Příběh Lenky: Po smrti manžela mi tchyně udělala ze života peklo
Příběh Lenky: Po smrti manžela mi tchyně udělala ze života pekl Zdroj: iStock
Našla skvělého muže, adoptovali dítě a narodilo se jim i vlastní. Jenže náhlá smrt manžela ze dne na den všechno změnila.
Vdávala jsem se z lásky, ale měli jsme i druhý, větší důvod. Za svobodna jsem se starala o chlapečka z kojeneckého ústavu, a abychom si ho mohli adoptovat, museli jsme být manželé alespoň tři roky. Má tchyně byla ze začátku celkem hodná a příjemná a i k Ondrovi, chlapci, kterého jsme adoptovali, se chovala pěkně. S manželem jsme chtěli mít i vlastní dítě, ale po několika nechtěných potratech už jsem přestávala věřit, že k tomu někdy dojde. Bylo to smutné období, ale nakonec se nám zadařilo a narodila se nám dcera Lenka.
Štěstí přineslo i neštěstí
Po porodu ale přišla katastrofa, můj manžel náhle zemřel třetí den po narození dcery. Byla jsem zoufalá. Starost o děti mi nevadila, byla jsem ráda, že je mám. Ale manželova rodina se najednou proti nám spikla. Alespoň jsem to tak cítila. Babička, moje tchyně, u mě byla každý den v půl sedmé ráno a divila se, že jsem ještě třeba v pyžamu. A už to začalo – nic nemám uklizené, neuvařeno a tak dále. A přitom to nebyla pravda. I Ondra byl najednou spratek, ten, který zlobí.
Boj o dítě
Najednou k nám domů začali chodit lidé ze sociálky. Byli u nás několikrát v měsíci, ale naštěstí jsem měla vždy uklizeno a uvařeno a všechno bylo v pořádku. Tři měsíce po manželově smrti mi ale najednou řekli, že si přišli pro Ondru, protože prý jsem vdova. Naštěstí jsem měla chladnou hlavu a Ondru jsem bránila. Řekla jsem jim, že když Ondra svou rodinu už jednou ztratil, nedovolím, aby ji ztratil podruhé, protože můj manžel zemřel. Otevřela jsem všechny skříně i ledničku a zeptala se, jestli vidí nějakou špatnou věc, kterou bych mohla napravit. A pak mi to došlo. Oni přišli na udání! Když jsem se jich na to zeptala, jen pokývli hlavami, že ano, a omlouvali se mi. Prý vědí, že je u nás doma všechno v pořádku, ale přesto to museli prošetřit. Potvrdili mi i to, že mě udala vlastní tchyně.
Nikdy jsem své tchyni neřekla, že o jejím udání vím. Zjistila jsem, že její vnučka nemohla mít děti, tak pro ni chtěla spolu se zbytkem manželovy rodiny získat naši Leničku a Ondru chtěli vrátit zpátky do dětského domova. Naštěstí se jim to nikdy nepovedlo. A moje máma? Ta mě nenávidí od narození, takže se ani na děti nikdy nepřišla podívat, i když bydlela jen asi 200 metrů od našeho bytu. Nakonec mě ale všechno to zlé posílilo. Děti jsou dnes už dospělé a já jsem znovu vdaná a šťastná.
Lenka
Přečtěte si i další příběhy:
Autor článku
Anna Kopečková
Anna je dlouholetou redaktorkou v rámci magazínové tvorby na webech TV Prima. Primárně se stará o obsah na webu Prima Ženy. (anna.kopeckova@iprima.cz)
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
