Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
Reklama
Reklama

Z deníku koučky: Pomoc, přitahuji žárlivé muže, co s tím?

Jak se k různým životním situacím staví koučka s dlouholetou praxí v oblasti psychologie a psychoterapie Šárka Vávrová? Nahlédněte do jejího zápisníčku!
Vydáno: 25.04.2014
S úsměvem jde vše lépe
S úsměvem jde vše lépe Autor: Robert Tichý pro časopis Moje psychologie
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Ženy a muži většinou žárlí z jiného důvodu. Muž má obavu o to, aby ho partnerka nepodvedla s jiným mužem, a žena se obává toho, aby ji muž neopustil s jinou ženou. Tento fakt je založen v minulosti, kdy se muž obával, aby potomek nesl jeho geny. Naopak žena se bála, že může přijít o živitele a ochránce rodiny.

S žárlivostí mám letité zkušenosti. Jsem nejspíše typ ženy, která v mužích tento negativní pocit a stav vyvolává. Žárlivost jsem v určité míře zažila ve všech svých vztazích a ve většině případů to byl i důvod jejich rozpadu. Už na začátku vztahu jsem upozorňovala svého partnera na to, že mám ráda svoji volnost a žárlivost je vlastnost, kterou netoleruji! Vždy mě partner uklidňoval, že on opravdu nežárlí. Pokud o tom budu uvažovat v této rovině, tak mám nejspíše zvláštní schopnost tuto negativní vlastnost v mužích probouzet. Upozorňuji, že ke své žárlivosti nikdy neměli důvod. U někoho se jednalo i o patologickou žárlivost, někdy to byly jen menší žárlivé scény a výčitky. Vždy se však žárlivost a majetnický vztah mých partnerů stupňoval a nakonec jsem vztah musela ukončit. Dnes už vím, že tito muži zrcadlili můj vnitřní pocit nejistoty a nízkého sebevědomí.

V jednom ze vztahů se žárlivým a majetnickým partnerem se nám často naprosto obracely naše role muže a ženy. On byl hysterický a připomínal čistě ženské chování. A já byla ten klidný mužský protějšek, co nechápe, proč se na mě zlobí. Tento přítel byl značně žárlivý, a když se trochu posilnil alkoholem, začal mi vyčítat, že mám nějakého jiného muže a nakonec z toho vznikla hádka, při které si okamžitě začal balit věci a vyhrožovat rozchodem. Většinou to bylo v pozdních nočních hodinách. Nejdřív vztah ukončil a následně se sbalil a odstěhoval. Tyto rozchody praktikoval asi dvakrát týdně. Začalo to výčitkami, že mu neprojevuji pozornost, že ho nemám dostatečně ráda. Vždy pobíhal po bytě a vyčítal mi naprosto vše. Třískal dveřmi a čekal, až přijdu a udobřím se.

Po čase jsem se naučila celý tento hysterický záchvat pozorovat a neovlivňovat ho. I přes moje laxní chování vždy došlo na balení věcí do tašek a následné stěhovaní. Po noci strávené ve svém bytě se přítel uklidnil a opět se stěhoval zpátky. Důvod k žárlivosti si našel v malichernostech, i když neměl žádný důvod. Sousedům jsem musela lhát, že můj přítel pracuje v zahraničí a často odjíždí pozdě večer. Většinou jim bylo divné, že si na pracovní cestu bere tolik tašek, protože druhý den je zase stěhoval zpět. Vzhledem k tomu, že jsem už na žárlivé partnery byla zvyklá, tak jsem tento podivný teatrální žárlivý projev jeho osobnosti tolerovala asi rok. Po roce vztahu mi však došla trpělivost a po jednom jeho hysterickém ataku jsem ho už zpět nepustila. Sousedům jsem vysvětlila, že tentokrát už v cizině zůstal natrvalo!

Jak to je s přirozenou a patologickou žárlivostí?

Určitá míra žárlivosti je zcela normální a přirozená. Pokud je pro nás vztah důležitý, reagujeme v případě jeho ohrožení a snažíme se zabránit tomu, aby nám někdo cizí odvedl partnera. Většinou se chováme adekvátně k předchozím zkušenostem. Pokud jsme si v minulosti prošli zklamáním a parter nám lhal a případně nás i podváděl, je tato reakce více emotivní. Zklamání se většinou velice dlouho drží v naší mysli a první příležitost otevře staré bolestné rány. Na budování důvěry je vždy vynaloženo mnoho sil a stačí malý prohřešek a celá zeď důvěry se zboří.

