Příběh Marie (44): Mé životní lásce je stejně jako mému synovi

„Musíte si obléct hroší kůži a přijmout to se vším všudy,” vypráví čtyřiačtyřicetiletá Marie, která svou velkou lásku poznala ve dvaadvacetiletém Michalovi. „Nikdy, ani v nejdivočejších snech by mě nenapadlo, že se zamiluji do tak mladého muže! Kdyby mi to někdo vyprávěl, hleděla bych na něj s pohoršením jako na totálního blázna. A přece se to stalo,“ krčí rameny.

Všechno začalo, když měl její syn Honza po maturitě a šel na vysokou. Rodina bydlela domku v Praze, a proto si mohl Honza užívat dál maminčina servisu a nemusel jít na kolej. Dokonce k nim přivedl „na byt“ spolužáka Michala, který pocházel z malé západočeské vesnice a jeho rodiče neměli peněz nazbyt.

Michala nechali bydlet v podkroví za to, že občas pomůže se zahradou a údržbou domu, což všem vyhovovalo. Michal byl milý, tichý a studijní typ kluka a Marie se radovala, že má jejich Honza takového kamaráda, který mu pomůže s učením a netahá ho do malérů. Navíc se jí moc líbilo, jak se k nim Michal choval a co všechno dokázal udělat a opravit.

„Michal byl neskutečně milý a dobře vychovaný, měla jsem pro něj asi slabost od začátku. Byl vděčný a rád pomáhal. Moje city byly ale zcela mateřské, nikdy jsem na něj nepomyslela jinak než jako na synova prima kamaráda. Pak ale začal sedávat se mnou v kuchyni častěji a povídali jsme si. Uměl neuvěřitelně naslouchat, byl chytrý, laskavý a taktní, nemohla jsem uvěřit, že ho zajímá, jak se mám, co cítím, co si myslím,“ vypráví Marie.

Vyznání lásky

Trvalo dva roky, než se Michal vyznal z citů, které k Marii choval. V ruce měl při tom sbalený kufr, protože očekával, že ho pak přirozeně vyhodí. Nevyhodila. „Lapala jsem po dechu, doslova. Slyšet od toho neskutečně milého, ale tak mladého kluka, že mě miluje a všechna další vyznání, bylo obtížné. Šokující, krásné, šílené a nepřípustné zároveň. Odpověděla jsem mu, že mě nemiluje, jen má o tom takovou iluzi, protože jsem jediná žena v domě a přilnul ke mně. A ať si jde zase vybalit. Řekl mi, že se mýlím, ale že mě tím už nebude obtěžovat a zůstal. Od té doby jsem to nedostala z hlavy,“ líčí Marie.

Michal dodržel své slovo a s Marií už o lásce nemluvil. „Cítila jsem ji ale doslova pořád. Jak se na mě díval, jak mi pomáhal, jak se staral, abych měla vše, co potřebuji. Když se mnou mluvil, cítila jsem se milovaná a respektovaná. To, že se držel dospěle zpátky a nezačal bláznit, mi opravdu imponovalo.“

Když srdce zvítězí nad rozumem

Marie si však byla vědoma, že takový vztah pokládá za nemožný, a dokonce vyhledala psychologa, se kterým své pocity probírala. Uklidňovala se tím, že je Michal plnoletý a také, že si brzy najde dívku svého věku, protože určitě potřebuje i sex, nejen platonickou vizi lásky ke starší bytné.

Jenže se nic z toho nestalo a Marie si po dalším půl roce musela přiznat, že bez Michala nemůže být. Že je zkrátka i ona zamilovaná. „Cítila jsem se tak provinile, trapně a nádherně zároveň, že se to opravdu špatně popisuje. Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla něco podobného cítit k mladému muži, navíc ve věku našeho Honzy!“

Nakonec to dospělo do bodu, kdy se rozhodla říci všechno manželovi. „Naše manželství nebylo špatné, byli jsme spíš staří kamarádi a nikdy jsme si nedělali ze života peklo. Už jsme spolu dlouho ani nespali a spíš jsme vedle sebe tak normálně žili, nicméně o nějaké velké lásce nemohla být řeč.“

Manžel Marii vyslechl a ani se příliš nedivil. Sám uznal, že ještě nejsou tak staří, aby rezignovali na velkou lásku a dohodli se, že si dají pauzu a zkusí si každý žít po svém, zatím bez rozvodu.

Co tomu řeknou ostatní?

Marie se rozhodla, že dá Michalovi šanci a uvidí, jestli je jejich vztah životaschopný. „Nejvíc jsem se bála, co na to řekne Honza, ale ten se s tím brzy srovnal i proto, že byl sám zamilovaný a chtěl s přítelkyní odjet do USA. Také jsem se dost bála intimního kontaktu s Michalem, protože jsem už rozhodně neměla tělo dvacetileté slečny, ale i tyhle obavy byly totálně mimo. No a do třetice, co tomu řeknou lidé? Jsem přece jen ze ‚staré školy‘ a podobné věci se za mého mládí prostě neděly.“

Přesto Marie s Michalem začala žít jako s mužem a nelituje toho. „Možná to bude znít směšně, ale hrozně mi tehdy pomohlo, že se stal francouzským prezidentem Emmanuel Macron, který má za ženu o mnoho starší Brigitte. Brala jsem ji jako vzor, jak to celé zvládnout a postavit se všem předsudkům. Hodně mi pomohlo, že si i manžel našel přítelkyni a vypadal opravdu šťastně. Měla jsem pocit, že jsem nikomu neublížila,“ vypráví Marie.

Přesto se žádný velký coming out nekonal. Marie s Michalem si na veřejnosti stále drží odstup a trochu mlží. A představa, že by jeli společně navštívit Michalovy rodiče na vesnici? „K tomu nedojde, neumím si to vůbec představit! Vím, že naše budoucnost je mlhavá, ale dostala jsem po čtyřicítce velký dar lásky a chci si ji užít, dokud to prostě půjde!“

Marie

Přečtěte si i další příběhy ze života: