Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.

Geny versus výchova: Po kom to dítě je?

Mají na formování osobnosti větší vliv geny, nebo výchova? Spoustu toho dítě zdědí po rodičích. Co všechno se dá nebo nedá změnit výchovou? A kde děláme jako rodiče chybu? Zeptali jsme se na to dvou odborníků – genetika a psychologa.
Vydáno: 16.09.2018
Geny versus výchova
Geny versus výchova Autor: iStock
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Malá lekce genetiky

„Geny získáme ze spermie otce a vajíčka matky ve stejném poměru. Mají dvě verze, recesivní a dominantní. A právě ta druhá se více projevuje, a tak vzniká dojem, že jsme zjevem či chováním více podobní jednomu rodiči, i když máme od obou procentuálně stejnou část DNA," říká genetik RNDr. Marek Minárik. Podle něj geny nabývají na síle v pubertě, kdy vliv rodičů slábne a větší roli hrají kamarádi. Díky nim se třeba dítě začne věnovat něčemu, co nemá v rodině tradici. To ovšem neznamená, že by jeho předci neměli stejný talent. Jen nenašli nikoho, kdo by jim ho pomohl objevit nebo rozvíjet.

Pokud jde o to, co všechno se dědí, uvádí doktor Minárik dost slušný výčet: výška, do jisté míry i hmotnost (především sklony k obezitě), barva očí, vlasů, holohlavost, levorukost, tvar ušních lalůčků, prstů (včetně krátkoprstosti), množství pigmentu v kůži, barvoslepost.

Vrozené prvky jsou patrné i u temperamentu. Obdobná míra extroverze či introverze, emocionálních prožitků, inteligence, shodné jsou styly učení i typy paměti, rychlost reakce, citlivost na podněty, schopnost koncentrace.

Dědíme i závislosti

Zajímavá situace nastává u dětí alkoholiků, narkomanů nebo třeba kuřáků. Jejich genetická složka takřka vždy vykazuje dispozice podlehnout stejné závislosti už v mladém věku. Když jí ale odolají, nastane opačný extrém – silná averze a celoživotní odpor vůči ní!

Ve prospěch genů trochu hovoří výzkum od sebe hned po narození oddělených jednovaječných dvojčat. I když se tito sourozenci nikdy neviděli a žili v jiných společenských podmínkách, jedno v průměrných a druhé v blahobytu, byli různě vychováváni, nijak je to nepoznamenalo. Byla jim naměřena totožná hodnota IQ, na všechny situace reagovali shodně a tak je i řešili, měli stejné zvyky i rituály...

I psycholog PhDr. Michal Florian vliv genů uznává. Znal například rodiče, kteří adoptovali tříměsíčního chlapce. Vychovávali ho, jak nejlépe mohli, navíc žili léta v zahraničí, takže uměl plynně dva světové jazyky. Přesto v patnácti letech přepadl a okradl stařenku, i když rozhodně netrpěl nouzí. Prostě to měl „zakódováno“ v krvi po svých předcích...

Rodiče nemají čas vychovávat

„Vzorce výchovy přebíráme po rodičích, bohužel i se všemi nectnostmi. Dochází pak k tomu, že úplně stejné výchovné metody, které jsme jako děti nesnášeli, sami pak na nich praktikujeme, aniž bychom si to často uvědomili. Zkrátka to z mysli vytěsníme. Ke změně tohoto chování je třeba velká sebekázeň," vysvětluje psycholog Florian.

Vliv rodičů je pro děti zásadní, ale bohužel klesá vlastním přičiněním rodičů. Neudělají si na své potomky čas. Místo přečtení pohádky jim pustí v lepším případě večerníček. Jenže pro vznik citu a lásky dítěte jsou osobní kontakt a hlas nenahraditelné. Rodiče často neumí vyslechnout problémy svých dětí. A pokud ano, mávnou nad nimi rukou. Jenže co je pro dospělé prkotina, může mít pro děti zásadní význam. Časté je neplnění slibů – rodiče něco slíbí a nesplní to. Dítě jim pak přestává důvěřovat, přestává se jim svěřovat a oporu hledá jinde. Křesťanský model založený na víře v boha, úctě a poslušnosti – sice až někdy přehnané – se v dnešní době téměř vytratil.

Vzniklo tak vakuum. Děti vychovává a formuje škola, televize, internet. Rodiče dětem nedostatek času kompenzují tím, že jim kupují drahé dárky, čímž je rozmazlí. Děti pak trpí citovou prázdnotou, nedostatkem empatie, nudou. Hodně rodičů se snaží o jakýsi kamarádský přístup, to je taky špatně. Dítě nad sebou musí cítit sílu a autoritu, jinak zvlčí.

Chybí důvěra a prestiž

Vytratila se i důvěra dětí k dospělým. Je to i proto, že děti jsou ze všech stran až nepřiměřeně zastrašovány – každý, kdo dítě na ulici osloví, je podezřelý jako deviant. Přitom pohlavní zneužití dítěte má jen málokdy na svědomí neznámý pedofil. Většinou jde o lidi, které dítě zná, třeba blízké příbuzné. Stačí si vzpomenout na případ malé Elišky, kterou před několika lety zneužil a zavraždil její strýc.

„Výchovu ovlivnila i ztráta prestiže učitelů. Rodiče jsou spolu s žáky proti nim v opozici. Věčné zdůrazňování práv dětí vzbudilo v mnoha z nich dojem, že si mohou vše dovolit. Ale o tom, že mají mít i povinnosti, se ´pseudohumanisté´ nezmiňují," dodává Michal Florian.

Jan Janula

Článek je zařazen v: výchova, geny, děti, podoba, povaha, deviant, pedofil
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama