Manuál na šťastný život 38. díl: Jak pracovat s nedostatkem času

Pozitivní myšlení je tím, co pomáhá zvládat životní situace. V každém díle vás čeká něco málo teorie, ale především praktické postupy, techniky a cvičení. Některé rady vám mohou posloužit jako rychlá intervence při případných problémech. Po přečtení a ukončení návodu se můžete k určitým krokům vždy vrátit. Ničeho se neobávejte a pusťte se směle do své cesty za štěstím!

Jak pracovat s nedostatkem času

V současné době nemáme čas skoro na nic. Čas je relativní – to znamená, že každému z nás a v různých situacích plyne jinak. Ráno se probudíme s přesvědčením, že nezvládneme stihnout ani polovinu toho, co bychom stihnout měli, anebo alespoň chtěli. A v ten okamžik nás zastihne časová tíseň a přichází stres. Stres s sebou nese nesoustředěnost, svíravý pocit v žaludku a přetlak v hlavě. Naše tělo a mozek se automaticky snaží nepříjemného pocitu zbavit. Přichází tlak, který vytváříme sami na sebe. Prvotním krokem je tedy přesvědčit sebe sama, že jsme naprosto v pohodě a máme čas přesně na to, na co potřebujeme. K tomu můžeme využít afirmace, tedy pozitivní tvrzení, kterým nahradíme nutkavou myšlenku NIC NESTÍHÁM, která nám běží v hlavě.

Udělejte si seznam

Důležité je podívat se na svůj čas alespoň trochu realističtěji a posoudit, jestli všechny plánované akce musíme zvládnout ještě tento měsíc, týden, den. Nebo zda se dají odložit. Nejefektivnější způsob je udělat si seznam všech úkolů a povinností, které máme udělat, a roztřídit je na ty, které jsou opravdu v daném období naší prioritou a na ty, které můžeme přesunout na později. K vytvoření takového seznamu perfektně slouží i myšlenkové mapy, které nám pomáhají logicky ukázat, co je pro nás vlastně prioritou, když si sami nejsme úplně jistí.

Velké množství času ztratíme také tím, že stále přesouváme úkoly a povinnosti, které vnímáme jako nepříjemné a nechce se nám je řešit. Nejvíce času ztratíme, že se snažíme sami sobě zdůvodnit a ospravedlnit, proč je ještě o nějaký čas přesunout. Prostě prokrastinujeme.

Co potřebujeme na zvládnutí času

• Motivaci. S motivací je to stejné jako s fyzickým cvičením, musíme ho provádět pravidelně, aby mělo nějaký smysl.
• Pochvalu. Nebojme se pochválit a opakujte si: „Mám tolik času, kolik potřebuji.“ Pokud nějaký úkol zvládnete, pochvalte se. Můžete se pochválit i za to, že jste se do plnění úkolů pustili. Za každou činnost, za každý úkol, který jsme splnili, se pochvalme.
• Radost. Do svých plánů zařaďte denně jeden úkol, který vám udělá radost a nebude namáhavý.
• Pohodu. K ovládnutí a efektivnímu využití svého času potřebujete psychickou pohodu, logické zvážení věcí a pozitivní přístup.

Pro pochopení vnímání rychlosti běhu času hraje podstatnou roli pozornost. Pozornost je schopnost naší psychiky koncentrovat se na určité vybrané vjemy, pocity a myšlenky, zatímco vše ostatní jde stranou. Na základě toho jsme schopní vnímat část reality okolního světa, která je pro nás v danou chvíli důležitá. Pozornost, která směřuje do okolního světa, pracuje s časovým tempem, které je nám všem společné, a řídí se časomírou, našimi denními zvyklostmi, střídáním dne a noci. Čím více se soustředíme na věci a lidi kolem nás, tím více bude naše vnímání času tikat ve stejném rytmu jako okolnímu světu. To se vyplatí, pokud máme někam dorazit včas, něco udělat včas.

Biologická rovina souvisí s mírou stresu či naopak relaxace organismu, což znamená, čím větší stres prožíváme, tím rychleji nám běží čas, čím více jsme zrelaxovaní, tím pomalejší tempo mají pochody v našem těle a i čas se zpomalí. Čím pomaleji běží náš subjektivní čas, tím rychlejší tempo má čas venku a naopak. Soustředěná pozornost je hodně věcí cviku: čím více se soustředíme na přítomný okamžik, tím pomaleji běží náš čas.

Co s urgetními situacemi

Vymezte si v pracovní době alespoň jednu hodinu, ve které budete například „jen“ odpovídat na maily nebo si uklízet pracovní stůl, a pokud se dříve v průběhu dne objevila jedna z těchto urgentních záležitostí, budete mít v tuto hodinu čas ji vyřídit, namísto toho, abyste museli celý svůj program složitě překopávat.

