Sofie (35): Kamarádka mi přebrala práci. Nakonec mi vlastně udělala službu

Práce pro mě nikdy nebyla jen způsob, jak vydělat peníze. Trávila jsem v kanceláři víc času než doma, ale vůbec mi to nevadilo. Bavilo mě, co dělám, znala jsem všechny do posledního člověka a měla jsem pocit, že jsem přesně tam, kde mám být. Největší radost jsem měla z toho, že tam se mnou pracovala Klára.

Sex a vztahy

Lucie (35): Záviděla jsem kamarádce její život. A vyspala jsem se s jejím partnerem

Seděly jsme naproti sobě, takže často stačil jeden pohled a obě jsme věděly, co si ta druhá myslí. Chodily jsme spolu na obědy, po práci občas na skleničku a čas od času jsme se vídaly i o víkendu. Nebyla to jen kolegyně, byla to kamarádka. Věděly jsme o sobě spoustu věcí, které se v práci běžně neříkají.

Asi po třech letech ve firmě se uvolnilo místo vedoucího projektového týmu. Byla to pozice, o které se už nějakou dobu mluvilo, a já si v koutku duše říkala, že jsem na ni ideální. Náš šéf naznačoval, že by se na ni hodil někdo, kdo firmu dobře zná a umí jednat s klienty, a já nějak vytušila, že mluví o mně.

Sami kolegové mě začali popichovat, že bych se měla přihlásit. Měla jsem za sebou několik úspěšných projektů, zákazníci se mnou byli spokojení a připadala jsem si připravená udělat další krok. Kláře jsem se s tím svěřila jako první. Řekla mi, ať do toho určitě jdu, že by mi ta pozice sedla a že mi bude držet palce.

Mohlo by se vám líbit: Třicítka na krku, bezdětná a při chuti? Tlak na svatbu a mateřství ubíjí vztahy

Výběrové řízení bylo k mému překvapení docela zábavná výzva. Měli jsme připravit návrh, jak bychom vedli nový tým a jak bychom si představovali spolupráci s největším klientem. Několik večerů jsem nad tím seděla doma a vymýšlela tu nejlepší prezentaci. Kláře jsem průběžně ukazovala, co jsem připravila. Chtěla jsem znát její názor, protože měla cit pro věci, které mě občas nenapadly.

Pár dní před pohovorem jsem ale doma lehla s angínou. Měla jsem horečky, skoro jsem nepromluvila a bylo jasné, že v tomhle stavu nikam nepůjdu. Zavolala jsem šéfovi a domluvili jsme se, že si termín přesuneme, až budu zase fit. Mrzelo mě to, protože jsem se na to vlastně těšila a taky jsem to chtěla mít za sebou.

Do práce jsem se po pár dnech vrátila s tím, že jen domluvíme nový termín. Místo toho jsem hned po příchodu zjistila, že je už rozhodnuto. Na pohovoru se objevila i Klára a místo dostala.

Životní styl

Míša (38): Po šesti letech na mateřské se vracím do práce. Vůbec si nevěřím

Kamarádka mi bodla kudlu do zad

Nejdřív jsem vůbec nechápala, jak je to možné. Se šéfem jsme přece byli domluvení, že můj termín jen posuneme. Postupně jsem se ale dozvěděla, že Klára se přihlásila do stejného výběrového řízení jako já. Využila termín, který byl původně domluvený pro mě, a neřekla mi o tom ani slovo.

Jako třešnička na dortu potom bylo, když se ke mně dostalo, jak její prezentace vypadala. Když mi kolega popsal některé body, zůstala jsem stát jako opařená. Byly to moje nápady. Stejné návrhy, stejné argumenty i stejné řešení, které jsem s ní před pár dny probírala a ukazovala jí ve své prezentaci.

Nejdřív jsem si říkala, že to přece musí být nějaké nedorozumění. Zašla jsem za šéfem a zeptala se ho, proč se výběrové řízení uzavřelo, když jsme byli domluvení na jiném termínu. Řekl mi, že potřebovali místo obsadit co nejrychleji a že Klára byla výborně připravená.

