Lenka (31): Omylem jsem poslala romantickou zprávu šéfovi. Myslel si, že ho balím
Lenka na svůj trapas bude vzpomínat ještě hodně dlouho. Ilustrační foto. Zdroj: Alamy, Profimedia.cz, Roman Samborskyi
S novým přítelem jsme si psali od rána do večera a často jsme si posílali zprávy o tom, jak moc se na sebe těšíme. Jednoho dne jsem ale udělala chybu, za kterou bych si nejraději nafackovala. Romantickou zprávu plnou žhavých detailů jsem totiž omylem poslala svému šéfovi.
Po rozchodu jsem byla konečně zase zamilovaná a bylo to na mně dost vidět. S přítelem jsme si psali skoro pořád a denně si vyměnili snad stovky zpráv. Kamarádky už si ze mě dělaly legraci, protože jsem měla telefon v ruce snad neustále a na tváři ten pitomý úsměv, který zná asi každý, kdo byl někdy čerstvě zamilovaný.
Psali jsme si o všem možném. O tom, co zrovna děláme, co budeme vařit k večeři nebo jak moc se těšíme, až se zase uvidíme. Posílali jsme si videa, písničky, fotky a občas naše konverzace zabrousily i do trochu odvážnějších vod. Prostě klasika dvou lidí, kteří jsou do sebe blázni a nejradši by spolu trávili každou volnou minutu.
Jeden pátek odpoledne mi už končila pracovní doba a já byla myšlenkami úplně jinde než v kanceláři. Na Mirka jsem myslela víc než obvykle, protože jsme měli naplánovanou romantickou večeři a já si koupila nové sexy prádlo, ve kterém jsem se mu chtěla večer ukázat. Nemohla jsem se ho dočkat, a tak jsem mu chtěla konec pracovního odpoledne trochu zpříjemnit.
Není Mirek jako Mirek
Poslala jsem mu zprávu, ve které jsem naznačila, na co se může večer těšit, a neopomněla jsem zmínit ani své nové prádélko. Přidala jsem taky dlouhou lichotku o tom, jak mu to ráno slušelo, že jsem z něj nemohla spustit oči a že jestli se na mě bude usmívat stejně jako ráno, tak se asi neudržím a vrhnu se na něj hned, jak ho uvidím.
Sdílejte svůj příběh
Máte silný, zajímavý nebo neuvěřitelný zážitek? Napište nám.
Jména v textu můžeme na přání změnit.
📩 mujpribeh@iprima.cz
Odeslala jsem zprávu, hodila telefon do kabelky, zaklapla notebook a vyrazila domů. Byla jsem spokojená a natěšená. Cestou z kanceláře jsem ještě na chodbě potkala svého šéfa, který se také shodou okolností jmenuje Mirek. Míjeli jsme se u výtahu a já si všimla, že se na mě podíval zvláštně a něco divného zakoktal. Já se tomu jen rozpačitě zasmála a popřála mu hezký víkend.
Asi o deset minut později jsem seděla v tramvaji, vytáhla mobil a automaticky se podívala, jestli mi Mirek odepsal. Čekala jsem nějakou flirtující reakci, ale místo toho jsem málem omdlela. Zprávu jsem totiž neposlala svému příteli, ale šéfovi.
Petra (23) se svěřila: Jsem vegetariánka, přesto mi rodina nutí maso. Uvažuju, že utnu kontakt
V tu chvíli se mi úplně sevřel žaludek. Několikrát jsem zkontrolovala jméno příjemce, jako bych doufala, že to telefon sám opraví a všechno bude v pořádku, jenže nebylo. Bylo tam jasně napsáno Mirek. ŠÉF Mirek. A aby toho nebylo málo, zpráva už byla přečtená před více než deseti minutami.
Okamžitě mi došlo, proč se na mě před chvílí díval tím zvláštním způsobem. Myslím, že jsem během následujících pěti minut zažila všechna stadia paniky. Nejdřív šok, potom zoufalství, a nakonec jsem začala přemýšlet, jestli neexistuje nějaký způsob, jak se odstěhovat na druhý konec světa a už se nikdy v kanceláři neukázat.
Vysvětlování bylo ještě horší než samotný omyl
Celý víkend jsem přemýšlela, co budu v pondělí dělat. Chvíli jsem si říkala, že se budu tvářit, jako by se nic nestalo, ale pak mi došlo, že to asi nepůjde. Budu to muset šéfovi nějak rozumně a dospěle vysvětlit. Tohle se přece může stát každému, uklidňovala jsem se.
Přítel se celé situaci smál od chvíle, kdy jsem mu s hysterií zavolala z tramvaje. Zatímco on z toho měl legraci na celý víkend, já byla úplně rozložená. V neděli večer jsem dokonce přemýšlela, jestli si nevymyslím nějakou nemoc a nezůstanu pár dní doma. Nakonec mi ale bylo jasné, že čím déle to budu odkládat, tím horší to bude.
Laura (16) napsala: Jsem těhotná a rodiče mě nutí jít na potrat. Já si ale chci dítě nechat
V pondělí jsem přišla do práce asi o půl hodiny dřív, protože jsem to chtěla mít za sebou ještě předtím, než se kancelář zaplní lidmi. Celý víkend jsem si v hlavě připravovala, co šéfovi řeknu, a pokaždé to znělo docela rozumně. Jenže ve chvíli, kdy jsem zaklepala na dveře jeho kanceláře a on mě vyzval, ať jdu dál, se mi všechny chytré věty vypařily z hlavy.
Místo klidného vysvětlení ze mě začal padat jeden nesouvislý argument za druhým. Snažila jsem se mu vysvětlit, že mám přítele, který se shodou okolností jmenuje stejně jako on, že zpráva rozhodně nebyla určená jemu a že bych si nejradši nafackovala za to, co jsem provedla. Čím déle jsem mluvila, tím víc jsem měla pocit, že to celé zní jako špatná výmluva, kterou bych sama nikomu nevěřila.
Naštěstí se ukázalo, že můj šéf je mnohem větší pohodář, než jsem si myslela. Nechal mě domluvit, chvíli na mě koukal a pak se začal smát. Ne nějak posměšně, spíš ve stylu člověka, který právě pochopil něco, co mu celý víkend vrtalo hlavou.
Nakonec z něj vypadlo, že když si tu zprávu přečetl, byl stejně zmatený jako já. Prý mu bylo hned jasné, že se muselo stát něco zvláštního, protože si nedokázal představit, že bych mu zničehonic poslala takové vyznání. V tu chvíli se mi neuvěřitelně ulevilo.
Čtěte také: Vědci přišli s překvapivým zjištěním. Ženy si sex ve vztahu užívají více než muži
Jak to tak ale v kancelářích bývá, o mém trapasu za chvíli věděla celá firma. Kdykoliv někdo zmínil jméno Mirek, našel se někdo, kdo se na mě pobaveně podíval. Když mi pípnul telefon, kolegové se mě ptali, jestli jsem si tentokrát zkontrolovala příjemce, a pár vtípků na moje konto padlo i na firemním večírku.
Jestli jsem si z celé historky něco odnesla, pak hlavně to, že člověk nemá posílat romantické zprávy ve spěchu ,a ještě z práce. Od té doby si pokaždé minimálně třikrát kontroluju, komu vlastně píšu. A protože oba Mirkové jsou stále součástí mého života, radši to někdy zkontroluju i počtvrté.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Češi a nevěra? Ženy podvádějí jinak než muži. Podle většiny je lepší se přiznat: