8. dubna 2020 10:00
Martina ČerňanskáPříběh Renaty (37): Manželovu nevěru prozradily esemesky
Příběh Renaty (37): Manželovu nevěru prozradily esemesky Zdroj: thinkstock.com
Dívat se manželovi do mobilního telefonu? Nejenom že je to neslušné, ale dokonce i nezákonné! Jenže, znáte to. Žena má jen jedny nervy, které občas takzvaně ujedou… Jak se stalo i v případě nešťastné Renaty.
Moje manželství bylo docela spokojené, kamarádky mi ho dokonce záviděly. Manžel nepil, nekouřil, za ženami se na ulici neohlížel. Byl milý, laskavý, spořádaný. Tichá voda, jak se říká. Všichni ovšem víme, že tichá voda břehy mele. Ale s tím jsem jaksi nepočítala. Možná jsem svého muže trestuhodně podcenila, třeba to i vycítil. Kdoví, zda si neuvědomil, že ho považuji za „neškodného“, a zdali ho to nerozčílilo. Mám-li být upřímná a vyznat se na tomto místě ze všech svých hříchů, v určitém období jsem skutečně milence měla. Jen jednoho. Love story ani bůhvíjak romantická a povznášející nebyla. Trvala několik měsíců a skončila trpkým zklamáním, kdy jsem zjistila, že onen můj o sedm let mladší ženatý kolega má kromě mne ještě další milenku. Jak ráda jsem se znovu zamilovala do svého muže, který už mi nepřipadal nudný, ale spíš nádherně věrný. Netušil a ani tušit nemohl, jak hluboký a obdivný cit ve mně náhle vzbudil. Škoda že jsem se mu s tím nemohla svěřit.
Něco jako pohovka
Můj muž je o dvanáct let starší než já, vychováváme úžasnou dceru Josefínu, která letos oslavila čtrnácté narozeniny. Já a Miloš jsme spolu o rok déle, tedy patnáct roků. Bohužel jsem nevzala příliš na vědomí skutečnost, že se manžel řítí do kritického věku, kdy muži obyčejně „onemocní“ syndromem zavírajících se dveří. Obávají se, že stáří už klepe na dveře, děsí se toho, že už nic, co by stálo za řeč, neprožijí. Vše nasvědčovalo tomu, že pro Miloše jsem po dlouhotrvajícím vztahu už jen jakousi rekvizitou, inventářem, tedy něčím jako je stůl, pohovka, záclona. Prostě věc, kterou příliš nevnímáte a neoceňujete. Přitom já jsem se snažila být pro něho v mezích možností krásná, hezky se oblékat, vymýšlet zajímavé dovolené či víkendy na kolech anebo s přenocováním na romantickém zámku. Ale něco se s ním dělo. S blížícími se padesátými narozeninami evidentně ochladl.
Důvěřuj, ale prověřuj
Svěřila jsem se kamarádkám, které se shodly na jediném: Zkontroluj mu mobilní telefon, podívej se mu do počítače. Nikdy jsem to nedělala, ta představa se mi vůbec nelíbila. Řeknu to na rovinu – připadalo mi to nedůstojné, ponižující, trapné. Řekla jsem si, že se k něčemu tak dětinskému nesnížím. Dva dny nato jsem četla v jeho mobilním telefonu jednu esemesku za druhou. No protože během toho času, kdy jsem muže dle rad kamarádek velmi pozorně sledovala, neustále telefonoval a psal zprávy. Telefon snad ani nedal z ruky, a když už, nevzdálil se od něho déle než na metr. Pípaly mu esemesky jedna za druhou. Na můj nedbalý dotaz: „Kdo ti to, prosím tě, pořád píše? Takhle večer?“ lhostejně odpověděl: „Ale to víš. Zmatky v práci.“ Bylo to nevěrohodné.
Mazat a mazat
Kéž by se můj muž býval řídil posvátným pravidlem moderních nevěrníků, které už nezní: zatloukat, zatloukat, zatloukat, ale: mazat, mazat, mazat (esemesky). Jenomže Miloš, patrně omámený láskou, vidinou příští noci či opojnou vzpomínkou na noc minulou, důvěrné zprávy neodstraňoval. A tak se mi objevovaly před slzícíma očima, jedna za druhou, respektive jedna horší než druhá. Trpěla jsem, jak, to ani nedovedu popsat. Ostatně jak by bylo vám, kdybyste četla: „Miláčku, hořím jako pochodeň. Kde jsi? Nemůžu se dočkat večera!“ Anebo: „Nikdo není v posteli tak skvělý jako ty!“ Uvědomila jsem si, že množství Milošových služebních cest v poslední době rapidně vzrostlo. Byla jsem hloupá, když jsem mu tak slepě důvěřovala. Propadla jsem takovým depresím, že se mi nechtělo ani vstát z postele, ani pohnout rukou, natož chodit do práce. Ale byla tu dospívající dcera, už kvůli ní jsem se musela vzpamatovat.
Není nad maminčiny rady
Naštěstí je moje maminka nepopsatelně moudrá žena. Když jsem se jí se svým trápením svěřila, jen se usmála a povídá: „Vyhraješ, ale musíš být chytřejší než ta druhá. Nedělej scény, nefňukej, nebuď chudinka. Naopak. Usmívej se, raduj se ze života, krásně se oblékej, často choď ke kadeřníkovi a na víno s kamarádkami. Zatni zuby.“ Maminka tvrdila, že pak selžou nervy té druhé. Začne naléhat, vybízet mého manžela k rozvodu, poplakávat. Řeknu vám, následujících šest měsíců bych nepřála ani vrahovi. Pak všechno ustalo. Telefon utichl, „služebky“ už se nekonaly. Manžel mi nosil květiny, jeli jsme na dovolenou na Krétu, kde jsme zažili druhé líbánky. Zkrátka příběh s dobrým koncem. A takových není nikdy dost!
Renata z Brna
Přečtěte si také:
Autor článku
Martina Čerňanská
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