Dalším podpůrným prostředkem pro žárlivost jsou zážitky z dětství. Pokud jsme byli nuceni dělit se o lásku rodičů se sourozenci, a také míra jejich lásky – to může být dalším spouštěčem žárlivosti. V případě, že naše dětství probíhalo v rodině, kde byly žárlivé scény na denním pořádku, je možné, že si do dospělosti neseme vzorec, kde žárlivost je zcela přirozenou součástí partnerství.

Je zcela zřejmé, že nadměrně žárlivý člověk trpí pocitem méněcennosti a nízké sebedůvěry. Takový člověk na každém rohu vidí svého potencionálního soka, který je hezčí, inteligentnější, zábavnější, dokonalejší než on sám. Tudíž každým dnem očekává ohrožení svého partnerství. Pokud nedostává denně ujištění o tom, že jeho partner ho miluje a nehodlá ho opustit, ničí se pocity žárlivosti.

Žárlivost samozřejmě podněcuje i partnerská závislost. Stát se závislým na partnerovi znamená zbavit se přátel a svých koníčků a zájmů. V tom případě má člověk dostatek času na fantazii a vymýšlení katastrofických scénářů o partnerově nevěře. Takový člověk má pocit, že bez partnera nemůže žít, a potencionální ohrožení jeho odchodem pro něho znamená fatální katastrofu.

O patologické žárlivosti mluvíme tehdy, pokud partner trpí bludy, kdy je naprosto přesvědčen, že má pravdu a nikdo mu ji nemůže vymluvit. Vymýšlí různé varianty možné nevěry partnera, i když neexistuje důkaz, že by tomu tak bylo. Tento člověk nepřipouští diskuzi na téma nevěra, jde mu pouze o dopadení partnera a usvědčení z nevěry. Jeho žárlení se může rozšířit i na sourozence, kamarády, kolegy a rodiče partnera. Vše, co zaujímá větší pozornost a oslabuje postavení partnera ve vztahu, cítí jako ohrožení.

Žárlivost je doménou lidí s majetnickými sklony, kteří jsou nedůvěřiví a podezíraví. Tito lidé mají pocit, že ty druhé vlastní a že si s nimi můžou dělat, co chtějí. Nezaobírají se city toho druhého, zajímají je pouze jejich pocity, na které často důrazně upozorňují. Většinou trpí velkým pocitem méněcennosti, který si kompenzují převahou nad svým partnerem. Jedním z rysů žárlivých lidí je zříkání se zodpovědnosti za vlastní žárlivost. Nepřipustí svoji žárlivost nebo fakt, že mají problém. Naopak se snaží všechnu vinu svalit na svého partnera a obviňují ho z toho, že se kvůli němu necítí dobře.

Žárlivec nepotřebuje důkazy o tom, že je jeho partner nevinný. Je přesvědčen, že chyba je na straně partnera a nenechá se přesvědčit o opaku. Naprosto zavrhuje možnost, aby se svojí žárlivostí něco udělal.

V případě, že žárlíte, uvědomte si, že tento pocit vám nepřináší nic dobrého. Začněte budovat svoje koníčky, zájmy a záliby. Zaměřte se na zvýšení svého sebevědomí a sebedůvěry. V momentě, kdy přijdou myšlenky spojené se žárlivostí, snažte se jich zbavit a zaměřit se na jinou pozitivní záležitost. V žádném případě nesledujte svého partnera, nedívejte se mu do telefonu, e-mailu, neprohledávejte kapsy. S partnerem si domluvte, že každý bude mít svůj den v týdnu, kdy se bude věnovat jen svým zálibám a koníčkům. Neizolujte se od přátel a rodiny. Uvědomte si, že žárlivost je to, co dokáže vztah dokonale zničit a udusit poslední plameny lásky. Navíc vede k postupné sebedestrukci žárlivého partnera. A především žárlivostí ničeho nedosáhnete! Žárlivost nahraďte sebeláskou a uvidíte, že se vám bude podstatně lépe žít.

Přeji vám harmonický vztah bez známek žárlivosti.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová Foto: Robert Tichý pro časopis Moje psychologie

Šárka Vávrová, Foto: Robert Tichý pro časopis Moje psychologie

Článek je zařazen v: žárlivý muž
Reklama