Show Jana Krause: živý jukebox Burian do bytu, krásný Romeo a sebekritická Julie a sexuální tolerance

Člověka, který by měl k divadle Archa, kde probíhá natáčení oblíbené talkshow a jež slaví výročí 25 let od svého založení, osobnější vztah než dnešní první host, muzikant Jan Baurian, aby pohledal.

Muzikant Jan Burina je v divadle Archa de facto doma

Přestože většinou dostává od svých hostů dárky Jan Kraus, tentokráte to bude naopak a obdarovaným se stane Jan Burian, kterému jeho hostitel předá kopii dopisu, který psal jeho tatínek E. F. Burian mamince Jana Krause a ve kterém ji ujišťoval, že její manžel bude v pořádku, nic netuše o tom, že ho právě odvážejí do Osvětimi. „Je zajímavé, že my jsme tak trochu příbuzní,“ říká hudebník. „Tvůj otec se bavil s mým otcem v koncentráku o tom, že to musí přežít, aby měli mít děti. A stala se taková katastrofa, že my teď tady opravdu sedíme!“ Ovšem otec Jana Buriana, významná kulturní a umělecká osobnost a člen legendární umělecké skupiny Devětsil, E. F. Burian, zemřel velice brzy, když jeho synovi bylo pouhých sedm let. „Já jsem si ho teď užil až dost, napsal jsem o něm velice tlustou knihu,“ poznamenává s lehkou ironií v hlase. „Jinak když už jsme tady u tohoto divadelního prostoru, otec to tu nesnášel,“ vzpomíná. „On tomu říkal díra u Rozvařilů – podle známého bufetu naproti. A když žádal komunistické funkcionáře o finanční příspěvek alespoň na to, aby tady mohl zřídit odvětrávání, nic mu nedali, ale vyhrožovali, že až zemře, pojmenují divadlo po něm. A to se také po roce 1959 stalo. Já jsem v tom divadle, které neslo název Divadlo E. F. Buriana, ani jednou nebyl, vkročil jsem sem až v roce 1994, kdy z něj Ondřej Hrab udělal divadlo, které by se otci líbilo.“ Umělecký záběr Jana Buriana je velice široký, kromě hudby se věnuje také psaní, a to nejen poezie a prózy, ale také cestopisů. „Mě to cestování jako takové moc nebaví, mě baví poznávání těch zemí. Snažím se nejen jet do té země, ale také do její historie.“ Jeho oblíbené destinace jsou Island, Portugalsko, Chile a baltské ostrovy. „Dělám tam dokonce průvodce, protože nemám prachy na to, abych tam jezdil jen tak. Kupříkladu na Island jezdím každý rok, pětadvacet let.“ Známého písničkáře si prý člověk také může pozvat do bytu a uspořádat s ním malý soukromý koncert. „Za stejné peníze jako hraju kdekoli jinde, přijedu do bytu, všechno si přivezu, ozvučím, odehraju a je to moc hezký. Užívám si spoustu zajímavých domácností.“ Ve svém repertoáru má prý přes pět set písniček, takže překoná lecjaký jukebox, a celkově je podle svých slov velmi nenáročný. „Jsem vegetarián, nepiju alkohol, nejím chleba ani mouku,“ vyjmenovává. „Jsem v podstatě dost levný a i si po sobě uklidím. Ovšem když mě to nebaví, jdu rychleji domů.“

Trochu romantiky přinesou na pódium Romeo a Julie neboli herci zcela nové, moderní interpretace této klasické divadelní hry v Městských divadlech pražských, Zdeněk Piškula a Tereza Marečková.

Romeo se s Julií neznal

„Předtím jsme se vůbec neznali,“ říkají oba svorně. Zatímco Zdeněk je řádně vystudovaný konzervatorista a předtím, než začal s Terezou zkoušet, byl se podívat na jiném jejím představení, Tereza vystudovala hru na housle a informace o Zdeňkovi si vyhledala pouze na internetu. „V Divadle Husa na provázku potřebovali někoho, kdo by hrál v Baladě pro banditu čarodějnici, tak jsem tam zaskočila a už jsem u divadla zůstala,“ vysvětluje svoji konverzi mladá umělkyně, která byla nabídkou role Julie dost překvapená. „Mě to nijak nezaskočila a jsem za roli Romea moc rád,“ přiznává Zdeněk Piškula s tím, že zatím odehráli teprve tři reprízy, takže není důvod ke stížnostem. „Já jsem si nikdy na takovou roli nepřišla vhodná,“ svěřuje se Tereza, „nikdy jsem si kupříkladu nepřipadala dost pěkná. A dokonce už i někteří lidé napsali, že na to nemám vzhled.“ Když prý viděla Zdeňkovu fotku na internetu, říkala si, že je moc hezký a že to s ní bude mít těžký. „Možná jsem příliš sebekritická.“ A co je na představení nejhorší? „Asi umírání na konci,“ domnívá se Zdeněk a Tereza vzpomíná, jak pro ni bylo těžké se nerozesmát, když se v závěru probouzí v hrobce a ptá se, kde je Romeo a dětští diváci v předních řadách polohlasně šeptají – za tebou, otoč se, za tebou… „Já jsem zatím v divadle moc nehrál, tak si teprve hledám svoji cestu,“ říká na závěr Zdeněk.

Posledním hostem, který má možná na lásku trochu odlišný pohled, je sociální geograf Michal Pitoňák.

Vědec, který nemá rád škatulkování

„Zabývám se duševním zdravím a kvalitou života sexuálních menšin neboli neheterosexuálních lidí,“ říká v úvodu sám o sobě a dále vysvětluje zavedené pojmosloví. „Slovo homosexuál je medicínský pojem a v současnosti už je překonaný. Můžeme v určitých případech používat slovo homosexualita, ale homosexuál už se zhruba od devadesátých let nepoužívá.“ Vhodné prý není ani užívat výrazu transsexuál, neboť se v něm nesprávně zaměňuje sexuální orientace a genderová problematika, lépe je říkat trans-lidi. „Já osobně používám výraz neheterosexualita. Nejraději bych ale upustil od škatulkování a prostě přijal to, že všichni lidé mají nějakou sexualitu.“ Jsou Češi tolerantní v otázkách sexuality? Jaké otázky klade Jan Kraus svému pohlaví? Kdo jsou podle něj nositelé původní sexuality? A jakou sexuální orientaci pociťuje?

To a mnohem více se dozvíte v dalším dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause již dnes večer na Primě!

SHOW JANA KRAUSE TAKÉ ONLINE!