Ještě teď mám noční můry, že musím do školy, říká Martin Kraus
Pobíháme mezi prvními kapkami deště a brodíme se prvním popadaným listím. Pro mnohé toto období znamená i povinnou školní docházku. Do jaké party patřil Martin Kraus? Byl to šprt, anebo ho frustrovalo každé papírnictví plné školních potřeb už v půlce srpna?
Každý jsme prožívali, nebo prožíváme, povinnou školní docházku jinak. Zatímco jedni nemohli dospat do prvního září, jiní se tohoto data báli jako čert kříže. První školní den znamenal mnohé – pro holčičky samozřejmě přijít v těch nejhezčích šatech, pro kluky oficiální zahájení utrpení v lavicích, zatímco mohli někde lézt po stromech a objevovat svět. V dnešní době se děti většinou vyhrabávají zpoza monitorů počítače, nicméně Martin Kraus byl dítě venkovské. Jak prožíval on svůj první (a následující) školní den?
Začala pouť a u Martina deprese ze školy
Jak se nám přiznal (a bylo to opravdu nepřekvapivé přiznání), školu vroucně nenáviděl. Konec léta a zároveň začátek utrpení ve škole pro něj znamenala pouť v jeho rodné domovině: "A tu jsem doslova oplakával. Vztah ke škole jsem měl dokonce tak vyhrocený, že jsem začal na konci prázdnin shánět tu tašku, kde byla stará svačina s pochopitelným odérem, dokonce doteď mívám sny, že musím jít do školy. Školu jsem fakt neměl rád a nebavila mě. Tedy až na přestávky a tělocvik," vysvětluje Martin Kraus.
Je však zábavné zjištění, že Martin v seriálech hraje zásadně postavy, které musely ve škole trávit daleko víc času než jejich vrstevníci. Ve Svatbách v Benátkách hraje zubaře Davida Grábnera a v Cestách domů úspěšně ztvárnil Dana Pánka, neuorochirurga. Ti si museli studentských let užít opravdu hodně...
A co Martin a jeho seriálová profese?