Komediální hit Vesničko má středisková utajil faráře a tvůrcům vynesl nulovou odměnu
Jeden z nejlepších českých filmů všech dob, hořkosladká komedie Vesničko má středisková, se vrací na televizní obrazovky. Pojďte s námi nahlédnout do zákulisí plného nečekaných zvratů, cenzury a geniálních autorských podvodů. Možná ještě nevíte vše?
Legendární hlášky a poetika, která nestárne. Ať už se na tento film vydáte do letního kina, nebo si na něj počkáte v neděli 12. července večer na TV Prima, Vesničko má středisková (1985) vás opět spolehlivě dojme i rozesměje. Slavné dílo režiséra Jiřího Menzela a scenáristy Zdeňka Svěráka sleduje osudy řidiče Pávka a jeho závozníka Otíka, které dnes zná snad každý. Věděli jste ale, kolik překážek a absurdit museli tvůrci při natáčení překonat?
Jen najít to správné místo pro natáčení byl pro štáb pořádný oříšek. Režisér Jiří Menzel nechtěl kvůli úsporám jezdit daleko od Prahy, jenže realita socialismu 80. let mu plány rychle zkomplikovala.
„Všude kopřivy, zarostlé příkopy, neudržované silnice, rozpadlá stavení... všechno strašně ošklivé. Jen tu a tam byly soukromé vily jak ze škatulky, ale o to víc byl ten obecní bordel vidět,“ vzpomínal Menzel ve své autobiografické knize Rozmarná léta. Spásu nakonec filmaři našli až 60 kilometrů od hlavního města v obci Křečovice, která za války sloužila jako cvičiště wehrmachtu. Nebyla sice dokonale výstavní, ale na rozdíl od jiných míst nebyla zcela zplundrovaná. Pro potřeby filmu stačilo upravit jen pár detailů, například pověstný dvorek pod hřbitovní zdí.
Proč roli Otíka vyhrál maďarský herec?
Postava Otíka Rákosníka s obřími sluchátky a školní brašnou ze 70. let je dnes naprosto kultovní. Jiří Menzel ale původně do této role zvažoval českého herce Václava Vydru. Nakonec však vsadil na maďarského herce Jánose Bána. Menzel totiž toužil po tom, aby Otík nepůsobil jako laciná parodie, ale jako hluboce lidská, citlivá a uvěřitelná postava.
Bán do role vložil neuvěřitelnou fyzickou komiku. Pokud vám herecké duo Pávek a Otík někoho připomíná, máte skvělý postřeh. Tvůrci se záměrně inspirovali érou němých grotesek. Svým kontrastem připomínají dánskou dvojici Pat a Patachon a scéna, kdy Pávek ráno budí Otíka v posteli, je přímým odkazem na gagy slavného Stana Laurela.
Utajený farář v černém svetru
Všimli jste si někdy, jak je oblékaný předseda JZD v podání Miloslava Štibicha? Scenárista Zdeněk Svěrák, který v březnu oslavil 90. narozeniny, původně chtěl mít v příběhu postavu moudrého a rozvážného vesnického faráře, který by urovnával lidské spory. To by však při tehdejší politické cenzuře neprošlo.
Přečtěte si také zajímavosti z filmu Slavnosti sněženek: Divočák měl vyšší honorář než Hrušínský a miloval lidi
Svěrák proto udělal geniální autorský podvod. Všechny tyto usmiřující vlastnosti dal do vínku předsedovi JZD. Jako skrytou narážku na zakázaného kněze ho nechal po celou dobu nosit černý svetr s bílým límečkem, který divákům podmanivě asociuje farářský kolárek.
V socialistické kinematografii se tehdy hledělo hlavně na plnění plánů, hospodárnost a ušetřený materiál, nikoliv na kvalitu. Když si ale pohlaváři všimli, že lidé do kin moc nechodí, zavedli nový systém prémií odvislý od návštěvnosti. Pokud film překročil 100 tisíc diváků, režisér a štáb dostali peníze navíc.
U Vesničky ale nastal pro tehdejší vedení obří problém, v kinech ji totiž vidělo neuvěřitelných 4,5 milionu diváků. Jiří Menzel na to ve svých pamětech vzpomínal s typickým humorem. „Podle těch tabulek by nám měli vyplatit tolik, že by nic nezbylo na další filmy. Rozhodli se moudře. Nedali nám nic,“ stojí v knize.