Srpnové rozchody aneb Proč se lidé na konci léta často opouštějí
Je dokázáno, a to dokonce vědecky, že v srpnu se doposud zamilované dvojice až nápadně často opouštějí. Možná ne tak často, jako tomu bývá v období Vánoc a Nového roku, ale i tak je třeba dát si v tomto směru na konec léta pozor. Zkrátka být ve střehu.
Srpen bývá označován za měsíc rozchodů. Až vysvětlíme, proč tomu tak je, jistě pochopíte, že toto označení má svoji neúprosnou logiku. Proč je tedy zdánlivě bezelstný srpen pro lásku tak vražedný?
Povzdechy na konci srpna
Některá roční období jako by přímo vyzývala k tomu, aby se člověk zamyslel nad svým životem. Typický je pro to Silvestr a nadcházející nový rok. A pak také konec léta, konec prázdnin. Všimněte si, že končící léto nevyvolává v lidech právě tu nejlepší náladu. Především ho nemají rádi pochopitelně žáci, učitelé a studenti, pro které to znamená vrátit se do školních lavic a vyměnit prázdninovou bezstarostnost za již méně bezstarostnou školní docházku. Ale všimněte si, že na konci srpna těžce vzdychají kupodivu všichni, staří, mladí, středního věku.
Deštivá nálada
Prostě podléháme chmurným myšlenkám. Ať už máme sklony k depresím, anebo ne, bledí, nevyspalí a nevrlí jsme všeobecně. Najednou se daleko dříve stmívá. Jen stěží si lze nevšimnout, že na konci prázdnin přiběhne šero už o půl deváté, kdežto na jejich optimistickém začátku bývá docela dobře vidět ještě před desátou hodinou večerní. Je nepsaným pravidlem, že druhá polovina srpna takzvaně proprší. Z jásavě modré oblohy se stane ocelová šeď, slunné dny vystřídají provázky deště. Jsme nastydlí, podráždění, deprimovaní. A kdo to odnese? Ten, kdo je nám nejblíž. Partner.
Poznámky v „žákajdě“
Končí období dovolených a nastupuje neradostné vědomí, že teď už nebudeme ležet v písku pláží ani u jihočeských rybníků. Naopak, budeme se pohybovat v umělém kancelářském osvětlení, poslouchat klapot počítačových klávesnic, bzučení tiskáren a rozčilování, či dokonce (nedej bože) řev nadřízeného. Rodiče školou povinných dětí rovněž neskáčou radostí. Čekají je potomkovy domácí úkoly často hemžící se chybami, podepisování poznámek v žákovské knížce, třídní schůzky, postrach každého rodiče, a ještě později tolik obávané vysvědčení. No řekněte: Je to snad důvod k dobré náladě?
Bez růžových brýlí
Mnozí se tedy takzvaně vybíjejí na svém protějšku, na partnerovi. Náhle o něm začnou přemýšlet bez nasazených růžových brýlí, a jako by viděli jen jeho špatné vlastnosti a na ty dobré zapomněli. Co na tom, že nám nosí snídani do postele, ale proč proboha v tom strašlivém pyžamu po dědovi? Nač ho chválit za to, že byl s potomkem v kině, když máme spíš potřebu zdůraznit fakt, že ho tam vezl ve strašně špinavém autě? Ano, ale zadržte. Myslete na to, že chyba možná není v partnerovi, ale v kritickém měsíci srpnu. Odložte veškerá rozhodování na září, na laskavé a poklidné babí léto.
Autor: Eva M.