23. května 2017 14:00
Martina ČerňanskáTereza (29): Pokusila jsem se o sebevraždu
Tereza (29): Pokusila jsem se o sebevraždu Zdroj: istock.com
Vypadalo to na lásku jako z románů a pak najednou byl pohádky konec. Milý se dva měsíce před svatbou zakoukal jinde a já místo slibu na věčnost dostala kopačky. Čekala jsem happy end, avšak ten čeká na jeho novou lásku. A tak jsem chtěla místo navléknutí snubáků usnout navždy.
Začátky naší lásky byly fenomenální, vlastně jsem si lítala na obláčku zamilovanosti nad poměry dlouho. On byl šéf marketingového oddělení a já jeho výkonná asistentka, která svoji práci milovala, a brzy nato vlastně i jeho. Trávili jsme spolu nekonečně spoustu času, on byl dříč, kterého zajímalo nejenom blaho klientů, ale i zaměstnanců. S nadšením jsme spolu přetahovali přesčasy a vlastně to vypadalo, že jsme se na naše společné šichty vždycky těšili. No a tak jsme spolu skončili v posteli a později jsem zaparkovala svůj život v jeho bytě. Byla jsem nadšená a jeho přítomností doslova unešená. Tři roky jsme polykali štěstí na litry a pak jsme začali zařizovat svatbu. Měla jsem spoustu starostí, vyřizování, a tak jsem si vůbec nepovšimla, že Libor se loudá někde vzadu. V tu dobu totiž randil s Adélou, ale to jsem v té době vůbec netušila.
Místo prstýnku rozchod
Týden po odeslání pozvánek mi přišel s Adélou, obyčejnou holkou s milým úsměvem, říct, že je konec. A s takovou lehkostí jako by se nechumelilo. Nezmohla jsem se na slovo a za pár minut už byli pryč, šlapali si cestičku ke svému štěstí, zatímco já jsem se propadala do bolestného konce. V kompletní agónii jsem musela svatbu zrušit, všechno stornovat a prostě dělat jakoby nic. V den plánované svatby jsem to nezvládla, život pro mě ztrácel smysl a já byla sama na to, abych čelila této bolestné realitě. Smutek jsem rozpouštěla v alkoholu a na zklidnění jsem si zobla prášek. Jeden nestačil tak jsem sáhla po druhém, třetím, pátém, šestém a dalších. Slyšela jsem, že se otevřely dveře mého bytu, ale neviděla jsem, kdo přicházel.
Psychiatrie se stala mým domovem
Probudila jsem se až na nemocničním lůžku a bylo mi sděleno, že jsem se pokusila o sebevraždu, že kdyby mě nepřišla zkontrolovat máti, už bych tady nemusela být. A vypumpování žaludku by pak nebylo tolik efektivní. První dny a týdny mi bylo děsně, avšak s prášky se to dalo překonat o něco lépe. Sice jsem neplakala, ale duše byla raněná a na to žádný lék nebyl. Bohužel. S léčbou na psychiatrii jsem souhlasila a začala s terapií. Moc mi pomohlo jak příjemné prostředí, tak spřízněná duše Ilona, kterou manžel týral, avšak ta dívka se nedala, bojovala ze všech sil, aby se dala zase do pořádku a mohla začít žít znovu, mnohém lépe. A právě ona mě nakazila. Život k ní nebyl milý, avšak ona ho nezatracovala, věděla, že na ni čekají mnohem krásnější dny.
„Pochopila jsem, že život umí být krásný jenom za předpokladu, když mu dáte tu možnost. Já mu ji dala a za to nesmírně děkuji své máti, že jsem se díky ní podruhé narodila,“ vysvětluje sympatická tmavovláska a dodává: „Nechtějte život skončit dřív, než vyprší vás čas. Je tady toho tolik k objevování. A navíc pevně věřím tomu, že na každého z nás ta pravá láska čeká. Jen ji najít. Pořádně se proto koukejte kolem sebe.“
Tereza, Ostrava
Přečtěte si i další příbšhy našich čtenářek:
Autor článku
Martina Čerňanská
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
