Pes v zimě? Zvykněte si na nepořádek
Pokud se vám stalo něco podobného a také jste se museli začít starat o velkého psa, i když jste to vůbec neměli v úmyslu, pak vás zaskočil tisíc a jeden problém. Nicméně starat se o velkého psa v létě není nic proti tomu se starat o velkého psa v zimě – chováte-li ho v běžném bytě.
Radíme zbavit se před zimou koberců, ale možná, že beztak už žádné nemáte, protože zvíře je rozcupovalo na kousky. Lovecký pes, který nechodí denně s hajným po lese a je mu odepřena možnost nadhánět zvěř a aportovat kachny či zajíce, si zábavu hledá jinde – loví a trhá ve vašem interiéru. Jsou chvíle, kdy mám chuť zavolat Ligu na ochranu lidí ČR (něco takového by mělo existovat, když existuje Liga na ochranu zvířat…) a postěžovat si, že mě týrá můj pes. V zimě je to nejhorší.
Chce se mi plakat
Náš pes (ohař) miluje sníh. Rovněž miluje společnost, jeho předkové patrně trávili celé dny s hajnými v lesích či s hradními pány na lovech a v noci spávali stočení u kamen či krbů. Jakmile poeticky padají vločky, pes je lapá do tlamy a spokojeně běhá a válí se v závějích, během chvilky se ovšem zas vrátí domů, do naší náruče – jak říkám, musí mít společnost. Otázka je, v jakém stavu se domů vrátí – jako chlupatá koule obalená v lepším případě jen sněhem. A tak najednou sněží i u nás doma. Nebudu popisovat, jak taková zasněžená domácnost vypadá, ale ujišťuji vás, že když vše konečně uvedete do původního stavu, lovecký pes, do té doby spokojeně osychající u televize, vyskočí a projeví zájem znovu si užít trochu té legrace venku. Chce se vám plakat? Až si prohlédnete stav sedací soupravy, bude se vám chtít řvát. Bývala to běžně vypadající sedací souprava. A nebyla zadarmo. Novou si pořídím asi až v příštím životě, ale při mé smůle bude v mém příštím životě zase nějaký velký lovecký pes.
Mažeme tlapky krémem
Pokud sněží, správně byste měli namazat pejskovi tlapky speciálním krémem před procházkou i po procházce, to aby tlapky vzhledem k posoleným silnicím netrpěly. Normálnímu psovi snad lze tlapky namazat bez větších problémů, ale nevím, normálního psa neznám. Znám ohaře, který při manipulaci s tlapkami vyvádí tak, až se bojím, že mi vyrazí zub nebo že si při rvačce s divokým vzteklým zvířetem něco zlomím. Nemyslí to zle. Neuvěřitelně se těší na procházku a každé zdržování ho rozčiluje, zatímco po procházce by se rád co nejrychleji natáhl na gauč či stočil do křesla – bez zbytečných okolků. Bez zbytečných okolků to ovšem nejde, neboť vedle mazání tlapek je třeba divoké zvíře alespoň minimálně očistit, ale k tomu je třeba velké odvahy, kterou nemám. Nezasvěcenec by jistě poradil, abychom vyhledali zkušeného odborníka a poskytli divokému zvířeti výcvikový kurs. Možná tomu nebudete věřit, ale tento pes výcvikový kurs již absolvoval, má na to dokonce papír.
Miluje vodu
V některých zimních obdobích bývá sněhu pomálu a teploty šplhají nad nulu. Ani tehdy si neoddechnu, protože ohař chodí domů obalen blátem a při chůzi z něho padají velké kusy. Snažím se to odklízet, ale kdyby někdo přišel krátce poté, co se psisko vrátilo z venkovních hrátek, domníval by se, že jsme se z nějakého důvodu rozhodli vrátit kamsi do začátku 19. století a pořídili si hliněnou podlahu. Někdy honím ohaře s koštětem, abych mu nahnala strach. Ale to slovo on nezná, všechno považuje za legraci, a když ho honím s koštětem, královsky se baví a vrtí ocáskem, div že si nevykloubí zadeček. Jindy přijde domů z procházky mokrý jako vydra, protože se navzdory teplotám blízkým nule rád vrhá do potůčků a jezírek. Pak se vrátí tradičně obalený bahnem, ze kterého se ještě navíc řine voda. Vypadá jako nějaká příšera nepocházející z tohoto světa. Nevím, proč musí taková věc žít u nás v obýváku, ale snažím se zvyknout si na to – už třetím rokem.
Eva Michorová