Jana (41) se svěřila: Kamarádka mě přemluvila ke kurzu focení. Změnilo mi to život

Zkoušela jsem mu vysvětlit, že některé nápady v té prezentaci nebyly její, jenže co jsem mohla dokázat? Sama jsem jí ji poslala, sama jsem s ní všechno probírala a žádný důkaz o tom, kdo s těmi návrhy přišel první, jsem neměla. Čím víc jsem se snažila svou verzi vysvětlit, tím víc jsem měla pocit, že zním jako někdo zapšklý, kdo se jen neumí smířit s tím, že neuspěl.

S Klárou jsem si to chtěla vyříkat hned ten den, ale nechtěla jsem dělat žádné drama v kanceláři, tak jsem na ni počkala po práci a zeptala se jí, proč to udělala. Čekala jsem omluvu, výčitky svědomí nebo alespoň to, že uzná, že zašla příliš daleko. Místo toho jen pokrčila rameny a řekla, že tu pozici potřebuje víc než já a že jen využila příležitosti, která se jí naskytla. Prý bych udělala to stejné.

Životní styl

Lenka (31): Omylem jsem poslala romantickou zprávu šéfovi. Myslel si, že ho balím

Nemohla jsem uvěřit vlastním uším a nevěděla jsem, jestli mě rozčiluje víc to, že mě podrazila moje kamarádka, nebo to, s jakým klidem mi to říká, jako by se ani nechumelilo. Ještě před pár dny jsme spolu seděly u mě doma, plánovaly dovolenou a smály se tomu, jak budeme naší firmě jednou šéfovat. Najednou přede mnou stála ženská, kterou jsem skoro nepoznávala a která mě totálně zradila a podrazila.

Otevřely se nové dveře

Výpověď jsem nakonec podala po necelých dvou měsících. Ne proto, že bych doufala, že se něco změní, ale proto, že jsem si mezitím potřebovala najít jinou práci. Každý den, který jsem tam ještě strávila, jsem odpočítávala. S Klárou jsme kolem sebe chodily, jako bychom se nikdy neznaly, a já už ani neměla chuť cokoliv vysvětlovat nebo zachraňovat. Byla jsem hlavně naštvaná. Na ni, na šéfa, který si ani nevyslechl druhou stranu, ale vlastně i sama na sebe, že jsem někomu tak bezvýhradně věřila.

Táňa (36) napsala: Podezírala jsem partnera z nevěry. Pravda byla mnohem trapnější

Novou práci jsem našla překvapivě rychle a zpětně si říkám, že lepší věc se mi snad ani nemohla stát. Nastoupila jsem do menší firmy, kde si lidé nekoukají přes rameno a nemají potřebu mezi sebou soupeřit za každou cenu. Hned po pár týdnech jsem měla pocit, že jsem se po dlouhé době zase mohla soustředit na práci, místo abych přemýšlela, kdo co komu řekl nebo kdo se na čí úkor snaží získat lepší místo.

Po roce si mě šéf zavolal do kanceláře a nabídl mi vedení vlastního týmu. Upřímně mě to překvapilo, protože jsem povýšení po tak krátké době vůbec nečekala. Řekl mi, že už delší dobu sleduje, jak pracuju, že se na mě může spolehnout a že by byl rád, kdybych se posunula zase o kus dál. Byla jsem štěstím bez sebe.

Sex a vztahy

Třetina lidí lituje výběru svého partnera. Ženy pochybují častěji, ukázal průzkum

Občas si ale na Kláru stejně vzpomenu. Ne na to, co mi udělala, ale na všechny ty obyčejné i srandovní chvíle v kanclu. Na naše obědy, hloupé vtípky na kolegy nebo jen pokec v kuchyňce. Pak si ale vždycky připomenu, jak to celé skončilo, a vím, že zpátky bych už nešla.

Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky

Příběh Lindy Noskové: Z přespávání na nádraží a chudoby ke světovému triumfu a milionům: