Letní tábor: Prospěje dítěti nebo tam bude zbytečně trpět?

Klasika vyhrává

Psycholog PhDr. Michal Florian tvrdí, že letní tábor, pokud se povede, má pro osobnostní vývoj dětí tak velký význam, jak nikdy předtím. Hraní v přírodě, její objevování, noční hlídky, na které se vzpomíná ještě po letech, společná vítězství. Tím, že se všechna činnost odehrává v družstvech, dochází k potlačování vlastních ambicí a individualismu, k němuž je dnes mnoho dětí bohužel rodiči vedeno. Dobrý kolektiv pak dokáže zvládnout i případy šikany, aniž se to dospělí dozvědí. Případné vyloučení z party a ignorace ostatních totiž působí na takového jedince víc než facka.

Velký vliv dnes na děti bohužel má i to, že výchovu často supluje televize či škola, živý kontakt s kamarády nahrazují sociální sítě. Kolik matek denně čte pohádku před spaním? Přitom její hlas, v němž dítě slyší cit k němu, je nenahraditelný a působí milionkrát intenzivněji než profesionálně dokonalý hlas herce.

„Nejlepší tábory jsou ty, co se odehrávají v divočině, bez elektřiny. Je zajímavé, jak rychle děti zapomenou na mobily, tablety a vrátí se k přirozeným vlastnostem – soutěživosti, hravosti, touze po zážitcích, dobrodružství. Přínosné je, že musí pro úspěch týmu potlačit vlastní ambice, učí je to toleranci. Získané dovednosti se pak mohou hodit, stejně jako znalost přírody nebo třeba souhvězdí na obloze. Nejvíc záleží na programu, podle něj by se tábor měl hlavně vybírat," tvrdí psycholog.

Harry Potter, jazyky a počítače

Psycholog Michal Florian nemá nic proti módním táborovým hrám na motivy Pána prstenů či her na hrdiny. Pracují s prvky fantazie, což je pro děti určitě přitažlivé. Spíš v něm budí rozpaky tábor ve stylu Harry Potter. Na co si tam mohou hrát? Že umí kouzlit hůlkou a létat na koštěti? Těžko. Obrovské výhrady má i vůči jazykovým táborům. Vždyť prázdniny mají být odpočinkem od učení! I když se zdají být dva měsíce dlouhé, je to tak akorát. Například v Itálii jdou děti do školy až o měsíc později. A určitě by nikomu nedoporučil ten, kde se učí děti na počítačích!

I když teď už je pozdě a většina dětí už má tábor vybrán, není na škodu zauvažovat, kam dítě poslat napřesrok.

Sex zakázán

Nemá také smysl zastírat rizika táborů, pokud jde o bezpečí dětí a sexuální kontakty. Pokud jde o první erotické zkušenosti, zaujímají u chlapců už dlouho ve statistce první místo. Týkají se ať už sólové, či vzájemné masturbace, u těch mladších, co ještě nejsou patřičně vyvinutí, alespoň pokusů o ni. To nepředstavuje velké riziko, jde o proces poznávání a neznamená homosexuální sklony, i když u iniciátora nemusí jít vždy o zvědavost. „Mnohem větší nebezpečí představuje pohlavní zneužití vedoucím. Rodiče by ho měli proto osobně znát, určitě alespoň toho hlavního. Dobrým vodítkem je, pokud je mezi vedoucími žena. Opatrnější bych byl u ´indiánských´ táborů, kde se chodí jen v bederních rouškách. Těla chlapců jsou tvarem podobná ženským a pohled na ně je vzrušující i pro mnohého heterosexuála," podotýká psycholog.

Pohled z druhé strany

Jana Jandová z turistického oddílu Orion z Prahy je hlavní vedoucí přes třicet let a může srovnávat. Největší rozdíl vidí ve fyzické kondici. Aby čtrnáctiletý kluk nezvládl deset kliků, to dřív prostě neexistovalo. Dnes je podle ní mnohem těžší děti zaujmout, nadchnout, myslí si, že vše znají z internetu. „Jenže pak přijdou do lesa, nerozeznají buk od dubu, nad stopami zvěře jen vrtí hlavou. Jsou nesamostatní, neumí škrábat brambory, štípat dříví, mnozí poprvé v životě myli ručně nádobí! Jsou nároční, hry se pro ně musí pečlivěji vymýšlet, aby je zaujaly. Stará pravda je, že zaměstnané děti nemají kdy zlobit, takže se podílí na všech pracích, musí být neustále v pohybu. Jakmile se začnou nudit, je zle," tvrdí zkušená vedoucí.

Jana Jandová podotýká, že není dobré, když se vedoucí snaží zasahovat do konfliktů mezi dětmi, pokud neskončí fyzickým atakem. Jejich svět je podle ní totiž jiný, není dobré se do něj násilně vměšovat. Navíc děti umí spolu velmi dobře komunikovat - a mnohdy lépe než dospělí! „Měli jsme na táborech děti z dětských domovů, Klokánku. Brzy obvykle tak zapadly, že na konci nikdo nepoznal, kdo je odkud. Začíná se rozcvičkou, ale nejde o nudné cviky, rozházíme obrázky, které děti musí najít, sbírají šišky. To je baví. Bodují se družstva a tím odpadnou problémy s notorickými spáči. Když děti zjistí, že kvůli někomu prohrály, příště ho samy vzbudí a obvykle mnohem nešetrněji, než bychom si to mohli dovolit my," směje se Jana Jandová.

Jde to i bez mobilu

Ač se dnes většina dětí bez mobilu neobejde, je spousta táborů, kde jsou mobily zakázané. A je to dobře. Když dítě posíláte na tábor do klidné přírody, mělo by si tam přeci odpočinout od civilizace, odreagovat se. „Jezdíme na samotu, kde děti nemají možnost nabít si mobil. Vedoucí, kteří je pochopitelně potřebují mít k dispozici, kvůli úrazu nebo krizovým situacím, si je dobíjí hromadně při nákupu ve městě. Když někdo z dětí chce nutně zavolat domů, může, pokud si ale nechce stěžovat, že se mu stýská," vysvětluje Jana Jandová. „Musíme dělat i řadu nepopulárních opatření. Děti nechápou, proč musí nosit v lese dlouhé kalhoty, když je vedro, a vysvětlení, že je to kvůli klíšťatům neberouí. Musí se dbát na hygienu, vyhánět je ze stanů, kde je přes den vedro, kontrolovat pitný režim, jídelníček. Formou hry učíme děti, aby si dokázaly poradit se zraněním zvládly transport postiženého do bezpečí. Tábor je prostě živý organismus a každý má své místo, děti i vedoucí."

JAK POZNAT DOBRÝ TÁBOR?

• Minimálně hlavní vedoucí má letité zkušenosti z práce s dětmi, nejlépe když s nimi pracuje celoročně v rámci různých kroužků či oddílů.
• Má příznivé reference od předchozích účastníků.
• Má dobré zázemí, zejména hygienické podmínky a kuchyň.
• Má plně kvalifikovaného zdravotníka /zdravotní sestru, medika atd./
• Nabízí zajímavý program.
• Jsou v něm zastoupeni chlapci i dívky.

Jan Janula

Mohlo by vás taky zajímat: