Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
Rodina

Příběh Lenky: Po smrti manžela mi tchyně udělala ze života peklo

Našla skvělého muže, adoptovali dítě a narodilo se jim i vlastní. Jenže náhlá smrt manžela ze dne na den všechno změnila.
Vydáno: 19.05.2018, Anna Kopečková
Příběh Lenky: Po smrti manžela mi tchyně udělala ze života pekl
Příběh Lenky: Po smrti manžela mi tchyně udělala ze života pekl Autor: iStock
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Vdávala jsem se z lásky, ale měli jsme i druhý, větší důvod. Za svobodna jsem se starala o chlapečka z kojeneckého ústavu a abychom si ho mohli adoptovat, museli jsme být manželé alespoň tři roky. Má tchyně byla ze začátku celkem hodná a příjemná a i k Ondrovi, chlapci, kterého jsme adoptovali, se chovala pěkně. S manželem jsme chtěli mít i vlastní dítě, ale po několika nechtěných potratech už jsem přestávala věřit, že k tomu někdy dojde. Bylo to smutné období, ale nakonec se nám zadařilo a narodila se nám dcera Lenka.

Štěstí přineslo i neštěstí

Po porodu ale přišla katastrofa, můj manžel náhle zemřel třetí den po narození dcery. Byla jsem zoufalá. Starost o děti mi nevadila, byla jsem ráda, že je mám. Ale manželova rodina se najednou proti nám spikla. Alespoň jsem to tak cítila. Babička, moje tchyně, u mě byla každý den v půl sedmé ráno a divila se, že jsem ještě třeba v pyžamu. A už to začalo - nic nemám uklizené, neuvařeno a tak dále. A přitom to nebyla pravda. I Ondra byl najednou spratek, ten, který zlobí.

Boj o dítě

Najednou k nám domů začali chodit lidé ze sociálky. Byli u nás několikrát v měsíci, ale naštěstí jsem měla vždy uklizeno a uvařeno a všechno bylo v pořádku. Tři měsíce po manželově smrti mi ale najednou řekli, že si přišli pro Ondru, protože prý jsem vdova. Naštěstí jsem měla chladnou hlavu a Ondru jsem bránila. Řekla jsem jim, že když Ondra svou rodinu už jednou ztratil, nedovolím, aby ji ztratil podruhé, protože můj manžel zemřel. Otevřela jsem všechny skříně i ledničku a zeptala se, jestli vidí nějakou špatnou věc, kterou bych mohla napravit. A pak mi to došlo. Oni přišli na udání! Když jsem se jich na to zeptala, jen pokývli hlavami, že ano, a omlouvali se mi. Prý vědí, že je u nás doma všechno v pořádku, ale přesto to museli prošetřit. Potvrdili mi i to, že mě udala vlastní tchyně.

Nikdy jsem své tchyni neřekla, že o jejím udání vím. Zjistila jsem, že její vnučka nemohla mít děti, tak pro ni chtěla spolu se zbytkem manželovy rodiny získat naši Leničku a Ondru chtěli vrátit zpátky do dětského domova. Naštěstí se jim to nikdy nepovedlo. A moje máma? Ta mě nenávidí od narození, takže se ani na děti nikdy nepřišla podívat, i když bydlela jen asi 200 metrů od našeho bytu. Nakonec mě ale všechno to zlé posílilo. Děti jsou dnes už dospělé a já jsem znovu vdaná a šťastná.

Lenka

Přečtěte si i další příběhy:

Zemřel nám náš vymodlený a jediný syn

Příběh Blanky (48): Zemřel nám náš vymodlený a jediný syn

Vychovala jsem tři syny, ale všechno je špatně

Příběh Jiřiny: Vychovala jsem tři syny, ale všechno je špatně

Tchyně mě má raději než moje máma!

Příběh Veroniky (36): Tchyně mě má raději než moje máma!



Článek je zařazen v: vdova, zlá tchýně, příběh ze života, smrt manžela, čtenářský příběh, adoptované dítě
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama