Přečtěte si rozhovor s vrchní sestrou, která je předobrazem seriálové Mery

Měla jste na starost přípravu herců seriálu Modrý kód, v čem konkrétně spočívala?

Chtěla jsem, aby viděli, jak to reálně chodí ve zdravotnictví. Urgent je nárazová práce, jsou situace, kdy jsou dvě hodiny klid, a další den se 24 hodin nezastavíte. Tam se nedá nic naplánovat. Sabina Laurinová u nás strávila asi nejvíc času, provedla jsem jí a vysvětlila, co obnáší práce vrchní sestry, pozorovala provoz, povídala si s ostatními členy personálu.

Jaká byla asi nejdůležitější rada z vaší strany?

Říkala jsem hercům, že zdravotníci u příjmu se musí ovládat, soustředit a pokud možno jednat profesionálně, bez hysterie. V danou chvíli může jít o život i několika osob. Zkušenosti získáváme léty praxe. Když jsem v osmnácti začínala, koukala jsem na vše taky jinak. Byli jsme odvážní, plní energie a chuti pracovat, s léty praxe pak přichází hlavně pokora.

Je velký rozdíl mezi počínáním zdravotníků v seriálu a v reálu?

Diváci asi chápou, že v seriálu není možné dělat všechno stejně jako v reálném prostředí nemocnice. Mně se v seriálu Modrý kód moc líbí, že jsou tu pozitivně vykreslené postavy sester. Upřímně říkám, že to je moc dobře, protože jestli něco může pomoci této profesi, tak je to pozitivní náhled na sestry či záchranáře v médiích, může to pozitivně ovlivnit určité procento mladých, kteří se rozhodují pro výběr nějakého povolání a i tohle je cesta jak přilákat nové lidi k tak náročné profesi.

Je pravda, že je zdravotních sester stále míň?

Odchod zdravotních sester mimo obor je velký, málokdo se na obor hlásí a počet odcházejících převyšuje počet přihlášených. Některé sestry odejdou na mateřskou a zpět se již nevrací, nechce se jim do třísměnného provozu a raději si hledají něco klidnějšího s pravidelnou pracovní dobou. V očích některých lidí jsou sestry viděny velmi špatně, zažila jsem pacienty, kteří sestry berou za něco jako pokojskou, co má ustlat postel a přinést jídlo. Ale všechny sestry si musí během své kariéry neustále doplňovat vzdělání formou seminářů, kurzů. Většina z nich vystudovala kromě klasické zdravotní školy ještě vysokou školu nebo nadstavbovou specializaci v oboru. Věnují tomu mnoho času a prostoru mimo pracovní dobu. To pak člověka hodně mrzí. Proto jsem ráda, že jsou tady v Modrém kódu sestry představeny reálně, a ne jen jak běhají na vysokých podpatcích a většinu noční směny tráví na lékařských pokojích, protože to se také traduje.

Co je podle vás nejdůležitější na natáčení uhlídat?

Asi uhlídat profesionální úhel z pohledu zdravotníka a zároveň herecké možnosti, aby tam všechno sedělo a bylo, jak má být. Aby tam nebyly profesní pochybení a tzv. hlouposti.

Lékařských seriálů existuje spousta, co vám zdravotníkům v nich nejvíc bije do očí?

Ve většině seriálů a inscenací není vyzdvihnutá odborná práce zdravotních sester. Doktor a sestra jsou tým, ať si myslí každý, co chce, jeden bez druhého fungovat nemohou. Lékař může být skvělý operatér, ale na operaci navazuje následná intenzivní péče a právě sestry a ostatní odborný personál tráví s pacienty nejvíce času. Jak říká můj bývalý primář: „Dobrý doktor si váží kvalitních sester a bere je jako partnera!“

Na urgentním příjmu se potkáváte s různými případy a osudy lidí. Je některý, který vám zůstal v paměti, nemůžete na něj zapomenout?

Určitě, smutné i úsměvné příběhy a osudy pacientů nás provázejí po celý život. Vytěsnit z paměti se to nedá. Ty smutné upozaďuji a vzpomínám na ty veselé a se šťastným koncem. Za 30 let praxe je jich dost.

Lékaři obvykle bývají se svými pacienty ve spojení i po té, co je uzdraví, případně propustí k dalšímu odborníkovi. Jak je to u vás na urgentu? Jste třeba s pacienty ve spojení, máte informace, jak se jim daří?

Není to úplně možné z časových i organizačních důvodů. Urgenty jsou tu pro všechny, co mají v danou chvíli akutní problém a ten se snažíme vyřešit a dál pacienta posunout do rukou ambulantního specialisty nebo praktického lékaře. Ale je pár tzv. medicínsky zajímavých pacientů, o kterých se mluví i několik let poté co prošli urgentem. A občas nám pacient jako poděkování pošle vlastnoručně vyrobený dort se zdravotnickým motivem a o tom se samozřejmě mluví také.

Na urgentním příjmu jde velice často o život nebo „přinejmenším“ o zdraví, zažila jste někdy ale třeba i nějakou vtipnou či zajímavou situaci, jako když herci vykládají „historky z natáčení“? Máte nějakou „historku z urgentu“?

Na jednu, kterou mohu říct, si vzpomínám. Měli jsme pacienta několik dní v umělém spánku a začali jsme ho probouzet k plnému vědomí. Po několika desítkách minut pán začal křičet a kopat kolem sebe se slovy: „Ať jde ten čert pryč!“ Trochu vypjatá situace, nikdo z nás nevěděl co se děje. Pán to taky chudák nevěděl, nicméně se sestřičce, kterou i kopl, po několika hodinách omlouval s tím, že opravdu viděl čerta. Bylo to v létě, do Mikuláše daleko...

Pokud byste měla do řad zdravotních sester nalákat nové posily, jak by zněl váš inzerát na ideální kolegyni?

Vždycky jsme do týmu hledali empatické a veselé sestry i bratry. Zkusit to může každý, přejít na jiný typ pracoviště se dá kdykoli. Cením si u lidí odvahu jít dělat urgentní medicínu, komunikativnost a nebát se prodat znalosti. Ošetřovatelství jako samostatný mladý obor potřebuje odvážné, spolehlivé a chytré lidi, kteří budou ochotni něco obětovat.

Práce zdravotních sester je, jak sama říkáte, velice náročná psychicky i fyzicky. Jak se udržujete v pohodě, abyste pracovní nápor zvládla?

To dělá každý jinak. Sport, rodina, relax… Ale na pozici vedoucího pracovníka musíte počítat s tím, že jste v práci nepřetržitě. Musí se s tím smířit i nejbližší.

Při natáčení jste měla možnost vidět herce i celý tvůrčí štáb při práci, otázka na závěr – měnila byste s nimi?

Neměnila, ale na týden bych si to zkusila. Obdivuji je, jak se dokážou vžít do své role, manipulovat s přístroji jako by to dělali denně. Byla jsem párkrát na natáčení a působilo to velmi věrohodně. Přeji všem hercům klid na natáčení a držím jim palce.

Premiérové epizody seriálu Modrý kód sledujte na Primě vždy v pondělí a ve středu od 20.15!