Když jedno dítě upřednostňujete a máte ho raději než to druhé

I když je ideální, když rodič věnuje všem svým dětem stejnou lásku, v reálu to může být i jinak. A to, že se o tom nemluví, neznamená, že jste jediná na světě. A možná právě proto se týráte zjištěním, že milou holčičku, co se na vás zubí od ucha k uchu a dělá vám jenom radost, prostě máte raději (nebo je tomu naopak) než staršího rošťáka, který tu a tam trochu lumpačí a vy za něj musíte žehlit problémy. Nikdy byste to ani před nejlepší kamarádkou nahlas nepřiznala, ale sama sobě prostě nic nalhat nedokážete. Vy totiž moc dobře víte, že jedno z dítek prostě (ne)vědomě preferujete.

„S Karlem máme dvě děti, tříletého Pavlíka a šestiletou Sofii, která je mi ve všech směrech podobná a proto zároveň i tolik blízká. Kdežto klučina je malý rarach, neumí poslouchat a je jako z divokých vajec. Vlastně ho nezvládám a večer ho mám po krk. Proto jsem nadšená, když o něj projeví zájem babička a mám od něj na chvíli klid. Už i partner si všiml, že na dceru pěju chválu a koupím jí snad všechno, co si umyslí, kdežto synka sekýruju, nadávám na něj a chovám se k němu podrážděně. Nevím, co mám dělat. Vím, že takto by matka neměla přistupovat k dítěti a měla by oběma měřit stejným metrem. Ale bohužel si nemohu pomoct,“ svěřuje se Irena (35), která nám do redakce poslala svůj příběh.

Miminko jako noční můra pro starší dítě

Pokud máte miminko a staršího potomka, může se stát, že vlivem péče o novorozeně k děťátku více přilnete a naopak jeho sourozenec bude žárlit nebo si změnou chování bude říkat o vaši pozornost. Je pochopitelné, že jste po porodu a nepřetržité péči unavená a tím narůstá i riziko podrážděnosti. A vy tak máte tendenci více inklinovat k miminku. To mimo jiné potvrzuje i Mariana Roudná. „Jakmile jsem porodila a vrátila se s Klaudií domů, měla jsem pocit, že starší Adélku odstrkuji na druhou kolej. Pokaždé jsem se ale snažila tyto myšlenky zaplašit tvrzením, že mě přece malinká potřebuje víc. Teď ale vím, že jsem její přítomnost vyhledávala z toho důvodu, že starší dcerka permanentně vyváděla, dělala scény a tím mi lezla na nervy. Jak měsíce a roky plynuly, vše se ustálilo a nyní mohu tvrdit, že své dcery miluju stejně. Každá z nich je jiná, ale obě jsou moje.“

Prvním krokem k nápravě je si to celé přiznat

V případě, že delší čas okatě protežujete jedno z vašich dětí, je nutné si tento fakt uvědomit. Na druhou stranu, už jen zjištění a přijmutí faktu, že to tak je, může signalizovat cestu k nápravě. Když totiž není vyřknutý problém, neexistuje řešení. Máte-li pocit, že vůbec nevíte, čím a jak začít, poraďte se s psychologem. Ten vám pomůže nejen rozkrýt hlavní příčinu, ale především poradí, jak situaci zažehnat dřív, než v opomíjeném dítěti probudíte bolestné myšlenky a pocit, že musí být bezpodmínečně tím špatným, když jeho matka má raději jeho sourozence.

Když jeden, tak i druhý

Máte sto chutí koupit Pavlínce novou panenku, která by jí udělala radost? Tak jedině za předpokladu, že malý Lukášek taktéž nepřijde zkrátka. Samozřejmě, výjimkou jsou narozeniny či jmeniny jednoho z dětí, ale pokud budete zásobovat dárky jen jednoho, ten druhý začne žárlit, bojovat o vaši přízeň a svého sourozence může začít považovat za konkurenta. Což může ovlivnit rodinnou atmosféru a vést k vyhroceným situacím.

Když je třeba trestat

Mějte stanovená pravidla a držte se jich. Je totiž dost očividné, když budete jedno dítě trestat kvůli trojce z diktátu a vašemu oblíbenci nedostatečnou prominete jen tak, aniž byste po něm chtěla opravdu známky. A ještě ho třeba budete před partnerem omlouvat nebo snad jeho špatné známky před hlavou rodiny tajit.

Věnujte čas každému z vašich dětí

S Adámkem se jděte projet na kole, stavte s ním mrakodrapy ze stavebnice, před usnutím mu předčítejte pohádku anebo se jen tak z lásky pomazlete. Naopak se starší dcerou si promluvte o holčičích věcech, zda existuje nějaký kluk, co se jí líbí, požádejte ji, ať vám ukáže, co se naučila na tanečním kroužku, nebo společně tu a tam zajděte obhlídnout obchody. Dítě potřebuje cítit zájem svých rodičů v jakémkoli věku, i když s menšími obměnami. Jedině tehdy se z něj stane vyrovnaná osobnost, která nebyla nijak citově poznamenána.

Co dítě, to originál

Leze vám na nervy, že jedno z vašich dětí zdědilo povahu po tchyni nebo že je stejně svéhlavé jako vy? Ať už jsou vaše děti jakékoli, považujte je za jedinečné osobnosti a takto k nim i přistupujte. Pokud vám dítě připomíná partnera, který vás vytáčí, netrestejte ho jen proto, že zdědil vlastnosti, co vám aktuálně nejdou pod nos. Dobře mířenými kroky dítě vychovávejte, ale neusilujte o to, abyste jeho přirozenost nebo výjimečnost nechala vyhasnout nekonečnými zákazy nebo vědomým nezájmem jen proto, že vaší věrnou kopií je jeho (mladší nebo starší) sourozenec.

-lz-