Dětské filmové hvězdy: Vyletí vysoko a co potom?

Psycholog Michal Florian tvrdí, že pokud má někdo herectví v sobě, najde si k němu cestu třeba i později. Dítě ale většinou přivede - aniž by o to samo stálo - nekritická matka, podle které je tím nejroztomilejším a nejkrásnějším na světě. I kdyby bylo, nic to neznamená. Stejně tak učení teorie nebo výrazových technik v dramatickém kroužku. Hraní dětí je přirozené a bezprostřední, protože takové prostě jsou. Dospělý se musí do postavy vcítit, dát do ní kus sebe. A kdo nemá vrozený talent, daleko to nedotáhne. Existuje spousta absolventů DAMU, kteří nikoho nezaujmou, nenadchnou. A pak jsou naopak ti, kteří žádné herecké vzdělání neměli, a stali se legendami. Třeba Vlasta Burian, Josef Kemr, Jan Werich, Petr Nárožný nebo Zdeněk Svěrák.

Filmování není jen zábava, ale hlavně učení

„Natáčení filmu ovlivňuje vývoj dětské psychiky, jde o proces učení. Pokud scény vybočují z norem běžného chování, zobrazují například násilí, působí záporně, i když by šlo o nadsázku. Dítě totiž nerozumí vtipům dospělých," upozorňuje doktor Florian.

Ke kladům podle něj patří, že se dítě ocitne ve společnosti výjimečných osobností a ty ho, aniž si to uvědomí, ovlivňují a inspirují. Osvojí si i důležité vlastnosti, které v mládí nepatří mezi priority - dochvilnost, disciplínu, odpovědnost. Naučí se i trpělivosti. „Musí čekat pár hodin na svůj záběr, protože třeba nesvítí slunce. Také si samo vydělá peníze a často ne malé, což dítěti zvedne sebevědomí. Někdy ovšem až moc, zvlášť když se proslaví. To pak bývá zkouška charakteru," podotýká Michal Florian.

Dětská sláva, polní tráva!

Je snadné podlehnout iluzi o vlastní výjimečnosti. Lidé se s dítětem, které znají z filmu nebo televize rádi fotí, ukazují si na něj, dostává zamilované sms, na sociálních sítích má tisíce přátel. Filmový štáb se k němu chová nepřirozeně. Normální dítě je zvyklé být poučováno, káráno, místo toho je rozmazlováno, chváleno za maličkost, gesto, úsměv do kamery. Na druhou stranu mu vrstevníci závidí nebo mu podlézají. Tím, že ve škole hodně chybí, přijde o kamarádství, které se utužuje právě každodenními společnými zážitky.

Naopak se u takového dítěte často projeví nadřazenost, povýšenost, narcisismus, přes davy ctitelek i obdivovatelů je v podstatě samotářské, jenom o tom nějaký čas neví. Přesněji řečeno, neví o tom až do puberty, kdy se mu změní rysy a roztomilost zmizí.

Znuděnost životem

Jakmile nastane chvíle, kdy o dítě už není jako o herce zájem, čeká ho pád z výšin do bezvýznamnosti. „Vyrovnat se s tím je hrozně těžké. Nedávno jsem viděl fotky Macaulay Culkina, toho sympatického klučiny z filmů Sám doma. Vypadal jako bezdomovec. Hodně pije, žije sám. Je znuděný životem, má všechno - a zároveň nic," tvrdí psycholog a připomíná, že ještě hůř dopadly jiné dětské hvězdy. Třeba River Phoenix (hrál např. ve filmech Mé soukromé Idaho nebo Indiana Jones a poslední křížová výprava) a Brad Renfro (např. film Lék, Spáči nebo Nadaný žák) zemřeli na předávkování drogami, přestože jako jedni z mála pokračovali dál v kariéře.

Jistě, popularita v Hollywoodu je trochu jiná káva, ale končí také tragičtěji. Další pubertální idol, Jonathan Brandis, který natáček už od tří let a znáte ho třeba z druhého dílu Nekonečného příběhu, se oběsil podle všeho proto, že roli v dramatu Hartova válka, od které si sliboval, že ho vrátí na výsluní, celou vystřihli...

Výjimečné výjimky

Jsou i výjimky, kdy dítě hraní i sláva přestane bavit a samo skončí. Příkladem je Roman Čada (Můj brácha má prima bráchu) nebo Tomáš Holý, který by byl teď nejspíš úspěšným právníkem, kdyby jeho život neukončila tragická nehoda. Úspěšné filmové děti někdy také přesedlají na jinou profesi v oboru, jako to udělali třeba režiséři Karel Smyczek, Filip Renč či Jiří Strach.

Je pochopitelně řada těch, co nehrají velké role, takže nejsou moc známí. U nich záleží na povaze, jak je film ovlivní. Naučí se předstírat city (přetvářka je vlastně podstatou herectví, pokud k ní mají sklony, začnou ji i bezděčně používat). Jenže život není stříbrné plátno a netrvá dvě hodiny. „Ostatní je brzy prokouknou a tito lidé se stanou nedůvěryhodní, těžko navazují přátelské i milostné vztahy. To všechno by si měli rodiče uvědomit, než vezmou dítě na casting," varuje psycholog Florian.

Nezaručený úspěch

Pokud dítě herectví už odmalička baví, nemá smysl mu ho zakazovat. Spíše je důležité často připomínat, že film je jen laciné pozlátko, iluze, není skutečný, že reálný svět je o něčem úplně jiném.

Rodiče těchto dětí se musí snažit, aby mohly žít co nejvíc normálně, nepřišly o kamarády, naučit se odmítat nabídky, kdy má dítě točit denně pár měsíců za sebou či v létě místo prázdnin. Právě na rodičích nejvíc záleží, jak pomohou dítěti porvat se se slávou i životem.

Výchova a morální vlastnosti jsou klíčové, pomohou odolat svodům. Příkladem je Marek Eben. Jako dítě ho znala ho celá republika, přesto se to na něm negativně nepodepsalo a dnes je vzorem džentlmena. Bohužel, takových moc není...

Podívejte se, jak se změnily některé zahraniční dětské filmové hvězdy:

Jan Janula