnu na rohu ulice, jak o tom Petr vždycky snil, vychovávám naše největší štěstí a od toho bolestného okamžiku žiji na maximum. Nikdy totiž nevíte, zda ten zítřek opravdu přijde.
Darina z Olomouce
Autor článku
redakce Prima Ženy
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
