29. prosince 2015 04:40
Lucie PrůchováSilvestr v lepší společnosti: Jak se neztrapnit?
Trávit poslední den roku v teplákách s vytlačenými koleny, v tričku se skvrnami připomínajícími mapy cizích zemí a s lahví laciného alkoholu na stole má svoje výhody.
V prvé řadě je to pohodlné, a člověk unavený permanentními stresy a každodenním nikdy nekončícím shonem se může konečně uvolnit, zalézt si do ulity a nerušeně odpočívat. Můžete se válet smíchy a při televizních komediích radostně tlouci do stolu hlavou s neumytými a rozčepýřenými vlasy či se těšit z masivních oranžových podkolenek, které upletla prateta a hřejí jako kamínka. Avšak nelze vyloučit, že jste letos obdrželi pozvání do společnosti. Ať už se z něho radujete, anebo neradujete a jdete spíše ze slušnosti či dokonce bezmála za trest, je třeba se sebekriticky zamyslet nad tím, co na sebe, co říkat, co neříkat a tak. Zkrátka aby nedošlo k trapasu.
Oblékáme sebe i partnera
Příliš svobodomyslní, příliš mladí, příliš intelektuálně založení či příliš unavení lidé mívají někdy ve zvyku oblečení podceňovat a bohémsky nad ním mávat rukou s tím, že daleko důležitější je to, co má člověk uvnitř. S tím nelze nesouhlasit, nicméně pokud vás na oslavu pozval bohatý tchán či vlivný nadřízený, oblékněte se přiměřeně. Jdete-li s partnerem, opravdu není nutné se spolu sladit, jako to bývá u moderátorů hlavních zpráv, kdy jeho kravata má barvu její halenky. Postačí, když si nevezmete milované džíny (i když to bude bolet) a nahradíte je sukní a halenkou. Partnera navlečte do saka (dbejte na to, aby nebylo starší osmi let), a pyšní-li se dlouhou hřívou, ať si ji alespoň sváže do culíku.
Umírám nudou!
Připravte se na to, že večer bude dlouhý a že na vás budou kladeny určité nároky. Tentokrát nepostačí bezstarostně umírat smíchy u televizní komedie a mezi jednotlivými výbuchy smíchu se cpát slanými brambůrky, bramborovým salátem a sledi v oleji. Vezměte v úvahu i zneklidňující fakt, že v místnosti či místnostech nebude televizor vůbec! V takovém případě ho nehledejte a rozhodně se ho nedožadujte. Musíte vzít zavděk zábavou, kterou nabízí hostitel, o jídle platí pochopitelně totéž. Na výkřiky typu: Bože, umírám nudou, anebo: Já to tady do půlnoci nevydržím, případně: Hlemýždě nejím, a kde jsou hranolky s tatarkou – zapomeňte.
Cože, krevety?
Co by vás nemělo vyvést z míry, je skutečnost, že si možná nebudete mít kam sednout. V módě je korzovat, usmívat se, držet si svou číšku sektu a vést duchaplné řeči. Opravdu to není tak těžké, jak to vypadá. Pokud máte už svůj věk a bolí vás nohy, sežeňte si židli, ale s grácií a nenápadně, určitě ne s nářky typu: Bože, mám nohy jako konve, copak tady neznají židle? A rozhodně si nesedejte na zem anebo na stůl, je to nevhodné a nespolečenské. Buďte co nejvíce pozitivní, nezapomínejte na permanentní úsměv a v žádném případě si nestěžujte na hostitele. Obrátíte-li se tudíž na nejblíže stojící osobu se sdělením: „Připadám si tu jako v pekle! Muzika řve jako kráva, je tu vedro jak na Sahaře, divný lidi a krevety chutnají jako tkaničky od bot,“ možná ke své hrůze zjistíte, že hovoříte s hostitelovou manželkou. Anebo matkou.
Já jsem Máňa z Libně
Nelze předpokládat, že na oslavě znáte úplně každého. A tak dojde k situaci, kdy budete někomu představena či se budete někomu představovat. Raději ne tímto způsobem: „Tak já sem nějaká Máňa z Libně, servaná jak rybíz. Mám dost. Nevíte, kdy už bude konec?“ Spíše se uchylte k staré dobré frázi: Dovolte, prosím, abych se představila… Po vzájemném představení není dobré mlčet jako dub a stát vedle sebe jako dva vdolky. Přistupte k nezávazné společenské konverzaci, která by v poslední den roku mohla vypadat následovně: „To je ale příjemný večer, viďte? Půlnoc bude zanedlouho, jak se těšíte na ohňostroj?“ Nedoporučujeme například: „To byl teda rok nechci říct, na co. Žlučníkový kameny mi našli, shořela udírna, ukradli nám mopeda a přišli jsme o šest ovcí, když vítr porazil ohradu. Já už na to nemám nervy, vy jo?“
-em-