Zemřela socioložka Jiřina Šiklová. Zastánkyně žen, která se nebála říkat pravdu
Zemřela Jiřina Šiklová, disidentka, socioložka a propagátorka genderových studií. Bylo jí 85 let. Celý svůj život pomáhala druhým, bojovala za práva žen a sociální spravedlnost. Zprávu o úmrtí Šiklové oznámil syn Jan Šikl. Na Šiklovou zavzpomínal politik a spisovatel Petr Pithart i europoslanec za ODS Alexandr Vondra. Oba zmínili její velikou statečnost.
Jiřina Šiklová, rozená Heroldová, se narodila 17. června 1935 do rodiny pražského očního lékaře a učitelky, její maminka byla spolužačkou Milady Horákové. Absolvovala dívčí gymnázium Minerva, vystudovala historii a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Později patřila na téže fakultě k zakládajícím členům Katedry sociologie.
Od roku 1956 byla členkou KSČ. „Jestliže se člověk chce podílet na určitých změnách, musí se pro to angažovat,“ uvedla k tomu.
V roce 1968 se stala vedoucí stranické skupiny na FF UK, za kterou podepsala manifest Dva tisíce slov. O rok později, v roce 1969, ze strany vystoupila a byla propuštěná z univerzity. Byla pyšná na to, že byla vyhozena v „dobré společnosti“ filozofa Jana Patočky a dalších osobností.
Ani tehdy se nedala a pokračovala v samostudiu a dávala konzultace studentům. Pracovala jako uklízečka, později jako sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se zapojila do disentu. „Je to velmi statečná žena. Ona byla opravdu hlavní poštou. Musím říct, že jsem ji dost obdivoval,“ řekl o ní kdysi Václav Havel. Podepsala Chartu 77. V osmdesátých letech byla vězněna.
Byla neuvěřitelně statečná, zavzpomínal Petr Pithart
Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího Československa. Ten na ni zavzpomínal ve vysílání CNN Prima NEWS: „Jiřina byla moje asi největší kamarádka a spolupracovnice, spolubojovnice. Byla neuvěřitelně statečná. Tam, kde už ostatní uskakovali, Jiřina pořád stála. Udržovala hlavní pašovací kanál, a mluvím o metrácích literatury oběma směry – odsud rukopisy, sem vesměs knihy, časopisy, noviny,“ popsal spisovatel a politik Petr Pithart.
Zmínil i její odvahu a statečnost: „Ona vůbec neměla strach, ale ne proto, že by byla pošetilá, ale byla přesvědčená, že se ten kanál nemůže přerušit,“ doplnil Pithart.
Jak vzpomíná Petr Pithart a Alexandr Vondra na Jiřinu Šiklovou?
Nebe má jisté, míní Alexandr Vondra
Šiklová prý vždy vyhledávala lidi, kterým je třeba pomoci, a byla k tomu vždy ochotná. „Byla malá vzrůstem, ale duchem velká a odvážná žena. Zasloužila se o to, že co jsme tady dělali v disentu, se dostalo ven,“ zavzpomínal na Šiklovou signatář Charty 77 a europoslanec za ODS Alexander Vondra. „V mládí se sice namočila s komunismem, ale naprostou obětavou prací to odčinila. Nebe má jisté,“ dodal.
Po sametové revoluci Šiklová přednášela sociologii na Filozofické fakultě. Pomohla založit Katedru sociální práce a také neziskovou organizaci Centrum a Knihovnu Gender Studies v Praze. Napsala několik knih, publikovala v desítkách odborných časopisů. V roce 1995 získala cenu Žena Evropy, která je v Bruselu udílena ženám, jež přispěly k integraci Evropy. O čtyři roky později obdržela od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy.
V roce 2009 kandidovala za Stranu zelených ve volbách do Evropského parlamentu, v roce 2010 pak vedla kandidátku Zelených za Královéhradecký kraj ve volbách do Sněmovny. Ani v jedněch volbách ale zelení neuspěli.