Priority. Chceme-li během dne stihnout více věcí je třeba si jasně stanovit, které jsou pro nás ty nejdůležitější a jaké máme cíle pro daný den. Důležité je si vše zapsat, abychom pak nelovili v paměti, co jsme to vlastně chtěli udělat.

Respektujte své biorytmy. Někdo je ranní ptáče a jiný zase noční sova. Každý to máme geneticky dané. Ač si lze vytvořit návyk či se přeprogramovat, řiďte se tím, co nejvíce vyhovuje vám. Pokud jste noční tvor, je zbytečné nařizovat si budík na pátou ráno a začít vyřizovat maily nebo naopak jako ranní ptáče se mučit, být co nejdéle vzhůru a přemáhat únavu, abyste dokončili úkol. Každý jsme jiný a potřebujeme vlastní individuální přístup k práci. Najděte si svůj čas, kdy jste nejproduktivnější a uvidíte, že tak stihnete mnohem více věcí.

Cvičení:

Poznamenejte si, kolik času vám některé vaše úkoly trvají. Zjistíte tak, kolik času na ně potřebujete. Zejména u nepříjemných časových úkolů nedokážeme určit, kolik času nám zaberou.

Položte si otázky: V jakých situacích se cítím být v časovém stresu? Kdo, nebo co mi zabírá v současné době nejvíc času? Na co nemám v současné době čas? Co mohu udělat hned?

Cvičení:

Abychom zvládali stres, potřebujeme se něčím nabíjet. Náš energetický účet musí být doplněn, abychom z něho zase mohli čerpat. Vezměte si deníček, nebo si to zapište do počítače. Jaké činnosti vám dodávají energii (vaření, pečení, uklízení, sport)? Co máte rádi (popovídání u kávy)? Kde se vám dobije energie (u moře, v lese, v divadle)? Jaká hudba vám dobíjí energii (vážná, populární)? Při jakých činnostech a pocitech dobíjíte energii (při smíchu, při tanci, při masáži, při objetí)?

Cvičení:

Sepište si všechny úkoly, které musíte udělat. Napište si věty typu: Musím vyžehlit. Musím odevzdat projekt. Poté škrtněte slovo musím a napište slovo chci. Zeptejte se sami sebe: Skutečně to musím udělat? Jak by se to dalo udělat jinak? Napište si, proč byste tyto věci chtěli udělat.

Priority

Učitel filozofie jednoho dne přišel do třídy. Když se studenti usadili, vzal ze šuplíku nádobu a naplnil ji až po vršek kameny. Potom se zeptal studentů, zda si myslí, že je nádoba plná. Studenti s ním souhlasili, že je. Potom profesor vzal krabičku s kamínky a vysypal je do nádoby s kameny, zatřásl nádobou a samozřejmě, že kamínky propadly mezi kameny. Profesor se zeptal znovu - je teď nádoba plná? Studenti se pousmáli a souhlasili, že je. Ale profesor vzal krabičku s velmi jemným pískem a vysypal ho do nádoby. Samozřejmě písek vyplnil i ty nejmenší mezírky mezi kameny. Teď už byla nádoba opravdu plná. Potom profesor řekl: „Touto ukázkou jsem chtěl znázornit, že život je jako tato nádoba. Kameny znázorňují důležité věci ve vašem životě, jako jsou vaše rodina, partner, zdraví, děti.... Všechno, co je tak důležité, že kdybyste to ztratili, bylo by to velmi zničující. Kamínky znázorňují ostatní, méně důležité věci. Například vaše zaměstnání, dům, auto... A písek je všechno ostatní. Drobnosti. Když dáte písek do nádoby jako první, nezůstane vám žádné místo pro kameny. To stejné platí v životě. Když budete ztrácet čas a energii na drobnosti - materiální věci, nikdy nebudete mít čas na věci, které jsou skutečně důležité. Věnujte pozornost rozhodujícím věcem ve vašem životě. Hrajte si se svými dětmi, vezměte svého partnera tancovat... Vždy bude čas jít do práce, uklidit dům, uvařit oběd, nakoupit .. Dejte si záležet na kamenech (věcech, na kterých vám skutečně záleží). Určete si své cíle. To ostatní jsou jen kamínky a písek.“

Jak je to s vámi, jaké činnosti představují ve vašem životě velké, cenné kameny? Které činnosti jsou štěrk? Které činnosti jsou písek?

Cvičení

Zeď slávy Připomeňte si všechny úspěchy a zapište si je. Co se mi dnes podařilo? Co jsem dnes dobře zvládl/a? Co mne potěšilo? Komu jsem udělal/a radost? Jak můžu ještě vnitřně růst?

Šárka Vávrová