23. ledna 2021 04:20
Martina ČerňanskáPříběh Moniky (37): Můj život řídí manželova matka
Příběh Moniky (37): Můj život řídí manželova matka Zdroj: thinkstock.com
Historkám o nepřátelských tchyních jsem se vždycky jen smála. Už proto, že moje máma vycházela s babičkou výborně. Byli jsme vzorná rodina. Bohužel, život mi měl ukázat, že jsou i jiné možnosti.
S Michalem jsem se seznámila při sportování. Byl krásný, slunný víkend, s kamarádkou jsme na kolech popojížděly naší oblíbenou cyklostezkou, ale jen tak v klidu. Nejsme žádné fanatičky. Občas jsme zastavily v přilehlé hospůdce na kafíčko, na pivečko, na báječný naložený hermelín. Zkrátka idylická neděle, až na to, že hospody byly k prasknutí plné turistů a cyklistů. A tak si k našemu stolu přisedli další dva cyklisté. Samozřejmě že se nejdříve slušně zeptali, zda je tu volno.Nejdřív jsme si navzájem nepovídali, ale pokukovali jsme po sobě. Jeden z mužů byl až nápadně hezký. Když se mě zeptal, jestli tuhle hospodu znám a zda tu dobře vaří, odpověděla jsem, že výtečně – a tak jsme se zcela přirozeně dali do řeči, všichni čtyři. Nakonec došlo i na lahev vína a společný kus cesty. A na výměnu telefonních čísel. Bylo mi třiatřicet, zrovna jsem se rozešla s přítelem, se kterým jsem chodila čtyři roky. Byla jsem volná – a posedlá vdáváním. Měla jsem nejvyšší čas.
Naivka ze vzorné rodiny
Michal zavolal hned v pondělí. Naplnilo mě to velkou radostí, to tedy vypadalo na vážný zájem. V kavárně jsem si potvrdila svůj dojem z minulého dne: zábavný mladý inženýr, perspektivní muž s budoucností. A oslnivě hezký. Nemělo to chybu. Nechápu, proč mi to nebylo podezřelé. Taková dokonalost! Proč nebyl ve svých tehdejších osmatřiceti letech ženatý? Dnes to vím.Všechny partnerky utekly před jeho matkou. Jen já, naivka ze vzorné rodiny, přesvědčená o tom, že slušní lidé se vždycky nějak domluví, jsem zůstala. Byla jsem totiž pod tlakem okolností, říkala jsem si, že jestli nejpozději ihned někoho neseženu, bude už pozdě. Bála jsem se samoty a bezdětnosti. Připadalo mi, že můj půvab – nechci se chválit, ale mnozí tvrdili, že jsem hezká – odkvete, že mě zastíní mladší ženy a že na mě už nikdo nezbyde. A tak jsem se rozhodla, že Michal bude ten pravý. Ano, tak hloupoučká jsem byla.
Zůstane u ní
On se ke mně choval opravdu moc pěkně. Romantické babí léto tvořilo k našim schůzkám poetické kulisy, byli jsme oba šťastní a zamilovaní. Nedělní oběd u našich se také vydařil, rodiče i sestra byli nadšeni, Michal byl okouzlující společník. Oběd u jeho ovdovělé matky už tak hladký průběh neměl. Mrzutá stará dáma, už těžce chodila. Po celou dobu naříkala na svoje zdraví. Divila jsem se, nebyla zase o tolik starší než naši, a ti spolu opravovali chalupu či jezdili na kole. Při kávě mi oznámila, ať počítám s tím, že její syn má povinnost se starat o svou starou matku, trávit s ní čas. Nechápala jsem, proč mi to říkala. To je snad samozřejmé, to se nemusí oficiálně oznamovat. Sama jsem za rodiči jezdila, kdykoli to bylo možné. Ale tohle bylo něco jiného. Vzápětí mě stará paní požádala, abych teď nepočítala s tím, že mě syn doprovodí. Zůstane u ní, protože je potřeba opravit vysavač.
Tohle není normální
Na svatbu nepřišla. Nemohla jsem tomu uvěřit, stejně jako ostatní svatebčané. Když jí Michal volal, vysvětlila, že ji ta noha dnes bolí víc než obvykle, takže nemůže chodit. Tohle nebylo dobré znamení. Všimla jsem si, jak je moje máma bledá, pochopila, že tohle opravdu není normální. Po svatebním obědě Michal nasedl do auta a jel se na matku podívat, prý ji musí kontrolovat: co kdyby se jí udělalo špatně? Vrátil se za dvě hodiny. Svatební noc jsem probrečela, pochopila jsem, že se mi situace vymkla z rukou. Michal vedle mě v klidu spal. Od té doby se téměř bez výjimky opakuje týž scénář: Za matkou Michal jezdí každý den. Je přece už stará, nemůže ji nechat bez dozoru. Nakupuje jí, provádí drobné opravy, povídá si s ní. Na dovolené jsme byli za dobu, co jsme svoji, jen jednou, na týden. Po celou dobu jí z dovolené telefonoval a po zbytek roku mu vyčítala, že ji nechal tak dlouho samotnou. Nejhorší na celé věci je, že stále nemohu otěhotnět. Možná je to psychické, cítím, že jsem pod obrovským tlakem. Tchyně mi už několikrát zopakovala, že manželství bez dítěte snad ani nemá cenu…
Monika, Lounsko
Autor článku
Martina Čerňanská
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
